Článek
Tento svátek se slaví pravidelně od roku 1995 na všech kontinentech ve více než 100 zemích světa.
Tento svátek knih se možná datuje již do roku 1926, kdy bývalo v Katalánsku zvykem na svatého Jiří darovat růži každému, kdo si tento den koupí knihu.
Jedná se pouze o místní zvyk v Katalánsku, který organizace UNESCO neuznala. Stanovila tento den podle data úmrtí Williama
Shakespeara. V tento den si má svět vzpomenout a vzdávat hold slavným spisovatelským velikánům.
Knihovny připravují pro čtenáře mnoho zajímavých akcí.
Knihkupectví pořádají besedy se čtenáři a například velké slevy.
Je to svátek literatury. Týká se autorů, nakladatelství, překladatelů knih, ilustrátorů knih, knihkupců a dalších osob, které se podílejí na tvorbě a prodeji knih.
Ve světový den knihy je dobré položit otázku- proč vlastně dnes lidé tolik nečtou knihy?
Protože se pořád za něčím honí, a hlavně tráví čas čučením do mobilu a vypisováním nesmyslů. Bez mobilu a připojení k internetu by mnoho lidí zkolabovalo a skončili by minimálně na práškách nebo v horším případě v kulatém pokoji, kde uvnitř chybí klika.
Již jsme i v této branži obohaceni různými vynálezy jako jsou audioknihy nebo e-knihy.
To není nic pro mne. Takovým věcem jsou nepřišla na chuť. Kniha musí vonět, musím si v ní listovat, a ne zmáčknout nějaký čudlík a poslouchat, jak mi někdo jiný čte knihu. To si můžu pustit rádio.
Já knihy miluji, jsou mojí součástí od mých 5 let, kdy jsem se naučila číst. Knih mám plný špajz a knihovny praskají ve švech.
Vše mám v přízemí svého domu, aby se mi nepropadl strop.
Psát něco o autorských právech asi nějak nechci. Podle mne autorská práva jsou porušována a zákon je děravý.
Je možná jasné, že mnoho věcí již bylo napsáno, nebo bylo již napsáno vše. Je těžké přijít na trh s něčím novým.
Poslední dobou jsem četla několik prakticky stejných knih, jejichž obsahem bylo to, že hlavní hrdince zemřela matka a ona našla v pozůstalosti její dopisy nebo deník. Z nich se dozvěděla, že matka měla románek s nějakým cizincem a vypravila se ho hledat. Ten cizinec byl vždy její biologický otec. Výpravy byly do Řecka nebo Itálie. Knihy pak popisují tamní obyvatelstvo, místní zvyky a to, že hlavní hrdinka tam najde lásku a již v dané zemi zůstane. Knihy jsou milé a všechny mně bavily.
V ČR vychází každý rok asi 18 000 knih. To číslo je vysoké na to, že počet obyvatel je 10 a půl milionu. Všichni nečtou, do tohoto počtu patří kojenci, lidé v LDN nebo cizinci. Když občas vidím výprodeje knih například za 9 Kč, tak se jedná o šílenost a úpadek kultury. Ale to já nezměním. Jen vždy levně nakoupím.
