Článek
Nebo infiltrátorství neboli urbex znamená prozkoumávání měst, továren nebo dalších objektů - staveb, které postavil člověk.
Nejedná se o snadno přístupné objekty, ale naopak nedostupné objekty. Takové objekty, které nelze běžně vidět. Jsou uzavřené a opuštěné. Návštěvy těchto nemovitostí, nebo zbytku nemovitostí jsou nelegální a někdy velmi nebezpečné.
Co je nedosažitelné, to upřednostňuje touhu. Dalo by se konstatovat, že se jedná o trestný čin - Neoprávněný zásah k domu, bytu a nebytovému prostoru. Návštěvníci urbexu musí někdy překonávat překážky jako jsou ploty, zábradlí, okna, vysoké zdi, kamerový systém nebo se vyhnout security, které mnoho veřejnosti nepřístupných budov hlídají. V budovách je možno spatřit původní nábytek, zbytky nábytku, stroje a udělat si představu o tom, jak budova vypadala, když fungovala. Po opuštění budov jsou bohužel jejími prvními nezvanými návštěvníky sběrači kovů a dalších předmětů, které se dají zpeněžit. Jedná se sice o krádež, ale kde není žalobce, tam není ani soudce.
Členové urbexu se chovají zcela odlišně. Oni nejdou do budov nic krást. Jdou za zážitky. Pořizují si pouze fotografie a videa z místa. Jinak jejich nepsané pravidlo zní: „Neodnášej si nic, jenom fotky a nezanechávej po sobě nic jiného, než stopy. “ Lidé, kteří mají tento stejný koníček, se sdružují ve spolcích. Předávají si svoje poznatky a zážitky. Tyto skupiny lidí fungují po celém světě. Někteří členové dávají na sociální sítě fotografie z míst, která prozkoumali a snaží se tajit lokaci. Protože se snaží toto místo ochránit před ostatními.
Každopádně při vstupu do objektu musí být návštěvník velmi opatrný. Budovy bývají ve velmi špatném až havarijním stavu.
Hrozí zřícení klenby, schodiště nebo zřícení celé budovy. Touha po tom, vidět místa, která nejsou běžně přístupná je obrovská. Zapálení urbexoři takto tráví každou volnou chvíli. Jezdí i do zahraničí. Tam je také mnoho staveb, které stojí za tu námahu, aby je viděli a pořídili si fotografie.
Prozkoumávat lze nedokončené staveniště, zbytky budov, továren, zámků, hospodářských budov, nepoužívanou kanalizaci, opuštěné a již nefunkční tunely, opuštěné komíny bývalých továren a elektráren, opuštěné a uzavřené doly, opuštěná nádraží a nádražní budovy, opuštěné železniční trati, opuštěná letiště a mnoho dalších staveb.
Viděla jsem na TV stanici Prima Zoom dokumentární cyklus o opuštěných železničních tratích a nádražních budovách v Anglii a bylo to opravdu velmi fascinující. Něco si příroda bere zpět a to ostatní opravují fanoušci železnice. Z některých opuštěných nádražních budov byla vybudována muzea a domy k netradičnímu bydlení.
Myslím si, že urbex je úplně skvělý koníček. Fascinující. Nevíte, co vás kde čeká. To je na tom to skvělé. Přiznám se, že jsem také do několika budov a na opuštěné stanoviště vlezla. To tajemno bylo ohromující. Představovala jsem si, kdo tam bydlel, kde spal, kde vařil, jestli tam byl šťastný a další věci mne tam proudily hlavou.
Dalších mnoho otázek - proč někdo opustil svůj domov a nikdy se tam nevrátil ? Jaké důvody ho k takovému kroku dovedly ? Proč se o dům nikdo nestará ? Chátrající dům ztrácí svojí hodnotu. To by přece mělo jeho majiteli vadit. Majitel by tomu měl zabránit. Proč se tak neděje ? Když majitel tento dům nechce, tak proč ho někomu nedaruje ? Nebo proč ho neprodá ? Pokud majitel zemřel, tak následuje dědické řízení. A nový majitel.
Proč se tak neděje ? Lidé si neváží svých peněz ani svého majetku ? Tomu já absolutně nerozumím. Pohled na chátrající budovy je velmi smutný.
