Článek
Vietnamský Tarzan Ho Van Lang strávil v džungli 41 let
Příběh, který se v některých ohledech podobá knižní sérii o Tarzanovi z pera amerického spisovatele Edgara Rice Burroughse, se začal psát roku 1972 ve Vietnamu. Tou dobou tam zuřila válka, která měla devastující dopady i na tamní obyvatelstvo. Ho Van Lang spolu se svým otcem, vojákem Ho Van Thanhem, utekli do nitra džungle, aby se skryli před bombardováním. Tak zní oficiální verze. Pravý důvod byl ale možná jiný. Otec hocha měl už dlouhodobě psychické potíže a velmi ho poznamenalo, když mu zemřeli dva starší synové a matka. Vůči své manželce se začal choval agresivně a došlo to tak daleko, že ji brutálně zbil. Po tom, co ji napadl, prchl do divočiny. Je tedy otázkou, zda jeho hlavní motivací byla skutečně ochrana dětí před hrůzami války, nebo spíše v jeho úprku sehrál roli jeho duševní stav.
Ať tak či onak, v džungli už se rozhodl zůstat. Oba žili v přesvědčení, že boje stále trvají dlouho poté, co byla válka ve Vietnamu ukončena. Se synem si v hloubi džungle postavili jednoduché obydlí, které jim poskytlo přístřeší. Živili se lovem a sběrem ovoce a medu. Pojídali například i opice a hady, aby se zasytili. Časem si začali pěstovat také vlastní plodiny. Žili v naprosté izolaci až na jedinou výjimku – kontakt udržovali alespoň s bratrem Ho Van Langa, který fungoval jako „spojka“ mezi nimi a okolním světem. Sám své příbuzné vystopoval a snažil se je přesvědčit, aby ho následovali do civilizace, ale marně. Život v ústraní oběma vyhovoval. Za léta strávená v izolaci si Ho Van Thanh odvykl mluvit, a v důsledku toho jeho syn znal jen pár slov. Nakonec spolu v divočině strávili dlouhých 41 let.
Nucený přesun do civilizace mu zničil psychiku i zdraví
V roce 2013 se život Ho Van Langa otočil o 180 stupňů. Zdraví jeho otce se zhoršilo natolik, že se rozhodl pokusit se vyhledat pomoc. Došli až k nejbližší vesnici, kde se jim sice pomoci dostalo, ale její obyvatelé uvědomili úřady, které se rozhodly jednat. Nuceně tak byli otec se synem přesunuti zpět do civilizace. Ho Van Langovi se tak otevřel zcela nový svět. Například nikdy předtím neviděl ženu, nejel autem, moderní technologie mu nic neříkaly, a tak se stalo, že ho nové prostředí začalo děsit. Ve světě, kterému nerozuměl, se stal Ho Van Lang zranitelný. Jeho bratr, který vyrůstal s matkou, uvedl, že Ho Van Lang byl neuvěřitelně naivní, neschopný rozlišit dobro a zlo, a navíc měl mírumilovnou povahu, kterou mohl někdo snadno zneužít. Rovněž nebyl schopen pochopit to, jak moderní civilizace vnímá čas.
Byly ale věci, které ho fascinovaly v pozitivním slova smyslu. V rozhovoru uvedl, že si užil jízdu v autě a že se mu líbí, že v moderním světě svítí světla i v noci a zvířata od něj neutíkají. Celkově si však připadal ztracený a nešťastný. Jeho bratr jej musel hlídat, protože se neustále pokoušel utéct zpátky do divočiny. Časem se mu ale povedlo navázat bližší vztah alespoň se svými příbuznými, hlavně s neteřemi a synovci a také se mu podařilo najít si kamaráda, dobrodruha Alvara Cereza, se kterým se vydal na krátký čas zpět do džungle, aby mu ukázal principy přežití. Zatímco v divočině byl sám sebou, v civilizaci byl nespokojený. Brzy objevil i neřesti typické pro dnešní svět. Propadl alkoholu, vysoce zpracovaným nezdravým potravinám a cigaretám.
To se samozřejmě podepsalo negativně na jeho zdraví. Když přišel z džungle do civilizace, byl sice pohublý, ale jeho zdravotní stav byl dobrý. To se s těmito nově získanými závislostmi změnilo, a Ho Van Lang začal chřadnout. Ve věku 52 let si vybral jeho životní styl svou daň, zemřel na rakovinu jater. Jeho přítel Alvaro Cerezo v rozhovoru uvedl, že ho smrt Ho Van Langa zasáhla, ale zároveň ji vnímal jako vysvobození, protože viděl, jak se jeho přítel trápil. Ze všeho vinil nařízený odsun Ho Van Langa z džungle. „Nelíbilo se mi, když jsem ho viděl žít v civilizaci. Vždycky jsem se obával, že on a jeho tělo nezvládnou tak drastickou změnu,“ uvedl Alvaro Cerezo v rozhovoru. Neobyčejný příběh přibližuje dokument The Vietnamese Tarzan. Účinkuje v něm i sám Ho Van Lang.
