Článek
Apokalypsa, Daniel, Matouš 24. Tři texty, o nichž se autoři domnívali, že popisují vzdálenou budoucnost. Co když ji právě žijeme?
Existuje jedna kategorie knih, která se neprodává proto, že je dobrá. Prodává se proto, že děsí. Bible je jednou z nich. Její apokalyptické části jsou tím nejlépe střeženým tajemstvím, které leží na mnoha nočních stolcích.
Nejsem žádný vykladač proroctví. Jsem ale člověk, který si jednoho deštivého odpoledne sedl s Biblí a se zatajeným dechem louskal jednotlivá proroctví. Pohltilo mě to tak, že jsem přestala spát.
Ne proto, že by mě vystrašily ohnivé šelmy nebo sedm pečetí. Ale proto, že jsem si začala apokalyptické pasáže podtrhávat.
Povstane národ proti národu a království proti království. Bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Matouš 24,7 (napsáno kolem roku 70 n. l.).
Možná namítnete: to přece platí o každé době. Války, hlad, katastrofy, to je celá lidská historie. Jenže Matouš sám říká, že tohle ještě není konec. Že to vše bude jen začátek porodních bolestí.
Nebo Daniel 2 a 7. Dřív jsem to četla jako nějaký možná historický dokument. Čtyři světové mocnosti, jedna po druhé, až po říši, která bude částečně pevná jako železo a částečně křehká jako hlína. Různé výklady se shodují, že jde o Babylon, Persii, Řecko, Řím a co dál? Už pátá říše byla nebo teprve přijde?
Hlína smíšená se železem. Geopolitická roztříštěnost, která by předchozí generace přivedla k šílenství. Mocnosti, které se nedokážou domluvit ani na tom, co je pravda, natož na tom, jak zachránit planetu. Technologie, které nás propojují tak těsně, že každý konflikt na druhém konci světa vibruje v našich kapsách do pár minut.
Hodně mě toto téma chytlo. Postupně jsem jednotlivé pasáže začala prozkoumávat, přemýšlet nad nimi, dělat si poznámky a pomaličku tak vznikal můj článek. Tedy přesněji série článků, které budete mít možnost číst.
Nebude to žádný traktát o konci světa. Nebude to ani výzva k modlitbě či budování bunkrů v podzemí. Nebude to ani pozvánka do nějaké sekty či konspirační skupiny, kde se sdílí fotky čipů v očkovacích látkách.
Půjde čistě o čtení starých textů novýma očima, s respektem k jejich literární a historické hodnotě. Budeme číst Zjevení Janovo, Ezechiela, Izajáše, Matouše, Daniela. Podíváme se na jednotlivá proroctví a jejich možné rezonanci s tím, co vidíme kolem sebe. Každý díl bude samostatně. Nemusíte je číst v přesném pořadí, i když to doporučuji.
Podíváme se třeba ve Zjevení Janově na kapitolu 13, kde se mluví o systému, bez nějž nikdo nemůže kupovat ani prodávat, kdo nemá znamení. Generace teologů to četly jako metaforu, generace skeptiků jako nějakou pověru. A pak přišly digitální měny. Sociální kredit. Platby biometrickými daty. Diskuze o tom, zda by se daly lidem s nesprávnými názory zablokovat účty. Nechci říct, že Jan věděl třeba o blockhainu. Říkám pouze, že popsal mechanismus moci, který byl po staletí technicky nemožný a dnes se pomalu a nenápadně stává realitou.
Pokusíme se na Ezechiela a Izajáše podívat jako na geopolitickou analýzu Blízkého východu. Zaměříme se i na přímá Ježíšova slova o konci věků. Jednoduše-máme se na co těšit!
Začínáme zítra Danielem. Čtyřmi říšemi.
Těším se na vás!
