Článek
Zvědavost je vlastnost lidem vrozená, ale všechno by mělo mít své meze. S dotěrnými dotazy rodinných příslušníků, známých či sousedů se setkal kde kdo. Mnohdy jsme v daný moment tak zaskočeni tím, že se nás dotyčný ptá na velmi intimní detaily z našeho soukromí, že „ztratíme řeč“. Pojďme si tedy shrnout, na co by se dle mého osobního názoru lidé opravdu druhých ptát neměli v případě, že se tedy nejedná například o velmi důvěrnou konverzaci mezi blízkými přáteli.
Dotazy na to, kdy bude svatba
Pokud je vám zhruba 25 let a více, okolí usoudí, že už jste„holka na vdávání“, a tak přicházejí neustálé otravné dotazy, které si kladou za cíl zjistit, kdy už do toho hodláte konečně „praštit“. V případě mužů je obecně společnost tolerantnější, co se týče věku, kdy k nekončícím „výslechům“ začíná docházet později, ale rozhodně se těmto otázkám také nevyhnou. Zejména rodiče mnohdy na své syny vyvíjí nátlak, aby už si našli nevěstu.
V případě, že pár je spolu už delší dobu, začnou být tyto dotazy skutečně vlezlé. Mnohdy pak i kazí radost ze zásnub a plánování společné budoucnosti. Pár se totiž může cítit pod velkým společenským tlakem, aby takové rozhodnutí učinil. Je třeba podotknout, že počet párů, které spolu žijí „na psí knížku“, neustále stoupá. Naše společnost by měla respektovat, že ne každý touží po svatbě. Ještě hůře jsou na tom ti, kterým je kolem 30 a více let a nemají partnera. Ženy často poslouchají, že „zůstanou na ocet“ a mužům je dávána nálepka starých mládenců.
Mnohdy lidé podlehnou tlaku společnosti, a končí v nefunkčních a toxických vztazích jen proto, aby někoho měli. Přitom na tom být single není nic špatného. Psycholožka Bonnie Tsai k tomuto tématu říká: „Je důležité respektovat volbu druhé osoby bez ohledu na její vztahový status. Nepotřebujeme mít v životě partnera, abychom určili, kým jsme.“
Dotazy na děti
Otázky týkající se svatby jsou jen takovým zahřívacím kolem. Ta pravá záplava nekonečných dotazů přichází po svatbě. Všechny směřují ke stejnému tématu – dětem. Ačkoliv doba pokročila a řada párů dnes netouží mít děti, nepříjemným otázkám se manželé nevyhnou. Ačkoliv se taková otázka může jevit jako nevinná, dovede zabolet a zranit danou osobu ještě více než dotazy na svatbu či vztah. Nikdy totiž nevíte, čím si daná osoba prošla či prochází. Je možné, že tento dotaz položíte ženě, která prodělala mimoděložní těhotenství, potrat, nebo má dlouhé roky problém otěhotnět například kvůli zdravotním potížím. Problémy s plodností trápí i muže, i je samozřejmě tyto necitlivé otázky mohou ranit.
Jak už jsem zmínila výše, je zde také velká skupina osob, které děti nechtějí. Ne, opravdu nejsou povinni vám líčit, z jakých důvodů se tak rozhodli. V celé řadě případů se tito lidé setkají s výčitkami, kdy si například jejich rodiče postesknou, že nebudou mít vnoučátko. Také jsou často strašeni tím, že se o ně nikdo ve stáří nepostará – jako by snad děti byly zárukou toho, že se člověk ve stáří bude mít královsky.
Pokud si myslíte, že s narozením prvního dítěte tyto konverzace utichnou, tak to jste na velkém omylu. Často maminky již v šestinedělí musí čelit dotazům na to, kdy budou mít druhé dítě. Jako by to snad byla povinnost. V naší společnosti totiž existuje „kult párečku“, kdy jediný správný počet dětí jsou dvě, ale bacha – rozdílného pohlaví. Pokud máte už dvě děti, ale jsou stejného pohlaví, tak rozhodně nemáte splněno. „Ještě tu holčičku by to chtělo, abys měla parťačku, když máš jen ty dva kluky,“ vyslechla si například jedna moje kamarádka. Jako by nás na naše ženské dýchánky nemohla doprovodit kamarádka, maminka či sestra, to si k tomuto účelu opravdu mám pořídit potomka? Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tyto poznámky mi přijdou opravdu směšné. Do řečí přijdou i početné rodiny. Ty zase musí čelit otázkám, které mají za cíl zjistit, „kde na to ti lidé berou, že si mohou dovolit mít tolik dětí“.
Dotazy na váhu
Svatební kolotoč už je za vámi a děti máte odrostlé – to už by ty nevhodné dotazy mohly skončit, že? Ale kdepak, stále je spousta věcí, na které by se lidé ptát neměli, ale dělají to. Rozhodla jsem se do článku zařadit ještě dotazy na váhu, protože ty jsou také velmi časté. Pamatuji si například, jak zabolelo jednu mou kamarádku, když se jí jeden její známý optal, zda nečeká miminko. Nečekala, jen za ta léta, co se neviděli, přibrala. „Ne, nečekám, jenom se mám dobře,“ odvětila mu a svůj smutek se snažila skrýt za smích. Ve skutečnosti ji ale tato poznámka pořádně zabolela, jelikož přišla v období, kdy lékaři zjišťovali příčinu jejích zdravotních problémů a jí se ani přes dodržování zdravého jídelníčku a pravidelné cvičení nedařilo hubnout.
Ne každý nad takovou situací jen mávne rukou. Až příště budete komentovat něčí vzhled, mějte na paměti, že taková rýpavá poznámka směrem ke hmotnosti dané osoby také může rozjet poruchu příjmu potravy. Také se vyhněte řečem o tom, jak někdo podle vás lépe vypadá s kily navíc. I když to možní myslíte opravdu upřímně, i tak to může danou osobu zranit.
Zdroj: Autorský článek doplněný o informace z Bestlife
