Článek
V závěrečné části celé série se přesouváme k islámu. Náboženství, které Ježíše ctí jako jednoho z největších proroků a zároveň mu přisuzuje zásadní roli při konci světa. Islám nepřijímá křesťanské učení o Božím synovství ani ukřižování, přesto však mluví o Ježíši (Ísá al‑Masíh) s úctou, která může být pro mnohé překvapivá. A vedle něj stojí ještě jedna postava: Mahdí, vedený Bohem, který má spolu s Ježíšem obnovit spravedlnost a porazit zlo. Islámská eschatologie tak vytváří vlastní, dramatický a zároveň hluboce symbolický obraz konce dějin a přináší třetí, odlišnou odpověď na otázku, kdo je Mesiáš a jaký příběh lidstvo čeká.
Islám: Ísá al-Masíh - Ježíš v islámu
Nečekaný hrdina: Prorok, kterého muslimové milují
Málokdo mimo islámský svět ví, že Ježíš je v islámu jednou z nejvýznamnějších a nejuctívanějších postav. Muslimové ho sice zásadně odmítají uctívat jako Boha nebo Božího syna, protože to podle nich narušuje představu o jediném a nedělitelném Bohu (Alláhovi), ale zároveň ho ctí jako jednoho z největších proroků lidských dějin.
Jeho arabské jméno Ísá je obdobou hebrejského Ješua. Islám mu s plnou vážností ponechává i titul al-Masíh (Mesiáš), dává mu však úplně jiný význam než křesťané. Pro muslimy Mesiáš neznamená Božský spasitel, který na kříži smyl hříchy lidstva, ale Vyvolený Boží posel, který vykoná zásadní úkol na konci věků.
Ježíš v Koránu: Zázračné dítě bez lidského otce
Korán mluví o Ježíši na 25 místech a věnuje mu obrovskou pozornost. Dokonce ho označuje vznešenými tituly jako Kalimatulláh (Slovo Boží) a Rúhulláh (Duch od Boha). Islám bez výhrad přijímá křesťanskou zprávu o tom, že se Ježíš narodil panně Marii (arabsky Marjam) bez biologického otce. Prostě proto, že Alláh řekl „Staň se!“ a stalo se.
Korán také popisuje Ježíšovy neuvěřitelné zázraky:
- Mluvil už jako miminko v kolébce, aby obhájil čest své matky
- Léčil lidi slepé od narození a uzdravoval malomocné
- Křísil mrtvé zpět k životu
- Modeloval z hlíny ptáčky, do kterých vdechl život a oni odletěli
Velká křížová záhada: Co se stalo na Golgotě?
Zde přichází největší teologický šok pro křesťany: islám absolutně popírá, že byl Ježíš ukřižován a že zemřel. Podle islámu by Bůh nikdy nedopustil, aby jeho takto významný prorok skončil takovou potupnou smrtí.
V Koránu se píše: „Nezabili ho, ani ho neukřižovali, jen se jim tak zdálo.“ (Súra 4:157).
Jak to tedy vnímá islámská tradice? Existují dva hlavní výklady:
- Záměna osob: Alláh dal někomu jinému (často se zmiňuje Jidáš Iškariotský nebo jeden z učedníků, který se dobrovolně přihlásil) Ježíšovu podobu. Římané a židovští odpůrci pak na kříž přibili tohoto dvojníka, zatímco skutečného Ježíše Alláh zachránil a vzal si ho živého k sobě do nebe
- Zdání smrti: Ježíš byl na kříž přibit, ale nezemřel tam. Upadl jen do hlubokého bezvědomí, z něhož se probral, a Bůh ho následně vzal na nebesa
Tato myšlenka, že Ježíš na kříži zemřel jen „naoko“, není islámským vynálezem. V teologii se jí říká doketismus (z řeckého dokeo = zdát se) a v prvních staletích ji zastávaly i některé křesťanské sekty (např. gnostikové), které církev později označila za kacíře. Islám tento prastarý pohled přijal za svůj.
Ísá a konec světa: Ježíš jako eschatologický bojovník
Zatímco Korán popisuje Ježíšovu minulost, hadíthy (sbírky výroků a činů proroka Muhammada) detailně popisují jeho budoucnost. Islámské představy o konci světa přisuzují Ježíši roli akčního hrdiny a hlavního generála v boji proti zlu. Podle islámské tradice se dějiny uzavřou takto:
- Sestup z nebe v Damašku: Ježíš se vrátí na Zem. Sestoupí z nebes u bílého minaretu ve východním Damašku, bude se opírat o křídla dvou andělů a na sobě bude mít žluté roucho
- Likvidace islámského Antikrista: Spojí se s věřícími a vlastnoručně zabije postavu jménem Dadžžál (Falešný mesiáš / islámský Antikrist), který bude tou dobou terorizovat a klamat svět
- Náprava náboženských omylů: Ježíš obrazně rozbije kříže a zabije prasata. To je symbolické vyjádření toho, že odmítne křesťanské teologické omyly (uctívání kříže, uctívání sebe jako Boha a jedení vepřového) a ukáže křesťanům, že pravou cestou byl celou dobu islám
- Obyčejný lidský závěr: Nastolí na Zemi éru absolutního míru, hojnosti a spravedlnosti. Poté se ožení, bude mít děti, dožije se vysokého věku a zemře přirozenou smrtí jako člověk. Bude pohřben v Medíně (v dnešní Saúdské Arábii) na čestném místě hned vedle proroka Muhammada, kde je pro něj dodnes připraven prázdný hrob
Mahdí: Islámský král, který připraví půdu
Ježíš však v islámském scénáři konce světa není sám. Má k sobě klíčového parťáka - postavu jménem Mahdí (v překladu Bohem správně vedený). Mahdí je očekávaný politický a duchovní vůdce z rodové linie proroka Muhammada, který se objeví jako první, sjednotí roztříštěný muslimský svět a očistí ho od nespravedlnosti. Teprve když bude Mahdí u moci, sestoupí Ježíš z nebe, uzná Mahdího jako vůdce muslimské komunity a společně vyrazí do finální bitvy proti zlu.
Šíitské tajemství a skrytý imám
Zatímco pro většinové sunnity je Mahdí postavou, která se teprve narodí, pro šíitský islám (který dominuje například v Íránu) je to naprosto klíčový pilíř celé víry.
Šíité věří, že Mahdí už na Zemi žil. Byl to jejich 12. imám (duchovní vůdce), který se narodil v 9. století. Jako malé dítě byl v roce 874 n. l. v ohrožení života, a proto ho Bůh zázračně skryl před zraky světa (tento stav se nazývá velká skrytost neboli occultatio).
Podle šíitů tento imám nezůstává v nebi, ale žije v jakémsi skrytém, mystickém stavu přímo mezi námi, řídí svět a čeká na správný moment, kdy se zjeví a nastolí božskou spravedlnost.
- Fascinující paralela: Tato šíitská představa je psychologicky i teologicky téměř totožná s vírou židovského Lubavičského hnutí (Chabadu), o kterém jsme mluvili na začátku. Ti také věří, že jejich zemřelý rebe je ve skutečnosti jen skrytý a brzy se vrátí jako Mesiáš. U šíitů tato víra navíc tvoří přímý základ íránské státní politiky a ideologie
Co nám toto společné čekání říká?
Je fascinující, a v kontextu dějin plných náboženských válek i hluboce paradoxní, že tři náboženství, která spolu po staletí bojují, sdílejí naprosto stejnou psychologickou a dějinnou kostru. Všechna tři věří, že lidské dějiny nejsou jen náhodným chaosem, který nikam nevede. Všechna tři jsou přesvědčena, že dějiny mají jasný cíl, směřují k jednomu velkému finále a k jedné konkrétní postavě, která přinese záchranu.
- Judaismus říká: Mesiáš ještě nepřišel, ale svět se na něj připravuje a on dorazí.
- Křesťanství říká: Mesiáš už přišel, zvítězil nad hříchem, vrátil se do nebe a brzy přijde podruhé v plné slávě.
- Islám říká: Mesiáš žil na Zemi jako prorok, Alláh ho vzal k sobě a on se vrátí, aby dokončil svůj úkol a zničil zlo.
Za těmito hlubokými teologickými rozdíly, se skrývá jedna hluboká lidská pravda: lidstvo bytostně potřebuje naději. Potřebujeme věřit, že utrpení a nespravedlnost nebudou mít poslední slovo, a že dobro nakonec zvítězí.
Mesiáš, ať už ho nazýváte HaMašíach, Kristus nebo Ísá al-Masíh, je tou největší antropologickou personifikací této naděje. A právě proto stojí za to, tyto rozdíly zkoumat, chápat je a respektovat.
Tři tváře jednoho čekání
Předchozí části série:
Další zdroje a čtení:
Korán
Bucharí, hadíth č. 3448; Muslim, hadíth č. 2940 - o návratu Ísáho a Mahdím
Abdulaziz Sachedina, Islamic Messianism (1981) - šíitský imamismus a Mahdí
Encyclopaedia of the Quran, heslo „Jesus“ (Brill, 2003)
