Článek
V tu chvíli spolu s institucí zavrhneme i Ježíše. Tady ale nastává problém. Ježíš a církev totiž nejsou totéž. Záměna těchto dvou věcí je jeden z nejrozšířenějších a nejdražších intelektuálních zkratů naší doby.
Ježíš byl v podstatě rebel, ne generální ředitel
Pojďme na chvíli stranou od teologie, dogmat a kamenných institucí. Když se podíváme na Ježíše jako na historickou postavu, vidíme rebela. Nebojoval zbraněmi, ale myšlenkami. Vystoupil proti zavedenému náboženskému řádu své doby, kritizoval pokrytectví elit a převrátil žebříček hodnot zcela naruby. Hlásal, že poslední budou první a že milovat nepřítele je víc, než dodržovat tisíce předpisů. To bylo v jeho době společensky výbušné.
Původní křesťanství neznalo rozdíly mezi Římanem, Židem nebo Barbarem. Nemělo složité rituály, jen symbolickou očistu křtem. Žádná hierarchie, žádný majetek a už vůbec ne touhu po moci. Byl to odpor proti tehdejším poměrům, postavený na rovnosti a solidaritě. Věřící si byli sestrami a bratry v Kristu. Tohle byl původní obraz komunity, která nepotřebovala ředitele, aby žila v pravdě.
Kdy se z lásky stal byznys a nástroj moci?
Zlom přišel ve chvíli, když se z pronásledované menšiny stal nástroj státu. Prvních 280 let byli křesťané lovnou zvěří. Pak přišel císař Konstantin a v roce 313 n. l. vše změnil.
Proč to udělal? Konstantin nebyl světec, byl to pragmatik. Potřeboval náboženství, které by sjednotilo rozpadající se Římskou říši. Udělal z víry politický nástroj. Od té chvíle již nešlo o poselství, ale o vliv.
Katolická církev postupně pohltila římské pohanství a jednoduše nahradila panteon bohů svými svatými. Zatímco Ježíš kázal na hoře prostým lidem, církev začala stavět katedrály, dobývat Jeruzalém a upalovat ty, kteří měli jiný názor.
Proč pálit recept jen proto, že kuchař je mizera?
Často lidi slyšíme církev odsuzovat. Ano, to naprosto chápu a vážně se nedivím. Jenže tito lidé takto šmahem odsoudí celé Ježíšovo poselství. „Církev se chovala hrozně, tedy celé křesťanství je špatné“. Hotovo, dál nad tím nepřemýšlí. Jenže svým odsouzením církve dělají logickou chybu: zaměňují zdroj za jeho interpretaci. Je to stejné, jako kdybyste zavrhli myšlenku čestného sportu jen proto, že jsou někteří funkcionáři zkorumpovaní. Korupce je hnusná, ale férové soupeření má pořád smysl. Myšlenka a její zneužití prostě nejsou totéž.
Historici dnes jasně rozlišují mezi historickým Ježíšem a tím, co z jeho odkazu vybudovala instituce. Etika lásky a inkviziční mučírna spolu logicky nemají nic společného, přestože obě nesou stejnou nálepku.
Spravedlivá kritika: církev není nedotknutelná
Buďme féroví. Kritika církve jako organizace je nejen legitimní, ale je naprosto nutná. Vlna odhalení sexuálního zneužívání si zaslouží pojmenování bez omluv a vytáček. Stejně tak je na místě ptát se, nakolik se dnešní církevní hierarchie podobá tomu, co Ježíš zamýšlel.
Kritizovat firmu ale neznamená, že produkt, který kdysi nabízela v čisté formě, je k ničemu.
Takže co s tím?
Člověk nemusí být věřící, aby viděl rozdíl mezi učitelem a školou, která nese jeho jméno, ale jaksi dávno zapomněla, co chtěl říct.
Ježíš kázal odpuštění, rovnost a odvrácení se od majetku. Církev v mnoha kapitolách svých dějin hromadila zlato, páchala násilí a uzurpovala si moc. Původní velká myšlenka přitáhla ty, kteří ji vytunelovali pro svůj prospěch.
Zavrhovat Ježíšovo učení kvůli skutkům církve, je jako vyhodit skvělou knihu jen proto, že se vám nelíbí chování nakladatele.
Zkuste je prosím od sebe oddělit. Možná zjistíte, že s tím tesařem z Nazareta byste si rozuměli mnohem víc, než jste si mysleli.
Co si o tom myslíte vy? Dokážete oddělit duchovní myšlenku od chyb lidí, kteří ji reprezentují? Nebo je pro vás „značka“ křesťanství už navždy toxická? Napište mi do komentářů.
Zdroje a více k tématu:
Bible
Kniha Být křesťanem, autor Küng Hans
Kniha Dějiny Boha, autorka Armstrong Karen
