Článek
Tak si představte: den začal idylicky, jen mi došel toaleťák, takže jsem už od rána trénovala přežití v extrémních podmínkách. Když tu najdu na zemi účtenku – manžel ji tam nechal, protože schovávání účtenek je pro něj asi stejně reálné jako moje předsevzetí nejíst po osmé večer. No nic, nasadím brýle, lupu a v duchu Sherlocka v županu se pouštím do vyšetřování.
Na účtence: vesta, tričko – velikosti M a L. Díky, miláčku, aspoň někdo ještě věří, že nemám XL. Ale pak to přijde: kalhotky XS za 730 Kč. Ano, XS. Za sedm set třicet. To nejsou kalhotky, to je vstupenka do světa, kde má zadek velikost dětské dlaně a sebevědomí rozměr XXL. Chvíli přemýšlím, jestli mi manžel nenaznačuje, že mám začít jíst jenom vzduch nebo jestli je to nějaký nový typ motivačního dárku: „Tady máš, a teď se do nich zkus nasoukat, superženo!“
Jdu se pro jistotu podívat do zrcadla, ať koukám, jak koukám, tak kalhotky velkosti XS by na mě pasovaly asi jako rouška na hrocha.
V hlavě mi běží telenovela: Kdo je ta XS? Sekretářka? Sousedka? Nebo pokladní, která mu k nákupu přibalila bonus za věrnost? Přemýšlím, jestli mám začít žárlit, nebo se smát. Nakonec volím oboje a připravuju si výslech.
Vánoce přijdou, dárky rozbaleny – vesta, tričko, ponožky. Kalhotky nikde. Ani XS, ani L, ani padák. Říkám si, že to bude asi překvápko na Silvestra. Nebo na Valentýna. Nebo prostě nikdy.
Nakonec jdu za manželem s účtenkou v ruce a výrazem, který by rozbrečel i účetní z finančáku: „Miláčku, co jsou tyhle XS kalhotky za sedm stovek?“ Manžel zbledne, zrudne, začne koktat a spustí konspirační teorii: „Ta pokladní mi je tam musela naúčtovat schválně! Je to feministka, co rozvrací rodiny! Já chtěl jen vestu a tričko, přísahám!“ V tu chvíli mám co dělat, abych se nesložila smíchy. Jestli mu příště naúčtují latexový obleček a bičík, začnu se bát, že doma rozjíždí paralelní kariéru v BDSM klubu.
Manžel teď schovává účtenky do trezoru, peněženku zamyká na PIN a při každém nákupu se potí víc než já při zkoušení plavek v kabince s neonovým světlem. A já? Já si příště koupím kalhotky sama, nejlépe v oddělení „komfortní střih pro opravdové ženy“ – žádné tanga, co se ztrácí v záhybech, ale pořádné bombarďáky, do kterých se vejde i moje sebevědomí a půlka lednice.
Takže, dámy, pokud najdete doma účtenku na něco, co byste na sebe oblékly jen pod pohrůžkou smrti, buďte v klidu. Možná je to jen pokladní na útěku před nudou. Každopádně: účtenky kontrolujte, kalhotky kupujte samy a manžela občas pusťte do oddělení se slevami – tam nehrozí, že vám rozvrátí rodinný rozpočet.
