Tragická smrt astronauta V. Komarova: Neštěstí šlo předejít, závady kosmické lodi ale nikdo neřešil

Vladimir Michajlovič Komarov se narodil 16. března 1927 v Moskvě. Jeho otec pracoval jako domovník a matka jako kuchařka. Už od malička Vladimira fascinoval svět letectví. Když stál Vladimir Komarov před volbou, kam nastoupit na střední školu, zvolil si letecké učiliště. Pilotem se stal roku 1949. V té době se seznámil s Valentinou Jakovlevnou Kiselyovou, kterou si posléze vzal za ženu.

Ve studiu ale dále pokračoval, v roce 1959 se mu povedlo dokončit Žukovského vojenskou leteckou inženýrskou akademii, nejstarší vojenskou vysokou leteckou školou na světě. Tato škola je velmi prestižní, studovali zde všichni sovětští a posléze i ruští kosmonauti. Téhož roku byl povýšen do hodnosti kapitána a stal se jedním z 3000 pilotů, kteří byli součástí výběrového řízení na kosmonauta. Tehdy ale Vladimir Komarov vybrán nebyl, ačkoliv byl skvělým uchazečem, nesplnil váhový, výškový a věkový limit.

Vladimir Komarov se ale rozhodně nevzdával, usilovně pokračoval v tréninku, který ale v roce 1960 přerušila operace, kterou musel podstoupit. Po šesti měsících byl ale zpátky a pracoval na tom, aby patřil ve svém oboru k nejlepším. A to se mu povedlo, v roce 1962 se díky své kvalifikaci stal třetím nejlépe placeným sovětským kosmonautem. Před ním byl jen Jurij Alexejevič Gagarin a German Stepanovič Titov.

O dva roky později se ukázal jako znamenitý pilot kosmické lodi Voschod 1. V té době se blížilo významné výročí – 50 let od Velké říjnové socialistické revoluce. Sovětský svaz chtěl k této příležitosti přichystat speciální program. V hlavách sovětů se tak zrodil nápad, který vypadal velkolepě, ovšem byl od samého začátku předurčen k neúspěchu. Pro jeho provedení byl vybrán právě Vladimir Komarov.

Původně Sověti plánovali náležitě předvést svou techniku i schopnosti kosmonautů. Nejprve měla vzlétnout loď Sojuz-1, o den později by ji pak následovala druhá kosmická loď s dalšími třemi kosmonauty. Tyto dvě kosmické lodi by se pak setkaly na oběžné dráze Země. Načež by přišel na řadu zlatý hřeb celé „vesmírné přehlídky“, kdy by posádka jedné z lodí přešla na palubu druhé lodi. Idea to byla krásná, ale ignorovala reálné problémy.

Z deníku velitele kosmonautů generála Nikolaje Kamazina vyplývá, že neměl úplnou důvěru v technický stav kosmických lodí a úspěch mise. Věřil ale, že se posádka bezpečně vrátí. Také bylo zjištěno více jak 200 konstrukčních chyb, ale všechny snahy misi pozastavit byly marné. Ve vesmírných závodech chtěl Sovětský svaz dominovat nad Spojenými státy americkými, a tak se od plánu neupustilo.

O tom, že celá akce je odsouzena k neúspěchu údajně věděl i samotný Komarov. Avšak mise i přes veškeré pochybnosti dostala zelenou. Už krátce po startu lodi se objevily první problémy. Vlivem nevyklopení levého panelu slunečních baterií dostávala loď méně elektřiny, než bylo nutné. Dále nefungovala navigace, rádiový signál byl slabý a docházelo k problémům s palubní elektronikou. Komplikací byly i výpadky spojení, a tak velitelé mise ani mnohdy nevěděli, co se s kosmonautem děje.

To nejhorší však mělo ještě přijít. Na radu Gagarina se Komarov pokusil vrátit se s lodí a přistát. Bohužel tento pokus skončil neúspěchem, při manévru se neotevřel padák. Kabina dopadla do Orenburské oblasti a explodovala. Žár spálil tělo Vladimira Komarova na uhel. Ostatky byly převezeny do Moskvy za účelem pitvy. Komarovův pohřeb proběhl se všemi vojenskými poctami. Zůstala po něm manželka Valentina a dvě děti. Ač je považován za hrdinu, faktem je, že jeho smrt byla strašlivá a zcela zbytečná.

Zdroje: All That's Interesting, 100+1, Futurism, Dotyk, Britannica, Wikipedia – hesla Sojuz 1 a Žukovského vojenská a inženýrská akademie