Článek
Jeho jednotka se ocitla pod palbou sovětských vojáků
Během druhé světové války se do historie zapsalo mnoho vojáků díky své statečnosti či schopnostem. Někteří příslušníci armády se ale proslavili dost neobyčejným způsobem, a mezi ty patřil i finský voják Aimo Allan Koivunen. Do historie se zapsal jeho bláznivý příběh, kdy přežil, přestože se omylem předávkoval pervitinem. Vraťme se ale na začátek. Aimo Koivunen přišel na svět v roce 1917 ve Finsku. Byl nejstarším ze šesti sourozenců. Když mu bylo 22 let, vypukla druhá světová válka. Branná povinnost se tehdy dotkla i jeho. V rámci své služby vlasti musel čelit drsným podmínkám tuhé finské zimy, ve kterých bránil svou zemi před nepřátelskými sovětskými vojsky.
Do úzkých se se svým oddílem dostal v roce 1944, kdy se na území Laponska nechali chytit do pasti. Ocitli se pod palbou sovětských vojáků a jejich situace v ten moment nevypadala vůbec růžově. Snažili se před nepřítelem uprchnout na lyžích, ale síly začaly velmi rychle docházet, a situace se stala v ten moment kritickou zejména pro Koivunena, který byl již zesláblý a začal svůj oddíl ztrácet z dohledu. Když už to vypadalo zcela bezvýchodně, dostal Aimo Koivunen nápad, jak si znova dodat sílu a energii.
Aimo Koivunen požil omylem 30 tablet pervitinu
Vzpomněl si totiž, že u sebe má pilulky s pervitinem. Ty byly v době druhé světové války někdy vojákům podávány s tím, že je povzbudí a sníží jejich únavu. A to bylo přesně to, co Aimo Koivunen v tak zoufalé situaci, kdy mu šlo o život, potřeboval. Jelikož mu však stále byli sovětští vojáci v patách, byl velmi roztržitý a znervónzněl, když se mu v tlustých rukavicích nedařilo uchopit jen jednu pilulku. Nakonec do sebe omylem „naládoval“ celé balení, tedy 30 práškůobsahujících pervitin. Pro jiné by to s velkou pravděpodobností byla dávka smrtelná a způsobila by zástavu srdce,ne však pro Koivunena.
Účinek nastoupil ihned. Únavu rázem vystřídala hyperaktivita. Nabral rychlé tempo, nejenže se mu na lyžích podařilo dohnat svůj vojenský oddíl, ale povedlo se mu i ostatní předběhnout. Během pár dnů se mu podařilo v nehostinných podmínkách překonat vzdálenost 400 kilometrů, a to přitom trpěl halucinacemi a párkrát také ztratil vědomí. Kvůli dezorientaci nebyl jeho úsudek jasný, což vedlo k velmi nebezpečným situacím. Během své cesty například narazil na tábořiště, ke kterému se přiblížil, protože si myslel, že patří finským vojákům. Jenže patřilo Rusům, a tak před nimi Koivunen bleskově prchal do divočiny. To byl ale jen začátek groteskních situací, které ho potkaly.
V lesích objevil malou chatku, kde plánoval přenocovat. Jelikož byla tuhá zima, rozhodl se rozdělat si oheň a zatopit si, aby se zahřál. Jenže na malý moment usnul, a když se probudil, byla chatka v plamenech. Namísto aby utekl, jen se zavrtěl a usnul znovu. Probudilo ho, až když se chatka zcela zřítila. Když se pokusil znovu vyhledat přístřeší, tak nedopatřením najel na minu skrytou pod sněhem. Ta mu utrhla pravou nohu. Neschopný pokračovat v cestě se pouze doplazil do příkopu a čekal na záchranu…
Bláznivým příběhem se pochlubil až v roce 1977
Je zázrak, že dovedl přežít, protože toho dne se teploty pohybovaly kolem -20 °C a Koivunen nebyl schopný se pohnout. V představách se upínal k myšlence, že pro něj přijdou vojáci a zachrání ho. Jenže nikdo celé dny nepřicházel – tedy kromě pocitu hladu. Koivunen se nejprve živil piniovými oříšky, které našel, posléze se mu povedlo i chytit sojku, kterou snědl zasyrova. Začalo mu docházet, že pro něj nikdo nepřijde, a tak se odhodlal k odvážnému činu, kdy se s vypětím sil postavil a pokračoval v jízdě. Naštěstí narazil na finské vojáky, kteří ho našli ležet ve sněhu, kdy zmateně něco drmolil a nebyl jim schopný vysvětlit, co se mu stalo. Otázkou je, zda by mu jeho neuvěřitelný příběh vůbec věřili. V nemocnici, kam byl dopraven, mu naměřili tepovou frekvenci 200 tepů za minutu, což je nebezpečně vysoká hodnota. Navíc byl vyhublý a nutně potřeboval ošetřit zraněnou nohu. Lékaři se divili, že je ještě naživu. Když se probral a odezněly jeho halucinace, rozpovídal se o svém šíleném úprku i o tom, jak ho cestou napadl rosomák.
Podařilo se mu zcela zotavit a po válce založil vlastní rodinu. Jeho příběh se stal známým na konci 70. let, kdy místní deník shromažďoval příběhy vojáků z bojiště. Koivunen tehdy sepsal své paměti a poslal je do redakce. V rámci soutěže se umístil na krásném druhém místě. Aimo Koivunen, který se do válečné historie zapsal jako voják, který absolvoval šílenou 400 kilometrů dlouho jízdu na lyžích, když prchal před Rudou armádou, odešel na věčnost v roce 1989.
Zdroje: Wikipedia – Aimo Koivunen, Utterly Interesting, Historic Mysteries, All That's Interesting
