Článek
Štěpán našel slavného zastánce. Podle Leoše Mareše bylo kolegovo označení dětí ze speciálních škol slovem „degeni“ kritikou pokrytectví společnosti. To mi připadá podobné, jako kdyby krasobruslař vysvětloval svůj pád při hudbě z Bídníků tím, že tak chtěl umělecky ztvárnit jejich bolest a utrpení. Ano, určitou logiku to má, ale nejspíš prostě jenom upadl. Navíc nazvat někoho někým, tomu se snad ani nedá říkat humor.
To třeba takoví Háma se Sokolem, ti si kdysi také vyslechli spoustu kritiky za svůj „Sál zadků“ v souvislosti se svatbou Vítka a Sidovského. V tomto případě měl ale tenhle jejich vtípek alespoň pointu. Politicky korektní to není, ale nebylo by snad horší tvářit se, že gayové neexistují a vyřadit je z veškerého humoru? Jsem si jistá, že většina z nich si dokáže udělat legraci i ze sebe, jak by to vlastně měl umět každý. Kdo se díval na Zrádce, mohl si všimnout, že na hraně byl i jeden z vtipů Vojty Kotka. Když se vyvolával duch Barnabáše, který tvořil pár se Štefanem, tak moderátor prohlásil: „Barnabáš odchází a já cítím jeho teplo“. A nejlepší na tom je, že to byl právě Štefan, kterého vtip nejvíce pobavil, místo toho, aby se cítil dotčený.
A tak by to mělo být. Každý jsme nějaký a nejlepší přístup je nemít z toho žádné komplexy, ať už jde o příslušnost k nějaké menšině, věk nebo vzhled. Tak například můj syn mě hrozně pobavil, když se dozvěděl, kolik peněz budou stát jeho rovnátka. „Mami, vykašleme se na rovnátka a za ty peníze si radši koupíme 3D tiskárnu!“ Něco na tom bude, řekla jsem si. Já mám křivé zuby celý život a aspoň jsem od sebe nemusela odhánět povrchní chlapy (tedy hned po tom, co jsem se usmála).
Takže za mě urážky ne, vtípky na kohokoliv ano. Časy legendární České sody nebo Bóbiky se už asi nikdy nevrátí, ale snad ani nedojdeme do bodu, kdy se moderátoři budou bát udělat vtip, aby neměli po kariéře. A Leoš Mareš se dál nebude bát přiznat svá očekávání ohledně toho, jak asi bude vypadat pan Anzari, vlastně Sviták.





