Článek
Zvířata byla vysílána do kosmu v rámci vesmírných závodů
V době studené války Spojené státy americké a Sovětský svaz spolu soupeřily i v kosmu, vedly tzv. vesmírné závody, kdy se každá z velmocí snažila ukázat, že právě ona je tou, která má vědecko-technickou převahu na tomto poli. Během 40. a 50. let minulého století byla při suborbitálních letech, při kterých není dosaženo oběžné dráhy, ale překonávají nebo se přibližují hranici vesmíru, vysílána do kosmu různá zvířata – hmyz, myši, opice i psi. Právě opice se vědcům zdály jako nejpodstatnější testovací subjekt, jelikož jsou nejvíce podobné lidem.
V tomto směru drží prvenství Spojené státy americké, které už v roce 1949 vyslaly prvního primáta na hranici vesmíru, stal se jím makak Albert II., který bohužel tuto cestu nepřežil, udusil se při návratu. Sovětský svaz se zase v roce 1957 mohl pochlubit tím, že jako první vyslal na oběžnou dráhu Země živého tvora – psa jménem Lajka. I jí se nakonec stal let osudným, zemřela v důsledku prožitého stresu a přehrátí. Ani to ale vesmírné závody neukončilo, a do vesmíru se stále posílala další zvířata v rámci zkoumání a testování.
Ham se stal prvním šimpanzem ve vesmíru
Jedním z nich byl i šimpaz Ham, který se narodil v roce 1957 v Kamerunu. Bohužel ho už v mládí chytili pytláci, kteří ho prodali na jednu floridskou farmu. Zde ale dlouho nepobyl, odkoupilo ho americké letectvo, které tou dobou shromažďovalo šimpanze pro projekt Mercury, kdy si vybírali vhodného kandidáta na let do vesmíru. V rámci výcviku byli šimpanzi testováni, jak dobře umí plnit úkoly. Měli zatáhnout za páčku, jakmile uviděli modré světlo. Za splnění zadání následoval pamplsek, když selhali, dostali trest v podobě malého elektrického šoku.
Šimpanz Ham
Ham se probojoval do užšího výběru. Nakonec byl právě on tím, který se měl stát prvním šimpanzem v kosmu v historii. Volba padla na něj z důvodu, že se veterináři zdálo, že si dovede stále udržet dobrou náladu a rovněž se zdá být kurážný. Jeho „den D“ nastal 31, ledna 1961, kdy jej kosmická loď jako vůbec prvního šimpanze vůbec vynesla do vesmíru. Navzdory obavám se Hamovi údajně dařilo dobře, působil klidně a stejně jako při výcviku, i ve vesmíru prováděl naučený test s pákou.
Jeho „úsměv“ během letu možná jen skrýval utrpení
Otázkou zůstává, jestli šimpanz Ham skutečně zvládl let tak pokojně, jak se tvrdí. Víme totiž, se se sestup neobešel bez problémů. Během něj totiž došlo k přehřátí vesmírné kapsle, která nakonec nečekaně dopadla do Atlantického oceánu. Ham zde zůstal uvězněný. Naštěstí byl nakonec zachráněn, ale jen těžko si představit, že vše prožíval v naprostém klidu. Po jeho návratu už ale tiskem kolovaly jeho snímky, na kterých se „usmívá“, jenž líčily misi jako úspěšnou a opici jako spokojenou. Otázkou je, co Ham vlastně cítil. Někteří experti se totiž domnívají, že onen „úsměv“ byl dost možná jen maskovací manévr ohromného strachu. Když záběry z té doby viděla bioložka zabývající se výzkumem primátů, Dr Jane Goodall, uvedla k tomu: „Nikdy jsem neviděla takovou hrůzu v tváři šimpanze.“ O tom, že na tom něco bude, svědčí i chování šimpanze Hama před novináři. Když se jej veterináři totiž snažili dát do podobné kapsle, Ham se zalekl a skočil kolem krku jednomu ze svých cvičitelů.
Návrat šimpanze Hama z kosmu
Do „důchodu“ odešel Ham v roce 1963, zbytek života prožil v zoologických zahradách ve Washingtonu, D.C. a v Severní Karolíně. Dožil se 26 let, dlouhá léta však trpěl onemocněním jater a srdce – nikoliv však v důsledku svého letu do vesmíru. Po jeho smrti v roce 1983 bylo v plánu vystavit jej vycpaného v muzeu letectví a kosmonautiky. To se ovšem u veřejnosti setkalo s vlnou odporu, a tak od toho bylo upuštěno. Nakonec byla Hamova kostra vystavena ve sbírce Národního muzea zdraví a medicíny, Silver Spring a zbytek ostatků pohřben v Mezinárodní vesmírné síni slávy v Alamogordu.
