Článek
Organizace spojených národů spustila v roce 2021 s velkou pompou Net Zero Banking Alliance (NZBA).
Svedl dohromady některé z největších světových bank a zavázal je k cíli, kterého nikdy nemohly dosáhnout: dosáhnout nulových čistých emisí uhlíku v rámci svých úvěrových a investičních portfolií.
To znamenalo přerušení vazeb s významnou částí jejich klientů a investice do uhlovodíků, dopravy a dalších významných průmyslových odvětví a zároveň přesměrování obrovských částek akcionářských prostředků do neekonomických „zelených“ podvodů.
Stručně řečeno, NZBA představovala další politizaci a zbrojení globálního bankovního systému. Společnosti nebo země, které se nechtěly sklonit před klimatickým kultem, čelily hrozbě debankingu.
Během následujících měsíců o sebe více než 120 světových bank – včetně HSBC, Bank of America, Barclays a Deutsche Bank – zakoplo, když se spěchaly připojit k NZBA a získávat body ESG.
Vzhledem k tomu, že dynamika NZBA nadále rostla, zúčastněné banky se dostaly do kolizního kurzu, aby prověřily realitu historických rozměrů.
Když si velké banky začaly uvědomovat, že jejich závazky vůči NZBA byly nerealistickou fantazií, začalo narůstat napětí. Toto napětí nakonec propuklo během loňského konferenčního hovoru mezi velkými bankami a vládními regulátory.
Během hovoru Judson Berkey z UBS vyjádřil svou frustraci a oslovil slona v místnosti a uvedl, že „největší světové banky nemohou dostát zelenému regulačnímu ideálu, pokud nezačnou propouštět obrovské množství klientů po celém světě bezohledným tempem, což by také narušilo ekonomiky ve velkých oblastech světa, které jsou silně závislé na špinavých palivech“.
Pokud by velké banky měly splnit své závazky vůči NZBA, musely by přestat poskytovat služby velkým komoditním společnostem, energeticky náročným technologickým firmám a mnoha dalším, jejichž uhlíkové účtování se nesčítalo. To by také vyžadovalo, aby banky výrazně omezily své operace v zemích, jako je Polsko, Indonésie, Jižní Afrika a další, které jsou silně závislé na uhlí jako primárním zdroji energie.
Tváří v tvář této neatraktivní realitě začaly banky přehodnocovat své zapojení do NZBA.
Pak přišlo Trumpovo vítězství ve volbách v roce 2024 a přehrada se protrhla.
Během několika týdnů poté, co Trump vyhrál, Bank of America, Wells Fargo, Goldman Sachs, Citigroup, Morgan Stanley, JPMorgan (největší americká banka) a další velké finanční instituce oznámily svůj odchod z NZBA.
Krysy signalizující ctnost prchají z potápějící se lodi NZBA co nejrychleji.
Uvádím příběh NZBA, protože zdůrazňuje dlouho očekávanou změnu paradigmatu na globálních energetických trzích: zelená bublina v hodnotě 5 bilionů dolarů praskla.
Jak zdůrazňuje Mark Mills ve zprávě Manhattan Institute, vlády po celém světě utratily v posledních dvou desetiletích více než 5 bilionů dolarů na dotování větrných, solárních a dalších takzvaných zelených iniciativ. Pro představu, 5 bilionů dolarů je zhruba HDP Japonska, třetí největší ekonomiky světa.
Navzdory této ohromující finanční podpoře dodávají uhlovodíky stále 84 % světové energie – což je pouhá 2 % pokles od doby, kdy vlády začaly před dvěma desetiletími utrácet na zelené iniciativy.
Takzvané obnovitelné zdroje – přesněji nespolehlivé – byly obrovským propadákem. Nejsou životaschopné pro výkon základního zatížení, a to ani s masivními dotacemi. Dnes je využívání větru a slunce pro hromadnou výrobu energie umělým politickým řešením, které by na skutečně volném trhu s energií nebylo zvoleno.
Vzpomeňte si na to příště, až nějaký politik, mediální výstup, akademik nebo celebrita bude ledabyle trvat na tom, že energetický „přechod“ je nevyhnutelný a bezprostřední, jako by byl předem určen shora.
není.
Snaží se vyrobit váš souhlas pro podvod téměř nepředstavitelných rozměrů.
Věřím, že Trumpův návrat do Bílého domu znamená začátek konce zeleného podvodu.
Trump se zavázal ukončit dotace na elektromobily. Je také otevřeně pro uhlovodíkovou a pro jadernou energetiku.
Domnívám se, že existuje jen malá politická chuť držet tečení bilionů dolarů daňových poplatníků do neekonomických boondoggles, které způsobily monumentální deformace na trhu s energií a raketově rostoucí spotřebitelské ceny.
Situace je zralá pro lukrativní spekulace.
Nespolehliví – tj. obnovitelné zdroje – nenahradí uhlovodíky v dohledné době a rozhodně nepřinesou energetickou bezpečnost, navzdory tomu, čemu se mnozí „seriózní“ lidé domnívají.
Pokud jde o spolehlivý výkon základního zatížení, většina lidstva má pouze tři možnosti:
- Uhlovodíky – uhlí, ropa a plyn
- Jaderná energie
- Opustit moderní civilizaci pro předindustriální životní úroveň.
Kromě přátelských mimozemšťanů, kteří dodávají magickou novou energetickou technologii, většina míst nemá žádné jiné alternativy.
