Článek
Pod videem na Instagramu, na kterém Hana Kynychová cvičí na korbě dodávky, lidé neřeší její kondici ani cviky. Řeší její břicho. O pár kliknutí dál ukazuje Simona Krainová vypracovaný pas a dopadne úplně stejně, jen z opačného důvodu. Oběma je přes padesát. Ať jejich těla vypadají jakkoli, internet na nich vždycky najde něco špatně.
Kdo vlastně určil, že o ženském těle má kdokoli cizí právo co říct? Kdy se z něj stala veřejná věc, kterou může každý známkovat? Člověk s telefonem v ruce, kterého se nikdo na názor neptal, přesto napíše, jako to byla jeho povinnost, co je moc velké, moc povolené nebo naopak podezřele dokonalé.
Tlustá, co cvičí třikrát denně
„Naučila se jednu sestavu před 30 lety a jede pořád dokola,“ napsal jeden z komentujících pod videem Kynychové. Jiný přidal „bricho hruza des bes,“ doplněné třemi opičkami zakrývajícími si oči. Další napsal: „Tlustá a cvičí 3 krát denně 😂😂��.“ A ještě níž: „Co to břicho??? To je teda vostuda.“
Nejde přitom o jeden osamělý výkřik. Podobné poznámky se pod příspěvky Hany Kynychové objevují opakovaně. Ženě, která se fitness věnuje přes třicet let, vysvětlují cizí lidé z internetu, jak by měla vypadat, když už tedy tolik cvičí.
IG Hany Kynychové
Šest kilo navzdory hodinám cvičení denně
Kynychová přitom pohyb rozhodně nezanedbává. Vede vlastní fitness centrum a sama sebe popisuje jako velmi aktivní ženu s dobrou kondicí, která cvičí několik hodin denně. Přesto letos otevřeně popsala, co s jejím tělem udělala perimenopauza.
„Nabalila jsem na sebe šest kilo,“ řekla v jedné talkshow. Zpočátku prý změny podcenila, protože s tak výrazným vlivem hormonů nepočítala. V rozhovoru pro Novinky.cz byla ještě přímočařejší. Ženy po padesátce by se podle ní neměly zoufale snažit vážit stejně jako v době, kdy se vdávaly. „Tak mám o pět kilo víc. A co jako?“ řekla. Právě několik kilogramů navíc dnes část lidí používá jako důkaz, že na ženě, která celý život cvičí, musí být něco špatně.
Krainová ukázala „pekáč“. Ani to nestačilo
Simona Krainová se letos na Instagramu pochlubila výsledkem několikaměsíčního cvičení: „Po pár měsících dřiny se s váma jdu pochlubit svým skoro pekáčem.“
Vzkaz mířil hlavně k ženám po pětačtyřicítce a padesátce. Krainová jim chtěla ukázat, že takzvaná menopauzální pneumatika nemusí být nevyhnutelná. Břichu podle svých slov věnuje asi dvacet minut po tréninku, opakuje tři cviky, drastické diety nedrží a za jeden z největších zlomů označuje rok bez alkoholu.
Jenže ani vypracované břicho internet neuspokojilo. Přišly pochybnosti, jestli je vůbec skutečné. Objevily se narážky na filtry, úpravy fotografií, liposukci, plastické operace.
Kynychová cvičí a má pár kilo navíc. Část internetu to bere jako důkaz, že její cvičení asi nefunguje. Krainová cvičí a ukazuje ploché břicho. Část internetu zase odmítá uvěřit, že za ním skutečně stojí cvičení.
Přitom vůbec není nutné rozhodovat, která z nich představuje „správnou“ ženu po padesátce. Krainová může být pyšná na svůj „pekáč“. Kynychová může být spokojená s několika kily navíc.
Po padesátce přibývá ještě jedno pravidlo: nevypadat na svůj věk
Podle studie z roku 2017 popisují ženy nad 50 let stejný rozpor, jaký vidíme u Kynychové a Krainové. Cítí, že se pro společnost stávají neviditelnými, a zároveň dál cítí tlak na vzhled. Chtějí být přijímány i s vráskami a změnami těla, ale svět od nich čeká, že známky stárnutí budou spíš skrývat.
K tomu existuje i pojem, se kterým sociologie stárnutí pracuje už od sedmdesátých let, takzvaný dvojí metr stárnutí. Studie z roku 2020 potvrzuje, že ženy vnímají stárnutí jako ztrátu vzhledu mnohem silněji než muži a bojí se vypadat staře už od raného věku. Stačí se podívat kolem sebe. Muž v padesáti je prý „vyzrálý“. Šediny mu sluší, vrásky dělají charakter, pár kilo navíc je „chlapská postava“.
Režisérka Věra Chytilová to shrnula líp než kterýkoli sociolog:
No jó, mužský, ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. Ale pak najednou… zdechnou.
Kynychová i Krainová naráží na stejnou neviditelnou hranici, jen z opačných stran. Nejde tedy o to, jestli má žena po padesátce břicho ploché nebo kulaté. Jde o to, že smí stárnout, jen pokud to není moc vidět.
Menopauza tenhle tlak ještě umocňuje. Platí, že čím intenzivnější a četnější menopauzální příznaky žena má, tím hůř vnímá vlastní tělo. Kynychová tedy nebojuje jen s komentáři pod videem, ale i s biologickým procesem, který její vztah k tělu sám o sobě zatěžuje.
Když si kritiku začneme říkat samy
Nejde přitom jen o cizí komentáře. I samy ženy dokážou tenhle tlak aplikovat na sebe. Herečka Alice Bendová, které je 52 let, letos výrazně zhubla, mimo jiné i díky liposukci, a otevřeně mluvila o radosti z nové postavy. O předchozí konfekční velikosti 44 ale mluvila jako o něčem, čemu se chce vyhnout za každou cenu, a řekla, že si teď hlavně musí dát pozor, aby se znovu „nevyžrala“ zpátky ke starším kilům. Připomíná to, čemu výzkumníci říkají „fat talk“, tedy negativní mluvení o vlastní váze a těle. Mluví přesně tím jazykem, jakým internet mluví o Kynychové, jen namířeným dovnitř místo ven.
Tlak médií na vzhled pak souvisí s problematickými postoji žen k jídlu. Zatímco ženy s pozitivnějším vztahem k vlastnímu tělu jsou vůči tomuto tlaku odolnější. Kynychové „tak mám o pět kilo víc, a co jako“ tak připomíná právě ten ochranný postoj.
Kde končí názor a začíná ponižování?
„Tuhle sestavu cvičí třicet let a pořád jede dokola“ je kritika práce, dá se s ní polemizovat. „Nevěřím, že Krainové režim může fungovat každé ženě“ je kritika sdělení. Dokonce i tvrzení, že na videu jde vidět filtr, protože se deformuje okolí pasu, se dá nějak dokázat nebo vyvrátit. Ale věta „Tlustá a cvičí třikrát denně“ neříká nic o kvalitě cvičení. Je to jen posměch cizímu tělu.
Pečuj o sebe, ale hlavně správně
Cvič, ale musí to být vidět. Buď štíhlá, ale ne tak štíhlá, aby to působilo podezřele. Stárni přirozeně, ale hlavně nevypadej staře. Přijmi svůj věk, ale nepřibírej. Buď sebevědomá, ale zase se moc nevystavuj. Jedna je moc. Druhá málo.
Možná právě proto nemá smysl hledat odpověď na otázku, jak má správně vypadat žena po padesátce. Taková odpověď totiž neexistuje. Kdyby existovalo ženské tělo, které by uspokojilo všechny komentáře najednou, komentující by museli vstát z gauče a začít pracovat sami na sobě, protože by najednou nebylo co soudit.
Za tou potřebou hodnotit se skrývá stará představa, že ženské tělo je veřejný majetek, ke kterému má každý přístupové heslo zdarma. Dokud žena mlčky stárne v ústraní, nikdo si jí nevšímá. Ve chvíli, kdy se ukáže, ať už s pěkným pasem nebo s obyčejným břichem, se automaticky stává předmětem posudku, jako kdyby vystavila své tělo k veřejnému hlasování.
Nejvíc to ale vypovídá o nás, co komentujeme, ne o ženách, které komentujeme. Cizí tělo je totiž nejsnazší věc na světě, kterou lze soudit bez rizika. Nemusíme nic vědět o cvičení, výživě ani hormonech. Stačí otevřít socky a napsat větu, která nás nic nestojí, ale druhého může zasáhnout přesně tam, kde to nejvíc bolí.
Takže až příště někdo napíše, že Kynychová má moc velké břicho nebo že Krainová podvádí s filtrem, stálo by za to položit si jinou otázku než tu o jejich těle. Proč jsem to potřeboval napsat zrovna já?
