Babický případ: dvanáct dní od výstřelů k rozsudkům smrti

Přesně sedmdesát pět let poté, co dvanáct dnů rozhodlo o sedmi lidských životech, si připomínáme jeden z nejrychlejších a nejtemnějších politických procesů poúnorového Československa. 14. července 1951 vynesl Státní soud v jihlavském Dělnickém domě sedm rozsudků smrti. Od chvíle, kdy ve škole v Babicích na Třebíčsku padly první výstřely, uplynulo pouhých dvanáct dní. Odsouzení byli popraveni o necelé tři týdny později. Řízení, které o jejich osudu rozhodlo, však se spravedlností nemělo mnoho společného.

V pondělí 2. července 1951, krátce po půl jedenácté večer, vtrhli do budovy školy v Babicích dva ozbrojení muži se samopaly. Přerušili schůzi místního národního výboru, na níž jednali čtyři funkcionáři takzvané lidové správy: řídící učitel a předseda místní organizace KSČ Tomáš Kuchtík, lesní dělník Josef Roupec, skladník Bohumil Netolička a tesař František Bláha. Útočníci muže donutili vyjít na chodbu a tři z nich tam zastřelili. Přežil jen tesař Bláha.

Skupinu vedl muž vystupující jako „kapitán“ Ladislav Malý, který se prohlašoval za tajného agenta americké kontrarozvědky CIC. Ta ho vyslala, aby ilegálně dostal do zahraničí internovaného pražského arcibiskupa Josefa Berana. Ve skutečnosti z rakouské centrály CIC uprchl poté, co zpronevěřil peníze určené pro spolupracovníky v Československu. Po jeho boku stáli tři mladí sedláci z okolí: bratři Antonín a Stanislav Plichtovi, kteří hlídali před školou, a uprchlý rolník Antonín Mytiska, jenž se školy přímo účastnil.

Pachatelé se dlouho neskrývali. Bezpečnostní složky je dopadly už následující den, 3. července odpoledne, v žitném poli mezi obcemi Čáslavice a Bolíkovice. Při zásahu Sboru národní bezpečnosti, armády a Lidových milicí byli zastřeleni Ladislav Malý a Antonín Plichta, jeho syn Stanislav byl těžce raněn. Bez zranění zásah přežil jediný Antonín Mytiska a stal se hlavní postavou procesu, který následoval.

Ve zrychleném řízení, které probíhalo 12. až 14. července v jihlavském Dělnickém domě, padly tresty smrti nad Antonínem Mytiskou, Antonínem Plichtou starším, Drahoslavem Němcem, Františkem Kopuletým, Antonínem Škrdlou a dvěma katolickými kněžími - Václavem Drbolou a Františkem Pařilem. Všech sedm bylo popraveno 3. srpna 1951 v Jihlavě.

Babická vražda nepřišla jen tak z čistého nebe. Třebíčsko a Jihlavsko patřily k oblastem, kde měla katolická církev mimořádně silné pozice a kde selský odpor proti zakládání jednotných zemědělských družstev komunistickému vedení dlouhodobě kazil plány na kolektivizaci venkova. Státní bezpečnost proto v kraji už před babickými událostmi cíleně vyšetřovala a zatýkala. Připravovala procesy, které měly veřejnosti předvést „skutečnou tvář“ venkovských boháčů, takzvaných kulaků, a nepohodlné katolické fary.

Součástí této strategie byli i agenti provokatéři, kteří se snažili vlivné sedláky a faráře vtáhnout do kompromitujících kontaktů. Historikům se dosud nepodařilo jednoznačně prokázat, zda byl podobným provokatérem napojeným na StB i samotný Ladislav Malý, protože zahynul při zatýkání a vyšetřování babického případu proběhlo neobvykle rychle a dost povrchně. Nebyla provedena ani balistická expertiza použitých zbraní.

Čtvrtého dne po vraždách, 6. července 1951, se v Babicích konal státní pohřeb zavražděných funkcionářů. Nad rakvemi promluvil ministr informací Václav Kopecký a jeho projev prakticky definoval oficiální ideologický výklad celé kauzy. Výklad, který se pak šířil rozhlasem, tiskem i propagandistickou brožurou ještě dřív, než skutečně začal soudní proces.

Nejtemnější rys babického případu je zároveň jeho nejlépe zdokumentovaným: dva ze sedmi odsouzených k smrti se vraždy fyzicky nemohli dopustit, protože v okamžiku střelby už seděli ve vězení. Farář Václav Drbola byl zatčen 17. června 1951, patnáct dní před událostmi v Babicích. Farář Jan Bula, souzený až v jednom z navazujících procesů, byl zatčen dokonce už 30. dubna, více než dva měsíce před vraždou.

Oba kněží se s Malým skutečně setkali. Ten je oslovil s legendou o tajné misi převodu přes hranice ve prospěch arcibiskupa Berana. Bula se snažil kontakt po poradě s kolegou přerušit, přesto byl zatčen. Drbola po mučení spoluúčast na vraždě doznal, ačkoliv v době činu byl už tři týdny ve vazbě. Účast na plánování či provedení vražd jim nikdy nebyla věrohodně prokázána - do procesu je režim dosadil jako symbolicky vhodné tváře „reakční fary“.

Václav Drbola byl popraven 3. srpna 1951 spolu s prvními šesti odsouzenými. Jan Bula byl souzen později a popraven 20. května 1952. Nejdéle čekal na smrt těžce raněný Stanislav Plichta. Soud se s ochrnutým mužem, který zásah v poli přežil na vozíku, vypořádal až v únoru 1953 a 10. února 1953 byl i přes svůj zdravotní stav popraven jako poslední z celé kauzy.

Babický případ nebyl uzavřenou epizodou, ale spouštěčem vlny procesů, která se táhla přes tři roky. V letech 1951 až 1953 proběhlo v souvislosti s Babicemi celkem patnáct politicky motivovaných procesů. Odsouzeno bylo 107 lidí, jedenáct z nich k trestu smrti. Ostatní byli odsouzeni k souhrnným trestům přesahujícím 1429 let odnětí svobody. Postiženy byly i celé rodiny odsouzených, nejčastěji nuceným vystěhováním z rodné vesnice do vysídleného pohraničí, například na Litoměřicko.

Zvláštností babické kauzy je i to, jak dlouho zůstala nedotčená pozdější revizí. Rehabilitační komise konce šedesátých let, které zpochybnily věrohodnost většiny politických procesů padesátých let, se babického případu prakticky nedotkly, naopak zůstal pevnou součástí ideologické propagandy i za normalizace. K dvacátému výročí vražd byl v Babicích roku 1971 postaven pomník, který na návsi stojí dodnes. Tvůrci seriálu Třicet případů majora Zemana mu věnovali hned dva díly: Vrah se skrývá v poli (1975) a Štvanice (1979), které příběh dále propagandisticky zkreslily.

Babický případ se do veřejné debaty vrátil i letos. V sobotu 6. června 2026 byli Jan Bula a Václav Drbola v Brně slavnostně blahořečeni. Obřadu vedeného papežským legátem, kardinálem Michaelem Czernym, se zúčastnilo přes třináct tisíc lidí. Jde o první blahořečení obětí totalitních režimů 20. století v Česku a zároveň o vůbec první blahoslavené v historii brněnské diecéze. Sedmdesát pět let po vykonstruovaném procesu tak církev formálně odmítla propagandistický výklad, který ze dvou farářů udělal vrahy, ačkoliv v okamžiku vraždy byli prokazatelně za mřížemi.

Babický případ (1951) představuje jeden z nejtemnějších politických procesů, který komunistický režim využil k represi katolické církve a sedláků, přičemž k smrti odsoudil i muže, kteří byli v době vražd již zatčeni. Skutečnost, že dva z popravených kněží, Jan Bula a Václav Drbola, byli v roce 2026 blahořečeni, definitivně vyvrací komunistickou propagandu a vrací obětem jejich důstojnost.

Zdroje:

Historický kontext případu

Případ Babice