Píšu o věcech, které se (ne)přiznávají ani nejlepším kamarádům – od rodičovství, kde děti testují rodičovskou trpělivost i smysl pro humor, přes trapasy, které by stačily na vlastní sitcom, až po nevěru, která v mých příbězích získává takovou dávku humoru, že místo hádek budete mít chuť poslat bývalému kytku – a hlavně přestat brát život (a sebe) tak smrtelně vážně. Občas napíši i o něčem vážnějším, protože jsou chvíle, které ať jste sebevětší optimista, tak nelze brát s humorem, ale jen s pokorou a někdy i se slzami v očích.