Článek
Jedenáctého září roku 1962 odchází mnichovský podnikatel Heinz Krug ze své luxusní kanceláře na Schillerstrasse. Nastupuje do auta, ale domů už nikdy nedorazí. Policie je bezradná. Jedinou stopou je fakt, že muž podezřele často létal do Káhiry.
Teprve o padesát let později se na světlo světa dostane pravda, ze které až mrazí. Za jeho zmizením stál izraelský Mossad. Rozvědka tehdy vedla tu nejšpinavější, nejkrutější kampaň své historie. Jejím cílem nebyli teroristé, ale stárnoucí němečtí inženýři, kteří pro egyptského prezidenta stavěli rakety na vyhlazení Židů. Aby je Izrael zastavil, neváhal udělat nemyslitelné. Najal si muže, kterého miloval sám Adolf Hitler.
Krugovo záhadné zmizení bylo pouhým začátkem krvavé předehry. V následujících měsících začnou německé rodiny v Bonnu, Stuttgartu či Curychu dostávat do svých domovů zdánlivě běžné poštovní obálky. Tyto dopisy však u rodinných krbů vybuchují, trhají prsty a oslepují oči.
Aby Mossad tuto kampaň strachu dovedl do konce, angažoval Otto Skorzenyho, bývalého esesáckého komandéra, kterého spojenecká rozvědka za války označila za „nejnebezpečnějšího muže Evropy“. Přeživší holokaustu tak začali platit nacistickému monstru, aby chránili svůj vlastní stát. Na konci této fanatické honby však nečekal triumf, ale pýcha a drtivý pád samotného šéfa Mossadu.
Otto Skorzeny, major Waffen SS a bezpečnostní služby, na pozadí vlaku
Násirovy rakety z pouštní Továrny 333
Píše se rok 1960. Egyptský prezident Gamál Násir, hnaný touhou po odvetě za ponižující porážku v suezské krizi, činí osudové rozhodnutí. Nechce už být loutkou v rukou Američanů nebo Sovětů. Touží po vlastním, nezávislém raketovém arzenálu, kterým by mohl smést Izrael z mapy.
Peníze pro něj nejsou problém. Architekty své pomsty najde na nečekaném místě - mezi elitními vědci z nacistické raketové základny Peenemünde. Mezi muži, kteří za druhé světové války konstruovali pro Hitlera zbraně odplaty, obávané střely V-2, které drtily Londýn.
Klíčovým mozkem projektu se stává Wolfgang Pilz, geniální bývalý šéf pohonných systémů třetí říše. Násir ho ukryje hluboko v poušti, v přísně střeženém komplexu v egyptském Helwanu, známém jen jako Továrna 333. Pilz spolu s německým specialistou na elektroniku Paulem Görckem a stovkou dalších německých inženýrů začíná horečně skládat dvě řady balistických raket: Al-Zafir a Al-Kahir.
Dvacátého třetího července 1962 zažije Tel Aviv šok. Na vojenské přehlídce v Káhiře projíždějí ulicemi obří rakety před jásajícími davy. Egyptský prezident triumfálně oznamuje, že tyto zbraně dokážou zasáhnout jakýkoliv cíl jižně od Bejrútu. Izraelské vedení propadá panice. Nikdo netuší, jak daleko program pokročil a kolik stovek raket už v poušti stojí.
V té chvíli do hry vstupuje ředitel Mossadu Isser Har'el. Muž, který teprve před dvěma lety osobně řídil únos Adolfa Eichmanna z Argentiny. Har'el dostává od zběhlého rakouského vědce Otto Joklika děsivou zprávu: Němci v Egyptě staví pro rakety hlavice s radioaktivním odpadem a chemickými zbraněmi. Pro šéfa rozvědky je to jasné: v Egyptě se rodí druhá šoa. Har'el se proto rozhodne jednat mimo veškeré zákony, morálku a pravidla, která si Mossad do té doby stanovil. Spustí tajnou operaci s biblickým názvem Damokles.
Portrét člena Knesetu Issera Harela, státní seznam
Egyptský prezident Gamal Abdel Nasser pronáší svůj poslední veřejný projev k egyptskému národu na Generální konferenci Arabské socialistické unie
Hitlerův favorit na výplatní pásce Židů
Aby mohl Mossad německé vědce účinně zastrašit a likvidovat, potřeboval se dostat do jejich uzavřeného světa. Potřeboval někoho, komu tito staří nacističtí veteráni bezmezně důvěřovali. Volba padla na muže, jehož jméno měl př přitom Mossad na samotném vrcholu seznamu k likvidaci: podplukovníka Waffen-SS Otto Skorzenyho.
Skorzeny byl legendou třetí říše. Hitlerův osobní oblíbenec, který v roce 1943 v šílené letecké operaci osvobodil Benita Mussoliniho ze zajetí v horském hotelu Gran Sasso. Po válce se mu podařilo uniknout spravedlnosti, usadil se ve fašistickém Španělsku a pracoval jako bezpečnostní poradce pro diktátory po celém světě, mimo jiné i pro egyptské důstojníky, kteří řídili raketový program. Znal v Káhiře skoro každého.
Na začátku roku 1962 vysílá šéf Mossadu do Madridu elitního agenta Josefa Raanana s naprosto šíleným úkolem: naverbovat Skorzenyho do služeb Izraele. Schůzka v madridském bytě začíná jako z akčního filmu. Obávaný esesák okamžitě vycítí past a namíří na izraelského agenta nabitou pistoli: „Vím, kdo jste. Jste z Mossadu a přišli jste mě zabít,“ procedí suše mezi zuby.
Raanan ale zachová ledový klid. Položí na stůl nabídku, kterou Skorzeny nemůže odmítnout. Žádné peníze. Spolupráce výměnou za to, že Mossad navždy vymaže jeho jméno ze seznamu hledaných nacistických zločinců a slavný lovec nacistů Simon Wiesenthal ho nechá na pokoji. Skorzeny pomalu sklápí zbraň a podává agentovi ruku. Muž, který přísahal věrnost Hitlerovi, se stává placeným špionem židovského státu.
Mezitím v Káhiře operuje další legenda Mossadu - Wolfgang Lotz. Izraelský agent s árijským vzhledem, který se v Egyptě vydává za bohatého excentrického chovatele koní a bývalého důstojníka wehrmachtu. Lotz se během několika týdnů propije a prokouří do nejvyšších pater egyptské elity. Němečtí vědci ho berou jako vlastního. Lotz tak v luxusních káhirských klubech získá kompletní seznam jmen všech německých inženýrů i s jejich přísně tajnými adresami v Německu a Rakousku. Smrtící mapa pro operaci Damokles je hotová.
Zmizení v mnichovském lese a krvavá pošta
První na řadě byl mnichovský podnikatel Heinz Krug, který pro egyptský program zajišťoval dodávky klíčových součástek. Krug dlouho dostával noční varovné telefonáty, ze kterých mu naskakovala husí kůže. V naprostém zoufalství se proto rozhodl najmout si na svou ochranu elitního bodyguarda, slavného Otto Skorzenyho. Vůbec netušil, že si najal svého vlastního kata.
Prvního září 1962 nastupuje Krug do Skorzenyho bílého mercedesu. Jedou na sever od Mnichova, údajně na utajené jednání do hlubokých lesů. Tam však zpoza stromů vystupují další agenti Mossadu. Podle izraelského historika Ronena Bergmana byl Krug omráčen, tajně propašován do Izraele, tam měsíce brutálně vyslýchán v utajené vile a nakonec bez soudu popraven. Jeho tělo bylo zalito do betonu nebo shozeno z letadla do moře. Mnichovská policie nenašla vůbec nic. Mossad navíc do médií podstrčil falešnou zprávu, že Kruga zlikvidovali sami Egypťané kvůli finančním machinacím. Dezinformace zafungovala dokonale.
Pak ale Har'elovi muži v Evropě ztratili veškeré zábrany. Hlavní zbraní se staly dopisové bomby. Mossad chtěl zlomit šéfa vědců Wolfganga Pilze, a tak zacílil na jeho slabé místo - sedmadvacetiletou sekretářku Hannelore Wendeovou, se kterou Pilz udržoval milostný poměr.
Plánovači bomb vsadili na psychologický detail. Vyrobili obálku, která vypadala jako dopis od hamburského právníka, který řešil Pilzův složitý rozvod. Předpokládali, že takto citlivou zásilku otevře Pilz osobně v soukromí.
Všechno se ale tragicky zvrtlo. 27. listopadu 1962 přebírá dopis v kanceláři Továrny 333 sama Hannelore Wendeová. Roztrhne obálku. Následuje ohlušující detonace. Výbuch mladé ženě trhá prsty na rukou, vyráží zuby z dásní a střepiny ji navždy oslepují na jedno oko. Hned druhý den exploduje další balíček zaslaný přímo do továrního skladu. Na místě umírá pět egyptských dělníků, kteří s politikou neměli nic společného.
Vlna strachu splnila účel, ale za cenu nevinné krve. V interní zprávě Mossadu o dvacet let později vyšetřovatelé sami přiznali cynickou pravdu: Bez hrozby brutálního násilí a utržených prstů by tito němečtí vědci finanční nabídky na odchod z Egypta nikdy dobrovolně nepřijali.
Pád muže, který věděl všechno
Zatímco Otto Skorzeny inkasoval peníze a agent Lotz se v Káhiře dál usmíval na egyptskou elitu, v Tel Avivu se začaly dít věci, které měly otřást samotnými základy izraelského státu. Izraelský premiér David Ben Gurion sledoval basilejský skandál a zatčení svých agentů ve Švýcarsku s rostoucí hrůzou.
Na vahách totiž leželo mnohem víc než jen tajná operace. Ve hře byly křehké, tajně a nesmírně složitě budované diplomatické vztahy se západním Německem. Na spojenectví s Bonnem přitom viselo pokračování životně důležitých válečných reparací za holokaust a utajované dodávky moderních německých zbraní. Zahraniční ministryně Golda Meirová a špičky izraelské diplomacie zuřili. Chování tajné služby v Evropě označovali za amatérské pirátství, které Izrael mezinárodně izoluje.
V březnu roku 1963 se za těžkými dveřmi premiérské pracovny odehrálo drama. Ben Gurion si předvolal Issera Har'ela. Muže, který řídil Mossad, a který dovedl do Izraele v poutech Adolfa Eichmanna. Premiér se mu podíval do očí a chladnokrevně požádal o jeho okamžitou rezignaci. Har'el odmítl ustoupit, věřil ve svou pravdu o novém holokaustu. Jenže politická realita ho semlela. Všemocný šéf rozvědky musel potupně odejít zadním vchodem.
Na jeho místo nastoupil generál Me'ir Amit. A ten udělal to, co měl udělat Mossad už na začátku - poslal do Egypta analytiky, kteří místo emocí používali chladný rozum. Amit po prostudování spisů otevřeně prohlásil šokující verdikt: Har'el egyptskou raketovou hrozbu fatálně přecenil.
Ukázalo se, že Násirovy rakety Al-Zafir a Al-Kahir byly sice efektní na přehlídkách, ale technicky šlo o nepoužitelné zmetky. Němečtí inženýři v poušti nedokázali vyvinout funkční naváděcí systém. Pokud by tyto rakety Egypt někdy odpálil, s největší pravděpodobností by se zřítily samy do pouště hned po startu. Celé to krvavé šílenství s dopisovými bombami a výhrůžkami bylo zbytečné. Nový šéf Mossadu proto změnil taktiku. Místo bomb nastoupil diplomatický tlak v Bonnu a štědré finanční nabídky. Do konce roku 1963 opustili Egypt poslední němečtí vědci. Bez jediného dalšího výbuchu.
Meir Amit
Stíny Damoklova meče
Operace Damokles dodnes zůstává jednou z nejtemnějších a nejkontroverznějších kapitol v dějinách špionáže. Poprvé ve své historii totiž izraelská rozvědka začala lovit a mrzačit civilisty na území cizích spřátelených států, se kterými udržovala diplomatické styky. A poprvé se do jejích služeb otevřeně zapojilo monstrum z nejvyšších pater Hitlerova nacistického aparátu.
Otto Skorzeny o své roli placeného špiona židovského státu mlčel jako hrob až do své smrti v roce 1975. Historikové jeho podíl na únosu a vraždě Heinze Kruga dodnes skládají jen z útržků zežloutlých hlášení a neoficiálních svědectví starých agentů.
Ostatní aktéři pouštního dramatu dopadli bídně. Wolfgang Pilz se do Evropy vrátil jako zlomený muž, jehož kariéra vědce skončila. Jeho sekretářka a milenka Hannelore Wendeová nesla strašlivé následky výbuchu dopisové bomby - jizvy, slepotu a chybějící prsty - až do konce svého života.
A symbolický Damoklův meč, který šéf Mossadu Isser Har'el s takovou fanatickou horlivostí a strachem zavěsil nad Egypt, se nakonec utrhl a srazil vaz jemu samému.
