Článek
Sedím ve středečním rychlíku,
který míří k Větrníku.
Nezapomenu nikdy na oči,
hlava se mi zatočí.
Taky ty jemné ruce,
mám je ráda velice…
Někdo říká: „Vstávej, Chrudim!!!“
To opravdu není možné,
aby tohle bylo vážné?
Kluk: „My jsme ale výjimka,
naše láska je toho známka.“
Čistá jako ve studánce.
Saturnovy velké, zlaté prstence
nás doprovázejí k jezeru.
Neděláme mezi sebou mezeru.
