Fotograf Carl McCunn přírodu miloval: Osudnou mu byla aljašská divočina, hlad ho dohnal k sebevraždě

Carl McCunn se narodil 25. ledna 1947 v Mnichově. Jeho otec, Donovan McCunn byl příslušníkem americké armády a v Německu byla rodina jen přechodně. Posléze se vrátili zpět do Spojených států amerických. Carl McCunn vyrůstal v druhém nejlidnatějším městě státu Texas, San Antoniu. Po dokončení střední školy se zapsal ke studiu na univerzitě, ale po prvním semestru studium ukončil. Následně šel v otcových šlépějích a rozhodl se zkusit štěstí u námořnictva. Po čtyřech letech byl ale propuštěn a přemýšlel, jakým směrem se jeho život dál bude ubírat. Krátce pobýval v Seattlu, kde pracoval na trajektu a k tomu měl různé brigády, ale nakonec ho zlákala Aljaška, kde i „zakotvil“. Začal se živit jako fotograf divoké zvěře. Krásná aljašská příroda ho uchvátila, ale zapomněl na to, jak moc drsné podmínky zde panují…

V březnu roku 1981 si Carl McCunn najal pilota, aby ho dopravil k jezeru na jižním okraji Brooksova pohoří. Zde měl v plánu strávit několik měsíců, kdy chtěl pořídit co nejvíce fotek tamní divoké zvěře. Na cestu si sbalil 500 rolí filmu, brokovnici, dvě další zbraně a zásoby jídla a věcí potřebných pro přežití. Jak se brzy mělo ukázat, bohužel podcenil nehostinné podmínky, které v dané oblasti panují. Zpočátku byl ale optimistický, do deníku si zaznamenával, jaká zvířata se mu podařilo vyfotografovat a také psal o svých pocitech, jak moc je jiné žít najednou mimo moderní civilizaci.

Jenže v srpnu téhož roku, když se měl přiblížit konec jeho výpravy, mu téměř došly zásoby. „Myslím, že jsem měl při plánování svého odjezdu postupovat prozíravěji,“ přiznal svou chybu fotograf v zápiscích. Z těch je patrné, že tou dobou byl už McCunn v problémech, pečlivě vedené a datované záznamy vystřídaly sporadické zápisky o tom, jak hledal potravu a snažil se lovit. Ani v této době ale nepřestával fotografovat a zachycovat průběh své expedice do divočiny. Byl vyhladovělý, prochladlý a docházelo mu, že se ocitl v ohrožení života. Proto do deníku psal o tom, že by se lidé měli vyvarovat stejných chyb, jaké udělal on.

Tou první bylo to, že v červnu vyhodil dvě krabice broků do řeky, protože si myslel, že nábojů má zbytečně moc. Tato obava se však ukázala jako lichá. Druhou chybou bylo, že dle jeho zápisků jej měl jeho kamarád pilot vyzvednout v srpnu, ale vlivem „komunikačního šumu“ se tak nestalo. Kamarád ho údajně měl upozornit na to, že má i jiné pracovní povinnosti, a tak by neměl spoléhat na to, že se pro něj zastaví. Tím, že se McCunnovo tábořiště nacházelo mimo obvyklé letecké trasy, byla zároveň nižší pravděpodobnost, že si ho někdo všimne. McCunn se také mylně domníval, že má dostatečné znalosti pro přežití na mrazivé Aljašce, ale až během expedice zjišťoval, že zde panují mnohem nehostinnější podmínky, než se domníval. Navíc mu chyběl záložní plán a jeho příbuzní a přátelé nebyli dostatečně informováni o tom, kdy se má vrátit.

Na konci srpna byl již McCunn zoufalý a bezradný. Jiskřička naděje mu svitla, když na obloze spatřil letadlo. Ihned se chopil svého oranžového spacáku a začal jím mávat. Pak také zkoušel dávat znamení pomocí gest, ale bylo to marné. Pilot onoho letadla si to vyložil po svém, myslel si, že jej pouze McCunn zdraví. Když večer ulehal ke spánku, bylo mu jasné, že se pro něj už nikdo nevrátí. Zásoby jídla mu došly, a byl tak odkázaný na ulovené kachny, králíky, veverky a ryby. Modlil se, aby se stal zázrak, ale bohužel mu na pomoc nikdo nepřišel.

Nakonec byl už tak psychicky na dně a vyhladovělý, že se rozhodl spáchat sebevraždu. Bylo mu pouhých 35 let. Napsal dopis na rozloučenou pro svého otce, k němu přiložil svůj řidičský průkaz a posléze se zastřelil. Poté, co se z výpravy stále nevracel, zalarmovali jeho příbuzní policii. Ta v únoru roku 1982 našla jeho tělo. Vyšetřování dospělo k závěru, že na jeho smrti neměl podíl nikdo další.

Zdroje: NY Times, United Press International, Wikipedia – Carl McCunn, California Digital Newspaper Collection