Článek
Na turnajích v Hamburku a Berlíně na začátku devadesátých let ho lidé vídali odcházet s igelitkami plnými hotovosti z dceřiných výher. Peter Graf řídil kariéru Steffi Grafové jako firmu - kalendář, smlouvy, tréninky, i to, s kým se smí kamarádit. Svět tím získal fenomenální tenistku. Ona měla dětství, ve kterém nerozhodovala o ničem. Čelila otcovu sexuálnímu skandálu, kvůli kterému se rozplakala před kamerami, a nakonec zažila i vyšetřování kvůli daním, ze kterého vyvázla jen díky zaplacené pokutě. Klid a muže, který vyrostl pod skoro identickým otcem a tenis nenáviděl stejně jako ona, našla až o dekádu později.
Otec, který jí nedal na výběr
Peter Graf pocházel z Mannheimu, živil se jako obchodník s ojetými auty a sám se zkoušel v mládí prosadit jako fotbalista. Bez úspěchu. Když se mu narodila dcera s talentem na tenis, promítl do ní všechny vlastní nenaplněné ambice. V osmi letech s ní trénoval brzy ráno ještě před školou, v třinácti letech a čtyřech měsících kvůli tenisu opustila i tu.
Boris Breskvar, jeden z jejích prvních trenérů, to shrnul jasně: „Otec byl pro Steffi bůh a Steffi byla pro něj taky všechno.“ Zatímco vrstevníci trávili odpoledne venku, ona jezdila na trénink. Otec ji naučil potlačovat emoce na kurtu i před novináři, což z ní udělalo uzavřenou dívku i mimo kurt. Podle lidí z jejího okolí byla uvnitř citlivá a křehká, navenek ale dokonale kontrolovaná. Prohru nesla hůř, než si užívala vítězství, po špatném zápase se prý dokázala zavřít v pokoji na celý den.
Otec jí řídil spánek i to, s kým se smí bavit na okruhu, aby ji to nerozptylovalo od tréninku. V hledišti vybuchoval na rozhodčí a někdy jí nezákonně napovídal z tribuny. Přesně tohle mu vyneslo přezdívku „Papa Nemilosrdný“. V době, kdy jí bylo okolo sedmnácti let, podepisovala díky němu miliónové smlouvy s Adidasem a automobilkou Opel. Peníze proudily. Kontrolu nad nimi měl jen jeden člověk, a nebyla to ona.
Na kurtu se všechno to úsilí vyplácelo způsobem, jaký tenis do té doby nezažil. V 17 letech, roce 1987, vyhrála první grandslam a stala se světovou jedničkou, o rok později dokázala to, co nikdo předtím ani potom, vyhrála všechny čtyři grandslamy v jednom kalendářním roce a přidala k tomu olympijské zlato. Médiím na tenhle unikát nestačilo staré slovo Grand Slam, vymyslela nové, Golden Slam. Trénovala víc než většina mužů na okruhu, sotva jeden turnaj skončil, hlavou jí už běžel příští trénink. Přesně takhle ji to otec naučil.
Sex, dítě, nahá modelka
Na jaře 1990 se poprvé ukázalo, že otcova kontrola má stránku, kterou nedokáže ustát ani ona sama. Německý bulvární deník Bild spustil sérii článků pod titulkem „Sex, dítě, nahá modelka“. Psalo se v nich, že Peter Graf měl poměr s o třicet let mladší bývalou modelkou německého Playboye Nicole Meissnerovou a že je otcem jejího dítěte. Graf byl tehdy přes dvacet let ženatý s Heidi a kromě Steffi měli ještě mladšího syna Michaela.
Meissnerová tvrdila, že s ním měla dvouletý poměr. Otec to popíral, přesto jí předtím zaplatil 800 tisíc marek, aby s tím nešla za novináři. Nefungovalo to. Titulní strany bulváru byly plné fotografií polonahé Meissnerové týdny po sobě. Ve Wimbledonu se Grafová na tiskové konferenci, kde se jí novináři na aféru vyptávali, rozplakala přímo před kamerami, organizátoři turnaje pak pohrozili, že příští tiskovky s podobnými otázkami rovnou ukončí.
Krevní testy nakonec prokázaly, že otcem dítěte není. Vlastní podíl viny přesto o rok později přiznal, mluvil o krátké aféře s Meissnerovou a řekl novinářům, že bez celé té historky by jeho dcera pořád byla světovou jedničkou. Steffi ten rok prohrála finále French Open i US Open, a o pozici světové jedničky, kterou bez přerušení držela od srpna 1987, přišla o pár měsíců později, v březnu 1991, kdy na trůn usedla Monika Selešová. Sama později řekla, že na aféru byla naprosto nepřipravená a že otcova taktika mlčení jen přilévala olej do ohně.
Vyšetřovatelé u dveří
O pět let později přišla rána, ze které se otcova pověst už nevzpamatovala. Ráno 2. srpna 1995 stáli daňoví vyšetřovatelé u dveří rodinné vily v Brühlu s příkazem k zatčení. Peter Graf léta přesouval dceřiny odměny přes offshorové společnosti v Nizozemsku, Lichtenštejnsku a na Nizozemských Antilách, mimo dosah německého finančního úřadu. Sám u soudu přiznal, že s tím začal už v roce 1987 a hájil se tím, že mu berní úředníci slibovali zvýhodněné zacházení výměnou za to, že jeho dcera zůstane daňovou rezidentkou v Německu.
V lednu 1997 ho soud v Mannheimu poslal na tři roky a devět měsíců do vězení. Soudce k tomu dodal, že Grafová sama na machinacích neměla aktivní podíl a že většinu odpovědnosti nese otec. Žalobce přesto oznámil, že vyšetřování proti ní pokračuje dál, protože všechna daňová přiznání nesla i její podpis. Ona sama se bránila jednoduchou otázkou: „Co jsem měla dělat, když mi bylo patnáct, šestnáct, sedmnáct, než věřit otci?“
Žalobce nakonec vyšetřování proti ní zastavil výměnou za to, že zaplatila pokutu 1,3 milionu marek a přispěla na charitu. Přijala to, jak sama řekla, s těžkým srdcem, i když si podle svých slov nebyla vědoma žádného provinění. To, co jí zůstalo, bylo něco horšího než soudní spor - roky, kdy musela na každé tiskovce vysvětlovat počínání svého otce.
Tělo řeklo dost
Zatímco se táhlo vyšetřování, tělo jí začalo vypovídat službu. V roce 1997 ji poprvé zradila kolena, lékaři si po operaci nebyli jistí, jestli se na kurt vůbec ještě vrátí. Sezona 1998 dopadla nejhůř za celou kariéru, jediný titul, konec roku na deváté příčce. O to překvapivější byl rok 1999, kdy ve finále French Open porazila světovou jedničku Martinu Hingisovou a titul sama označila za nejemotivnější výhru kariéry. O měsíc později prohrála finále Wimbledonu, pak ji na turnaji v Carlsbadu rozhodil natažený hamstring a musela zápas vzdát. Byl to poslední zápas kariéry, i když to tehdy ještě netušila.
13. srpna 1999, deset dní po tom zápase, oznámila v Heidelbergu konec. Bez slz, bez patosu. „Mám pocit, že jsem dosáhla všeho, čeho jsem dosáhnout mohla,“ řekla novinářům.
Muž, který ji nikam netlačil
Zatímco se jeden vztah v jejím životě rozpadal pod tíhou kontroly a peněz, jiný teprve začínal. S mužem, který měl skoro identickou historii. Andre Agassiho k tenisu tlačil otec Mike, bývalý olympijský boxer za Irán, stejně nekompromisně jako Grafovou ten její. Sám na to vzpomínal takhle: „Otec všechno křičel dvakrát, někdy třikrát, někdy desetkrát. Dřív, říkal. Dřív odpal. Sakra, Andre, dřív.“
Než se ale vůbec poznali, obdivoval ji z dálky roky. Přiznal to ve své knize Open: „Do Steffi jsem se zakoukal, když jsem ji poprvé viděl v rozhovoru pro francouzskou televizi. Byl jsem ohromený její nenápadnou grácií.“ V roce 1991 se jí pokusil poslat vzkaz, neodpověděla. Rok nato, po společném vítězství ve Wimbledonu, se těšil na tanec s ní na turnajovém plese. Ples zrušili.
Skutečně se sblížili až v roce 1999, kdy jejich trenéři domluvili společný trénink. On byl krátce po rozvodu s herečkou Brooke Shieldsovou, ona krátce po skončení kariéry. Když mluvili o tom, jak Agassi tenis vlastně nesnáší, položil jí otázku, jestli to náhodou nenávidí taky. Odpověděla stručně: „Copak my všichni ne?“
O tom, jak dobře ji poznal, mluvil i o mnoho let později, když novináři chtěli vědět, jestli se bojí, že ho jeho vlastní přiznání k užívání drog vrátí zpátky do hledáčku bulváru i s ní. Odpověděl, že u ní se něčeho takového bát nemusí: „Steffi nikdo nikam nedotlačí. Nejde tam, kam sama nechce. Tohle jsem jí záviděl a chtěl jsem to od ní i pro sebe, ještě než jsem ji potkal.“
Vzali se v říjnu 2001, při soukromém obřadu na zahradě jejich domu v Las Vegas, bosí a v džínách. Pozvali jen svědka z nevadského soudu a obě matky, otcové na svatbě nebyli. Mike Agassi svatby dlouhodobě nemusel, sám synovi řekl, že o pozvání ani nestojí. Při Andreho první svatbě s herečkou Brooke Shieldsovou prý dokonce odešel v polovině obřadu. O pár dní později se jim narodil syn Jaden Gil, dcera Jaz Elle přišla na svět o dva roky později.
Děti, které nikdy nehrály tenis
Oba vyrostli pod otci, kteří jim vnutili sport dřív, než na to měli vlastní názor, a rozhodli se, že jejich vlastní děti tohle zažívat nebudou. „Nikdy jsme jim tenis do života nějak zvlášť netlačili. Vybraly si jiné věci,“ řekla Grafová. Agassi to formuloval ještě přímočařeji, jako snahu přetnout to, čím si prošel sám: „Snažím se být pro své děti tím, čím byl táta pro mě v tom, co mi dával, ale ne v tom, co mi bral.“
Syn Jaden si zamiloval baseball už v pěti letech, dnes hraje na univerzitní úrovni a novinářům s úsměvem řekl, že příjmení Agassi je hodně tenisové a on se ho snaží udělat baseballovým. Dcera Jaz žije ještě víc stranou pozornosti, věnuje se tanci a fitness. Ani jeden z nich nikdy neodehrál profesionální zápas v tenise, ačkoli mají dohromady 30 grandslamových titulů po rodičích.
Dnes
V Las Vegas dnes bydlí ve čtvrti Summerlin, v sousedství s Celine Dion, a Grafová řekla, že právě tohle na životě tam má ráda, možnost být normální. „Lidi se diví, proč žiju v Las Vegas, ale je to místo, kde můžu být úplně obyčejná. Nikdy jsem neměla ráda, že jsem slavná, vždycky jsem to říkala a myslela to vážně,“ popsala to sama. S manželem hrávají pickleball a v říjnu 2026 oslaví pětadvacet let manželství. Tiše podporují charitu Children for Tomorrow, která pomáhá dětem zasaženým válkou a násilím, o svém zapojení mluví jen málokdy.
Otec Steffi zemřel v roce 2013 na rakovinu. Steffi dnes žije přesně opačný život, než jaký jí naplánoval. Jako dítě nerozhodovala o ničem, o tréninku, o penězích, o tom, s kým smí mluvit. Dnes rozhoduje úplně o všem, včetně toho, jestli bude vůbec slavná. Zvolila si, že ne.
