Dívka v okně: Danielle vyrůstala ve špíně s tisícovkami švábů. Zanedbání šokovalo i otrlé policisty

Životní příběh Danielle Crockett obletěl svět poté, co byl zveřejněn v deníku Tampa Bay Times a jeho autorka, Lane DeGregory, za něj v roce 2009 obdržela Pulitzerovu cenu. Malá Danielle byla zanedbávána a týrána takovým způsobem, že to otřáslo i jinak otrlými kriminalisty a sociálními pracovníky. Vraťme se ale na začátek. Psal se rok 1998, když Michelle Crockett v porodnici v Las Vegas přivedla na svět své třetí dítě, dcerku Danielle. Otcem byl vojenský veterán jménem Bernie, se kterým měla Michelle další dvě děti. Danielle přišla na svět po otcově smrti, podlehl totiž vážné nemoci. Holčička vážila 3,2 kg, mohla se pochlubit perfektním Apgar skóre a měla se čile k světu.

Michelle se v té době nacházela ve složité finanční situaci, po smrti manžela musela vyhlásit osobní bankrot. K Danielle měla chladný vztah už po jejím narození, rušil ji pláč miminka, který v rozhovoru později označila za „rozmazlenost“. Když bylo malé Danielle 18 měsíců, shořel mobilní dům, ve kterém Michelle pobývala spolu s dvěma syny a Danielle. V nouzi vyhledala svou sestřenici bydlící na Floridě, u té však zůstala s dětmi jen krátce. Časem si našla vlastní bydlení a začala pracovat jako pokladní, aby se uživila. Danielle dostali na starost její dva starší již dospělí bratři, z nichž jeden byl mentálně postižený. Časem se oba odstěhovali. Výchova Danielle tak zůstala na Michelle, která se však dceři dostatečně nevěnovala. Danielle tak nejedla pevnou stravu, ale živena byla pouze umělým mlékem z lahvičky. V domě byl nepořádek, Michelle Crockett se o domácnost příliš nestarala, buď trávila čas v práci nebo s novým přítelem.

Zanedbání péče si časem povšimli i lidé z okolí. Anonymní volající totiž zahlédl v rozbitém okně domu Danielle – vyhublou, bledou dívenku přikrytou starou dekou. Proto byl následně pro článek, který o případu vyšel, použit titulek „Dívka v okně“. Další volající nahlásil, že dívka žije ve špíně a výkalech a často bývá tehdy čtyřletá Danielle viděna pouze v plence, jak pije z kojenecké lahve. Dále také uvedl, že Michelle Crockett se radši věnuje popíjení v hospodě s partnerem, než aby na dcerku dávala pozor. Na místo dorazili vyšetřovatelé, kteří si ověřili, že dítě skutečně žije v nevyhovujících podmínkách. Dalo by se očekávat, že Danielle byla poté matce odebrána, ale chyba lávky. Michelle pomoc odmítla, a tak bylo děvčátko ponecháno v její péči. Sociální pracovníci se později hájili tím, že nepořádek v domě není důvodem k odebrání dítěte. I když v průběhu několika dalších měsíců byly zaznamenány další dva hovory nahlašující zanedbání péče, nikdo nic neudělal. Trvalo dlouhé roky, než byla Danielle z hrozných podmínek vysvobozena.

Psal se rok 2005, když byl detektiv Mark Holste vyslán do domu Michelle Crockett. Opět přišel anonym, který tvrdil, že se zde nachází dítě v nouzi. Když policista dorazil na místo, uviděl sociální pracovnici, jak lítostivě pláče. Přistoupil k ní, aby se ujistil, že je v pořádku, že nebyla napadena. Ona mu odvětila, že nejde o ni, ale o to, co právě viděla – dle jejích slov nejhorší formu zanedbání dítěte za celou svou kariéru. Když Mark Holste vstoupil dovnitř, do nosu ho praštil čpavý odporný zápach zvířecích výkalů a hniloby. Dům byl silně znečištěný a plný hmyzu. Švábů tam mohlo být desetitisíce, když Mark Holste kráčel domem, křupal mu hmyz pod nohama.

V malé místnosti v zadní části domu objevil Danielle, na první pohled podvyživenou a plachou dívku. Ležela na plesnivé matraci, ve vlasech jí lezly vši a na těle měla kousance od hmyzu. V rohu místnosti byla hromada použitých plen. Na místě byla přítomna i Michelle Crockett, která se k údivu detektivů ptala, proč jí bude dítě odebráno. Namítala, že „dělala nejlépe, jak uměla“. Vymlouvala se, že se snažila dívku naučit hygienickým návykům a řeči, ale prý se jí to nepodařilo. Také tvrdila, že její dceru nechtěli vzít do školky ani do školy. Tato tvrzení později u soudu vyvrátil její syn Bernard, který vypověděl, že Michelle jeho sestru skrývala před světem, protože měla strach, že jí bude Danielle odebrána. Během líčení Michelle tvrdila, že v domě byl sice nepořádek, ale dle ní nic jinak špatně nebylo. Státní orgány s těmito tvrzeními pochopitelně nesouhlasily, a Danielle odebraly. Soud vyměřil Michelle dva roky domácího vězení za podmínky, že se vzdá rodičovských práv, což učinila.

V roce 2007 si ji adoptoval manželský pár, Bernie a Diane Lierowi. Berniemu bylo v té době 48 let a Diane 45 let. Již vychovali čtyři syny z předchozích manželství a měli také jednoho společného. Bernie vždycky toužil mít dceru, ale Diane už pak další děti mít nemohla. Přestože věděli, že to s Danielle nebudou mít snadné, rozhodli se dát nový domov právě jí. Začali jí říkat Dani a byli odhodláni její stav zlepšit, i když si byli jistí, že to bude běh na dlouhou trať. Danielle bylo v té době téměř devět let, ale mentálně byla na úrovni batolete. Neuměla jíst pevnou stravu, potřebu vykonávala do plen a nebyla schopná mluvit. Nenavazovala oční kontakt a nereagovala na podněty jako teplo, chlad či bolest. Bylo však vyloučeno, že by trpěla neurologickou poruchou, veškerá genetická vyšetření i scany mozku byly v pořádku. Doktoři, kteří ji vyšetřovali, došli k závěru, že i dítě s těžkou formou poruchy autistického spektra reaguje na některé podněty, na které Danielle ne. Danielle klasifikovali jako „vlčí dítě“, tedy dítě, které vyrůstá v extrémní izolaci od lidské společnosti.

Dívka neustále trpěla záchvaty, v průměru osmkrát denně. V jiných ohledech se ale chovala jako kojenec, například si neustále dávala pěstičky do úst. Roky hladovění si vybraly svou daň, a Danielle byla extrémně fixovaná na jídlo, přejídala se a chodila neustále kontrolovat, zda je v ledničce ěnco k snědku. Měla problémy se spánkem a záchvaty vzteku, adoptivní rodiče jí podávali léky, které byly schopny ji zklidnit. Okolní svět ji děsil. Lierowi vzpomínali, že například křičela, když prvně kráčela pískem na pláži. Neuměla si hrát, když jí dali panenku, ukousala jí ruce. Pod jejich dozorem absolvovala nespočet terapií, vyšetření a vzdělávacích lekcí.

Dnes žije Danielle v pečovatelském domě pro lidi se zdravotním postižením. Lierowi totiž během jejího dospívání přestali péči o ni zvládat. Dívka si ubližovala, pojídala předměty a znovu se začala pomočovat. Bernie trval na tom, že si ji nechají v péči, Diane to ale už odmítala. Nahromaděný stres vedl nakonec k rozpadu jejich manželství. Přes veškerou snahu adoptivních rodičů dnes již dospělá Danielle nemluví a není zcela samostatná, i když už se aspoň zvládá najíst, dát špinavé oblečení do koše na prádlo nebo si ustlat postel. Dle pečovatelky, která se o ni stará, nejraději tráví Danielle čas venku, zřejmě protože jí to bylo roky odpíráno.

Zdroje: Tampa Bay Times, St Petersburg Times, EBSCO, Mamamia, Tampa Bay Times, CBN