Článek
V době, kdy jsem se rozhodla vystudovat vysokou školu — už po čtyřicítce — bylo to především o obrovské dávce osobní disciplíny, vytrvalosti a několik měsíců trvající vyčerpávající práci. Napsat bakalářku, pak i diplomku byla dřina, která mi zabrala téměř rok života. O umělé inteligenci tehdy ještě moc slyšet nebylo, rozhodně ne v podobě, jakou známe dnes. Dnes se do stejné pozice staví celá nová generace studentů, kteří mají díky AI „supernástroj“ — a nad některými otázkami se prostě nelze nezamyslet.
Opravdu budou v budoucnu závěrečné práce minulostí?
Stále častěji se v akademické debatě objevují úvahy, zda vůbec dává smysl nechat studenty psát klasické seminárky, bakalářské a diplomové práce v době, kdy vám AI vygeneruje solidní podklad či dokonce celou práci na pár kliknutí. Některé zahraniční univerzity už testují úplné rušení tradičních psaných prací, nebo posouvají důraz na komplexnější zkoušky, projekty či skupinovou tvůrčí činnost. Termín plošného rušení závěrečných písemných prací se v ČR zatím nikde oficiálně neobjevuje, ale v expertních debatách se objevuje zmínka o horizontu 5–10 let, kdy klasické „eseje“ nebo diplomky, jak je známe, mohou být nahrazeny novými modely hodnocení.
Je AI hrozba pro „skutečné“ myšlení? Nebo příležitost?
Zažila jsem si na vlastní kůži, co všechno člověk musí zvládnout, když chce práci napsat „od nuly“: najít relevantní zdroje, dát jim smysl, správně citovat, a hlavně — vymyslet něco vlastního. Když teď sleduji, co vše AI dokáže během několika vteřin, někdy mě až mrazí. Opravdu bude stačit být „dost šikovný s ChatGPT“, nebo už nebude na školách žádná potřeba prokázat samostatné analytické myšlení?
Moje odpověď je rozpolcená. Ano, psaní prací je dnes díky AI mnohem jednodušší, efektivnější a dá se říct, že i dostupnější — ale samotné ovládnutí AI není úplný automatizmus, jak se někdo domnívá. I to vyžaduje kritické myšlení: student musí umět klást dobré otázky, rozpoznat, co je důležité a filtrovat pravdivé informace od balastu.
Co budeme vyžadovat po studentech? A co se může stát dál?
Je jisté, že vysoké školy budou muset hledat nové cesty. Možná se dočkáme doby, kdy psaní dlouhých textů nahradí práce s AI („promptování“), řešení reálných problémů v týmu, nebo ústní zkoušky na specializovaném AI detektoru. Může nastat doba, kdy:
- AI bude rozpoznávat styl každého studenta a upozorní, že práce „nevypadá autenticky“.
- Zkoušky se přesunou do digitálního světa a budou simulovat reálné situace, které musí student vyřešit na místě.
- Umělá inteligence začne doporučovat nejen témata, ale i školy, obory, dokonce vás připraví na pohovor přesně na míru.
Zároveň je tu i trochu strašidelná vize: Co když se jednoho dne AI zcela vymkne kontrole? Když ovládne kreativní psaní, vezme nám poslední útočiště „lidskosti“ — schopnost tvořit, přemýšlet, vymýšlet originální myšlenky?
Závěrem: Člověk vždy bude důležitý
Ať už se akademický svět vyvine jakkoli, jedno zůstane: člověk bude muset poznat hodnotu vlastního myšlení, umět si informace z AI ověřit a stále být samostatným tvůrcem. Umět s AI pracovat co nejefektivněji bude klíčové, ale stále nejde jen o zkratku — pořád je v tom spousta učení, překvapení a vlastního úsilí. A v tom vidím i do budoucna optimismus.
Proto se učím s umělou inteligencí pracovat i já — a někdy opravdu žasnu, co zvládne. Ale zároveň si dávám pozor, abych se na ni nikdy nespoléhala úplně. Protože v hlavní roli by měl zůstat vždy člověk.
Pokud vás zajímají další články a příběhy z mé tvorby, najdete je na mém profilu:
Odkazy na čtyři z nich zde:
