Článek
Ve škole ji nazývali Koprovkou, Rajskou nebo Vomáčkovou. Bětku to velice trápilo a byla z toho velmi smutná. Starala se o se slepice, králíky a o domácnost.
Povídala si jen se starou vrbou blízko u rybníka. Svěřovala jí svá přání, touhy, strasti a trápení.
Její bratři Tonda a Adam reprezentovali školu. Jednou odpoledne, když si šla Bětka zaplavat do rybníku, začal se topit malý chlapeček Tomášek. Bětka neváhala, skočila do vody a klučíka vytáhla. Poskytla mu první pomoc, i když si nebyla tolik jistá, váhala. Dala mu umělé dýchání, vzala ho k ní domů a zabalila do peřin. Adam zavolal doktora, aby se na Tomáška podíval. Ten řekl, že musí mít pár dní klidový režim a Bětku pochválil.
Babička Tomáška přišla do školy a nechala si Bětku zavolat do ředitelny, aby jí ještě jednou poděkovala za záchranu vnoučka. Pan ředitel to nechal vyhlásit v rozhlase.
Adam a Tonda se za Bětku poprali, když jí kluci ze třídy ubližovali a posmívali se jí, že je tlustá.
Na školním výletě si Hanka Hálová zlomí nohu a nemůže na plavecké závody.
Bětka má šanci se předvést, co v ní je. Že je ještě lepší než Hanka. V Hance
najde oporu a novou kamarádku, kterou si vždy tak moc přála. Snad ani ve snu si nedokázala představit, že by nějakou kamarádku mohla mít.
Bětka na závody poctivě trénovala, Hanka, trenér Honza, rodiče jí moc fandili.
A nakonec je vyhrála.
Na ten večer Bětka nikdy v životě nezapomněla. Vždyť doposud nevěděla, jakého má bezvadného tátu. A maminka, z které měla tak trochu strach, to nemyslela zle. To bylo jen proto, že se ni bála, aby Bětce někdo neublížil. Děti se jí posmívali a vyprávěly o hloupé Vomáčkové doma, jejich maminky to pak přenášely na paní Vomáčkovou, která se nemohla svou dcerou chlubit jako se chlubí ony. Asi jí nebylo jedno, co se o Bětce povídá. Vždyť i to jméno jí vybrali takové divné. Vybrali… Nevybrali. To dědeček chtěl, aby se jmenovala po babičce. Proč nemohla být po mamince Andulka, Anička. To přece zní úplně jinak než Alžběta, Běta.
(úryvek z knížky Krása není všechno)
