Článek
Každý z nás má svůj názor na lidi bez domova. Někdo je odsuzuje, že si za vše mohou sami, jiní by je rovnou vystříleli, někteří se jim snaží pomoct, ovšem nevi jak, protože koupit když jdu náhodou kolem jednu bagetu, neni to pravé ořechové.Na mnohých diskuzích je více odsuzování a předsudků než soucitu a pochopení. Jistě, mnozí z nich o skutečnou pomoc nestojí. Příliš zapadli do tzv. svobodného světa bez starostí, složenek, úřadu práce, placení nájemného apod. Nakonec jde jen a jen o pohled z druhé strany, a to té, že by se to stalo vám.Nevyjde podnikání, někomu naletite, onemocnite,sejdou se nějaké tragedie v rodině, v dobré víře půjčíte velkou sumu peněz, dostanete se do depresí, beznaděje, alkoholu,opusti vás přátelé i rodina. Třeba ano, třeba ne.V životě nikdy neříkejme nikdy. Jen až příště budete překračovat ozraleho bezdomovce, ujistěte se, že to není pán či dáma s infarktem, mrtvičkou, mdlobami, či jiným problémem.A vždy poděkujte vesmíru, že jste to nebyli vy, koho osud donutil žít ze dne na den na ulici.Nikdo se bezdomovcem nerodí.Ani já jim nemohu pomoci, a tak aspoň malá úvaha a básnička.
Mrazivý nádech a mrazivý pel
vrásčitá duše,bělostné skráně
aniž by kdokoliv sám z nich chtěl
celý svět,vesmír,kouká se na ně.
Shrbený hřbet a shrbený pohled
šourá se tunely lidského masa
pach nezájmu očím všem na dohled
přežívá navěky ta zvláštní rasa.
Špačka maj v koutcích úst
na nohách toulavé boty
sem tam si nařídí zdravotní půst
co jejich duším nabrousí hroty.
Pekelnou branou prochází denně
dna zákeřná zničila klouby
po kapsách hledají poklady cenné
a budoucnost daleká má vůni zhouby
Nesuď je člověče,to můžeš až v hrobě
kde lidskost tvá najednou zemřela?
To prokletí stát se může i tobě-
pomoz jim vstát jak fenixům z popela!
