Článek
3.srpna 2023 uplynulo 12 let od tragické vraždy spisovatelky ženských románů Simony Monyové. Ubodal ji v jejich domě pravděpodobně před zraky jejich nejmladšího syna její žárlivý psychopatický manžel Boris Ingr.
Vlastním jménem Simona Ingrová. ( 17.března 1967 - 3.8.2011 ). Zemřela ve věku 44 let. Pseudonym si zvolila jako vzpomínku na svého milovaného dědečka , který jí říkal Mony nebo Monynko.
Simona Monyová psala romány pro ženy, ve kterých psala o domácím násilí. To, že píše o sobě, tenkrát téměř nikdo nevěděl. Nikdo neměl tušení, že doma prožívá peklo. Knihy jsou v nabídkách knihkupectví i dnes.
Napsala více než třicet knih. Například Sebemilenec, Citová divočina, Opiju tě rohlíkem, Deník citového vyděrače, Matka, Jednou za život, Krotitelka snů, Kudlanka bezbožná nebo Konkurz na milence. Její poslední kniha má název Srdceboly a několik jejích knih bylo také zfilmováno. Své knihy vydávala ve vlastním nakladatelství MONY, které vlastnila s manželem Borisem Ingrem - bývalým kameramanem ČT.
Její manžel měl svojí ničím nepodloženou pravdu a tvrdil, že ona napadá jeho. Ovšem modřiny měla pouze ona. Manžel měl mít velké finanční problémy a byl s ní kvůli penězům. Dokonce se měl pokusit na dovolené na Kubě o sebevraždu.
Paní Simona se chtěla s manželem rozvést, ale on toto neschvaloval a neunesl, tak ji raději zabil. Dostal patnáct let. Původně měl dostat osmnáct, ale soud přihlédl k polehčující okolnosti, že když na místo tragédie přijela sanitka, měl zájem na tom, aby zdravotníci nejprve ošetřili jeho manželku a teprve potom jeho. Paní spisovatelce se již bohužel pomoci nedalo. Každopádně bude manžel za chvíli venku z vězení.
Paní Simona měla tři děti. Nejmladší syn pravděpodobně viděl, jak tatínek zabíjí maminku nožem. Manžel ji zavraždil v jejich domě v Brně-Obřanech. Zasadil jí šest smrtelných ran nožem do břicha a do hrudníku. Spisovatelka se bránila rukama, ale neměla šanci se ubránit. Manžel pak pobodal sám sebe, vyskočil z okna a zavolal sanitku.
Přátelé paní Simony byli velmi smutní z toho, v jakých podmínkách žije. Měli ji mnohokrát vidět s modřinami., ale ona měla strach, že by pak doma měla ještě větší peklo.
Šli tedy na policii sami. Prý jim řekli, kdo ví, co ona dělá manželovi, a s neúnosnou situací neudělali vůbec nic. Tohle jsou naprosto šílené věci. Domnívám se, že kdyby tenkrát nebyla policie bez zájmu, paní spisovatelka by napsala ještě mnoho románů. Na žádné „kdyby“ se ale nikdy a nikde nehraje.
