Článek
24. leden o současném složení Senátu řekl mnohé. Mnozí z nás v něm vidí záruku demokracie a ústavních práv. Tentokrát se k jednomu lidskému právu vyplývajícímu z Ústavy otočil zády. Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení. Násilí zažívá denně řada žen. Tím že se Senát vyslovil proti ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, pošlapal jejich právo se násilí bránit. Proti ratifikaci se vyslovilo 47 senátorů a senátorek ze 71 přítomných, mezi nimi i senátor za obvod č. 17, kam patří i Praha 12, kde působím jako zastupitelka a kandiduji, Pavel Fischer. Ukázal tím, že jeho netolerantní výroky vůči sexuálním menšinám, které rozhodně nepatří do 21. století ani do liberální politiky, nebyly z jeho strany ojedinělý exces. Nyní je jasné, že toto smýšlení je jeho trvalým hodnotovým ukotvením. Bez ohledu na to, jak rád se sám zaštiťuje odkazem bývalého prezidenta Václava Havla. (Mimochodem, současný prezident Petr Pavel k přijetí Úmluvy Senát též výslovně vyzval.)
Pro přijetí úmluvy chyběly Senátu 2 hlasy. Co kdyby jeden z nich měla místo Fischera opravdu liberální politička? Domácí násilí jasně odsuzuji. Sdílím obavu velké části veřejnosti, že násilí na ženách a dětech v rodinách není dostatečně vnímáno jako závažný trestný čin. Veřejnost to dala jasně najevo v posledních týdnech, kdy mnohé zvedla ze židle podmínka za opakované znásilňování nezletilé, které se dělo v rámci rodiny. Doufám, že Nejvyšší státní zastupitelství prověří, zda v rozhodování soudu nedošlo k chybě. Pravdou ale je, že podmínkou v Česku končí větší část znásilnění. Pro oběti to není dobrý signál. Stejně tak jako nepřijetí úmluvy. Senát je místo, kdy by jasné NE domácímu násilí mělo zaznít. Jako senátorka bych to vyjadřila jasně svým hlasem PRO ratifikaci úmluvy.
Do Senátu kandiduji nejen s environmentálními tématy. Jsem připravena hájit lidská práva, jež jsou esencí demokracie a liberální politiky. S Pavlem Fischerem jako se zástupcem občanů Prahy 12, tedy de facto i mým, v jeho rozhodnutí nepodpořit úmluvu proti násilí na ženách nesouhlasím a ráda bych se od něj distancovala. Měl by ho svým voličům dobře zdůvodnit, a ti by se ho na něj měli ptát. Pokud chceme skutečně patřit na Západ, měly by za slovy následovat činy.
Z dat organizací, které s oběťmi domácího násilí pracují, vyplývá, že nahlášením na policii či u soudu skončí jen minimum případů (odhad je nahlášení méně než 10 % případů). Ochrana obětí musí být ze strany státu a soudů mnohem silnější. Mimo jiné právě k tomu by se Česko ratifikací Úmluvy zavázalo. Jsme jednou z posledních zemí Evropské unie, která se k Úmluvě svým podpisem ještě nepřipojila.
