Článek
Možná jste si i vy povšimli, že algoritmus jedné nejmenované sociální sítě se za poslední dobu dost výrazně změnil. Zatímco kdysi byly sociální sítě místo hlavně pro kontakt s přáteli a sdílení zážitků a názorů v rámci našeho okolí, postupně se tyto hranice začaly bortit. Dnes je můj feed plný cizích lidí a návrhů stránek, o jejichž sledování nemám nejmenší zájem. „Vyskakují“ tam na mě například cizí parte, inzeráty ze seznamek nebo názory na politiku od osob, které jsem v životě neviděla. O nic z toho nestojím, přesto se této lavině navrhovaných příspěvků nelze vyhnout.
Novinkou, která mě zaujala, jsou i příspěvky, které by se daly zařadit do kategorie „drama z regionů“. Scénář je vždycky stejný, vybere se hojně diskutovaný příspěvek, ve kterém se řeší nějaký lokální problém z dané obce. Ačkoliv bydlím na druhém konci republiky, daná sociální síť mi ho nabídne v domnění, že se také zapojím, a přispěji svým názorem k tématu. Pro dnešní článek jsem vybrala dva příklady, které mě v poslední době zaujaly, a na kterých si budeme ilustrovat, co se na sociálníh sítích v současné době děje.
Děti na koncertech pobouřily některé diskutující
První takový lokální spor vyvolala svým příspěvkem nejmenovaná slečna, která si postěžovala, že na koncertu si někteří lidé dovolili vzít své malé děti na ramena, a umožnit jim tak sledovat hudební show. Troufám si říct, že to je věc, kterou by snad před lety nikdo neřešil. Sama na koncerty chodím ráda, a ještě se mi nestalo, že by se lidé na místě nebyli schopní dohodnout tak, aby každý dobře viděl. Lidé nižšího vzrůstu bývají ochotně pouštěni dopředu, případně si sami hledají „místečko“ někde bokem, kde budou mít dobrý výhled. Naopak vysocí lidé jsou si vědomi toho, že přes ně nemusí být dobře vidět, a tak se sami aktivně shlukují spíše vzadu. Zkrátka stačí používat selský rozum, a je po problému. Vyostřená debata pak přerostla ještě ve spor o to, zda vůbec děti na koncerty brát.
Pro sociální sítě jsou tyto „žabomyší války“ dle mého názoru výhodné. Přináší jim totiž delší čas, který uživatel na síti stráví, vyšší míru zapojení a troufám si říct, že tím pádem zřejmě asi i víc zhlédnutých reklam. A tak na místo, aby se nám ukazovaly například zájmové příspěvky týkajících se našich hobby, tak je nám servírováno drama z obce, ve které jsme nikdy ani fyzicky nebyli.
Opuštěné hřiště vyústilo v generační spor
Dalším takovým příkladem, kdy se úplně zbytečně strhla na sociální síti mela, byl příspěvek, který obsahoval fotografii prázdného hřiště s postesknutím, že dnešní rodiče a děti jen „čumí“ do mobilů, a už ani na to hřiště nejdou. Podotýkám, že ten den si pamatuji. Nevím, jak na druhém konci republiky, ale u nás bylo toho dne opravdu ošklivé počasí, „že by psa nevyhnal“. Takže se ani nedivím, že hřiště zelo prázdnotou.
Sociální síť ale správně vyhodnotila, že to bude ten správný příspěvek, který vzbudí plamennou debatu, kdy byl příspěvek sdílen a každý měl co říct k dnešní výchově dětí a generaci matek. Starší lidé zpravidla lamentovali nad „línými matkami“, které jen sedí doma a potomkům nedopřejí socializaci na hřišti a nevěnují se jim, jelikož dávají přednost telefonům. Samozřejmě to bylo doplněno o nostalgické vzpomínání na jejich mládí a bezstarostné časy strávené na hřišti, dokonale uklizenou domácnost a skvěle vychované děti. Mladší generace se pochopitelně bránila, a tak opět vznikl úplně zbytečný konflikt.
Je to důvod, proč mě sociální sítě přestávají bavit
Poslední dobou se nemohu ubránit dojmu, že to jde se sociálními sítěmi od desíti k pěti. Hlavní důvod, proč jsem si je kdysi založila, byl kontakt s přáteli. Řada z nich žije v zahraničí, a alespoň takto o sobě můžeme vědět a zůstat ve spojení. Jenže jejich příspěvků vídám čím dál tím méně. Občas se mi dokonce stane, že mi utečou z mého pohledu důležité příspěvky například od někoho z rodiny, ale zato se mi zobrazí nekonečná fronta příspěvků od lidí a stránek, kteří mě nezajímají a na jejichž názory a rozhořčení nejsem zvědavá. Přijde mi, že se úplně vytrácí původní význam, který sociální sítě měly. Rovněž se nemohu zbavit dojmu, že se skrze toto on-line prostředí společnost čím dál tím víc rozděluje. Dle mého názoru tomu současný algoritmus vyloženě nahrává, protože lidi ještě pošťuchuje k tomu, aby se dohadovali.
Neměly nás sociální sítě snad propojovat? Do debat se nezapojuji už delší dobu, protože i nevinné příspěvky končí tím, že na vás někdo začne „štěkat“ mnohdy kvůli maličkostem. Profil na sociálních sítích si ponechávám z důvodu, abych úplně neztratila kontakt s některými z mých přátel a také kvůli zájmovým skupinám například o knihách či cestování, tam se zdá, že „svět je ještě v pořádku“. Nicméně jsem z celého světa sociálních sítí dost otrávená a doufám, že se nad současným algoritmem někdo z tvůrců alespoň zamyslí.
Zdroj: Autorský text
