Článek
Beck Weathers se narodil 16. prosince 1946 v americkém státě Texas. Jeho rodiče byli vojáci, on si však vybral zcela jiný kariérní směr. Vystudoval medicínu a stal se patologem. Časem se oženil a s manželkou měli dvě děti. V roce 1986 našel novou vášeň, a to sice když se zapsal do kurzu horolezectví. Zhlédl se v životním příběhu Richarda Basse, prvního muže, který kdy pokořil tzv. Sedm vrcholů (těmi jsou Kilimandžáro, Vinson Massif, Mount Everest, Kosciuszko, Elbrus, Aconcagua a Denali). Někdy se jim také říká „Koruna planety“. Beck Weathers chtěl jít v jeho šlépějích a zdolat i nejvyšší horu světa Mount Everest. V pozdějších rozhovorech Beck Weathers vysvětloval, že nešlo jen o to si něco dokázat, horolezectví byl jeho únik z deprese.
Časem však Beck Weathers obětoval svému koníčku veškerý volný čas, a to se začalo negativně podepisovat na jeho manželství. Jeho žena neměla příliš pochopení pro to, že tráví její manžel více času na horách než s ní. V době, kdy si balil věci a chystal se podniknout výpravu na Everest, bylo jeho manželství již v troskách. Beck Weathers na tom v té době nebyl psychicky dobře, dokonce pomýšlel na sebevraždu. Doufal, že výstup na Mount Everest tyto černé myšlenky zažene.
Jediná věc, která mi pomohla, bylo dohnat mé tělo do extrémů. Pokud na sobě tvrdě fyzicky pracujete, dává vám to úžasný pocit vtažení do sebe a všechny problémy vaší existence zmizí.
Osudná výprava na Mount Everest
V květnu roku 1996 se Beck Weathers rozhodl na nic nečekat a konečně si splnit svůj sen – pokořit Mount Everest. Výstup neodložil, přestože byl krátce po tzv. radiální keratomii, což je chirurgický zákrok, kterým se u krátkozrakých lidí omezí nebo odstraní potřeba brýlí při pohledu do dálky. Rozhodnutí absolvovat náročnou výpravu krátce po provedení operace, se posléze ukázalo jako nešťastné. Jakmile se totiž začalo stmívat, Beck Weathers téměř nic neviděl. Na vině byla nedávná korekce zraku, kdy vystavení se účinkům ultrafialového záření ve vysoké nadmořské výšce krátce po zákroku mělo za důsledek to, že Beck Weathers přestával vidět. Výpravu osmi horolezců tehdy vedl zkušený Rob Hall, který rozhodl, že Beck Weathers bude ponechán na místě a zbytek skupiny bude pokračovat na vrchol a Becka Weatherse vyzvednou cestou zpátky.
Beck Weathers souhlasil jen velmi neochotně. Zatímco čekal na Halla a zbytek skupiny, zastavovali jej členové jiných výprav, kteří byli ochotní jej vzít s sebou dolů. Beck Weathers však s díky odmítl a rozhodl se čekat na zbytek svého týmu. To ještě netušil, že Rob Hall se pro něj už nikdy nevrátí. Během výpravy totiž nastala další komplikace, kdy jeden z Hallových klientů byl natolik slabý, že už vůbec nezvládl pokračovat. Rob Hall jej odmítl zanechat na místě a počkal s ním. Nakonec však umrzl těsně pod Jižním vrcholem.
Beck Weather si po více jak 10 hodinách čekání začal uvědomovat, že tady něco nehraje. Posléze se od jednoho z procházejících horolezců dozvěděl, že Hall uvízl. Brzy poté se pro něj zastavil Mike Groom, rovněž zkušený horolezec. Jedenáctičlenná skupina horolezců se rozhodla utábořit se. Jenže udeřila sněhová bouře, ve které bylo opravdu těžké se orientovat. Beck Weathers v nastalém chaosu ztratil rukavici, načež mu ruka okamžitě zmrzla. Navíc trpěl hypoxií, byl podchlazený a měl pocit, že umírá. „Všechno už jsem to pochopil,“ zvolal, když padal do sněhové závěje. Zatímco jeho přátele zachraňoval ruský průvodce Anatoli Boukreev, Weatherse ponechali jeho osudu, protože jej považovali za mrtvého.
Vstal z mrtvých
Druhý den na místo byli vysláni Šerpové spolu s kanadským lékařem Stuartem Hutchinsonem, aby zjistili, zda někdo z členů výpravy, kteří byli ponecháni na místě, přežil. Japonská horolezkyně Yasuko Namba byla sice ještě naživu, ale lékaři bylo jasné, že nemá šanci přežít a nemůže nic udělat pro její záchranu. I Beck Weathers byl promrzlý na kost a vypadalo to, že umírá. Lékař je oba ponechal na místě s tím, že není šance na jejich záchranu. Už byl tak podruhé ponechán svému osudu napospas. Jenže Beck Weathers, kterého ostatní již měli za mrtvého, najednou ožil. Sám si to dodnes nedokáže vysvětlit, jak přesně k tomu došlo. Ačkoliv zkoumal duchovní i fyzické aspekty toho, proč zrovna on měl to štěstí a probral se k životu, k ničemu se nedobral.
Byl to zkrátka zázrak. Uvědomil si, že se musí okamžitě dostat z hory pryč. Ačkoliv mu nohy „zdřevěněly“, začal se škrábat dolů do tábora. Podařilo se mu sestoupit do nejbližšího tábora, kde na něj všichni hleděli s údivem. Obličej měl zčernalý kvůli omrzlinám, ale chodil a mluvil. Následně byl helikoptérou transportován do nejbližší nemocnice. Zde lékaři zhodnotili jeho zdravotní stav a neměli jinou možnost, než mu amputovat nos a části chodidel. Později provedli plastičtí chirurgové rekonstrukci jeho nosu.
Čtyři měsíce poté, co mu amputovali pravou ruku těsně pod loktem a část levé paže, už byl opět zpět v práci. Zážitek, ze kterého by jiní měli celoživotní trauma, Becka Weatherse posílil. S manželkou se jim povedlo najít si opět k sobě cestu. Také deprese, kterými roky Beck Weathers trpěl, zmizely.
Připadá mi banální říkat, že žiji každý den, jako by to byl můj poslední, že barvy jsou jasnější a pocit větru ve vaší tváři je intenzivnější. Ale je to pravda, alespoň po velkou část každého dne, a to je skvělé potěšení.
O svém zážitku napsal knihu Left for Dead: My Journey Home from Everest. Také na motivy jeho příběhu vznikly filmy Smrt na Everestu (1997) a Everest (2015).
Zdroje: All That's Interesting, Men's Journal, The Guardian, Tranquil Kilimanjaro, Wikipedia – Beck Weathers
