Žili dvojí život: Nejslavnější špioni studené války a jejich tajemství

Téměř půl století trvala studená válka, ve které se téměř nestřílelo. Rozhodovaly o ní schůzky v parcích, mikrofilmy schované v krabičkách od cigaret a lidé, kteří dokázali roky žít dvojí život, aniž by je prozradilo jediné gesto. Někteří to dělali z ideového přesvědčení, jiní z lásky, další prostě za peníze. Nikdo z nich nakonec nevyhrál, jen někteří přežili.

Nejúčinnější zbraní KGB nebyli agenti se skrytými vysílačkami, ale obyčejní lidé na správných místech - úředníci, poslanci, diplomaté. Někteří jednali z přesvědčení, že komunismus je spravedlivější systém. Jiní jen prostě potřebovali peníze.

Absolventka prestižní Vassar College se v polovině třicátých let přidala ke Komunistické straně USA a stala se milenkou a kurýrkou sovětského agenta Jacoba Golose. Ačkoli se dobový tisk i ona sama později snažili vytvořit obraz naivní ženy, kterou zmanipuloval její komunistický partner, realita byla mrazivější. Bentleyová velmi dobře věděla, pro koho pracuje, a když Golos v roce 1943 zemřel, převzala po něm vedení celé špionážní sítě.

Pevnou rukou pak řídila desítky vysoce postavených krtků uvnitř amerických vládních institucí, včetně ministerstva financí, odkud Moskvě dodávala citlivé informace o americko-sovětských měnových vztazích. V roce 1945 ji ale pohltil strach. Sovětští řídící důstojníci se ji kvůli její rostoucí psychické labilitě a alkoholismu pokoušeli odstavit. Bentleyová dostala panický strach, že ji Moskva zlikviduje, a sama se přihlásila FBI.

Její masivní výpověď, ve které jmenovala přes osmdesát agentů, později pomohla rozjet vlnu antikomunistické hysterie spojenou se jménem Josepha McCarthyho a stala se jedním z klíčových podkladů pro dešifrovací projekt Venona.

„Tisk jí přezdíval Rudá špionážní královna. FBI ji ve svých přísně utajovaných spisech vedla pod mužským krycím jménem Gregory, aby v případě úniku informací nikdo netušil, že klíčovým svědkem je žena.“

Vizitka:

Pokud existuje synonymum pro slovo „krtek“, je jím Kim Philby. Spolu s Guyem Burgessem, Donaldem Macleanem, Anthonym Bluntem a Johnem Cairncrossem tvořil síť naverbovanou sovětskou rozvědkou už za studií na Cambridgi ve třicátých letech. Philby to dotáhl až na vedoucího protisovětské sekce britské MI6. Tedy do pozice, ze které měl sám odhalovat sovětské špiony. Když v roce 1963 hrozilo jeho definitivní odhalení, uprchl na sovětské nákladní lodi do Moskvy, kde dožil pod přísným dohledem KGB. Pátým mužem pětky byl John Cairncross, jehož identitu veřejně potvrdil až přeběhlík Oleg Gordijevskij.

Vizitka:

Zatímco cambridgeská pětka jednala z ideologického přesvědčení, konzervativní poslanec Ray Mawby byl motivovaný mnohem přízemněji - penězi. Bývalý elektrikář a odborář, který se vypracoval až na juniorního ministra, bral od československé civilní rozvědky (StB) honoráře za informace po dobu více než deseti let, od roku 1960 do listopadu 1971. Předával seznamy parlamentních výborů, drby o kolech i půdorys kanceláře premiéra v Dolní sněmovně. Podle historiků je dodnes jediným konzervativním poslancem, o kterém se prokazatelně ví, že špehoval pro komunistický režim.

„Zajímavost: Mawby nebyl jediný britský poslanec na výplatní listině východního bloku. Podle archivu KGB, který na Západ propašoval Vasilij Mitrochin, byl agentem s krycím jménem Lepage i dlouholetý labouristický poslanec Tom Driberg.“

Vizitka:

Špionážní provoz ale samozřejmě fungoval i opačným směrem - sovětští a polští důstojníci, kteří se rozhodli riskovat vlastní život a předávat tajemství Západu. Jejich motivace bývala méně ideologická a více existenciální: zklamání ze systému, strach o rodinu, touha po jiném životě.

Plukovník sovětské vojenské rozvědky GRU se stal patrně nejvýznamnějším zdrojem CIA a britské MI6 v celých dějinách studené války. Mezi lety 1961 a 1962 předal Západu přes deset tisíc stran tajných dokumentů a přes pět tisíc fotografií, včetně provozních manuálů k raketám středního doletu, které Sovětský svaz tajně rozmisťoval na Kubě.

Právě jeho informace umožnily americké administrativě přesně odhadnout sílu i rozmístění sovětského arzenálu v okamžiku, kdy svět stál během karibské krize na pokraji jaderné války. V říjnu 1962 byl odhalen, o půl roku později odsouzen za velezradu a popraven.

„Bez jeho informací mohla kubánská krize dopadnout úplně jinak. Mezi sovětskými agenty se navíc dodnes traduje mrazivá legenda, že Peňkovskij nebyl zastřelen, ale zaživa upálen v krematorní peci jako výstraha pro ostatní.“
- Podle vzpomínek Viktora Suvorova, bývalého důstojníka GRU

Vizitka:

Nejvýše postavený důstojník KGB, který kdy přeběhl k Západu. Gordijevskij tajně spolupracoval s britskou MI6 už od poloviny sedmdesátých let, přitom dál stoupal ve struktuře sovětské rozvědky až na post rezidenta v Londýně.

Jeho informace o panické obavě sovětského vedení z náhlého jaderného úderu Západu, vygradované během cvičení NATO Able Archer v roce 1983, patří podle historiků k jedním z faktorů, které pomohly odvrátit třetí světovou válku. Byl to právě on, kdo po svém filmovém útěku v kufru auta přes finské hranice v roce 1985 veřejně potvrdil, že pátým mužem cambridgeské pětky byl John Cairncross.

Vizitka:

Vysoce postavený důstojník polské rozvědky, který zároveň fungoval jako klíčový agent sovětské KGB, se koncem padesátých let rozhodl obrátit stranu a začal tajně zásobovat Západ informacemi. Přibližně třicet tři měsíců pod krycím jménem „Sniper“ pašoval CIA rozsáhlé svazky sovětských a varšavských vojenských i špionážních materiálů, než v roce 1961 definitivně přeběhl do Spojených států.

Jeho odhalení vedla k demaskování celé řady komunistických agentů v Evropě. Sám ale později propadl těžké duševní chorobě a bizarnímu přesvědčení, že je ve skutečnosti přeživší carevič Alexej Romanov (syn posledního ruského cara), což jeho důvěryhodnost u amerických tajných služeb nenávratně poškodilo.

Vizitka:

Ne každý špion se pro svou dráhu špiona rozhodl sám. Někteří byli do sítě vtaženi přes to nejlidštější zranitelné místo - přes city.

Za druhé světové války pracovala jako zdravotní sestra a tlumočnice pro sovětské válečné zajatce v Norsku, kde se zamilovala do zajatce jménem Vladimir Kozlov. Po válce se jako úřednice norského ministerstva zahraničí nechala poslat na velvyslanectví do Moskvy, aby svého milého znovu našla. KGB její silnou citovou vazbu obratem využila k vydírání a přiměla ji ke spolupráci.

Haaviková pak špionáž pro Sovětský svaz provozovala neuvěřitelných třicet let, aniž by vzbudila sebemenší podezření. Norské kontrarozvědce se dokonce v šedesátých letech nepodařilo odhalit pravou identitu krtka a omylem obvinila zcela nevinnou ženu. Zatčena byla až v lednu 1977 poté, co ji prozradily informace od přeběhlíka Olega Gordijevského - jména z tohoto článku se tak znovu osudově protínají. Zemřela za záhadných okolností ve vazbě ještě před zahájením soudního procesu.

Vizitka:

Východoněmecká rozvědka Stasi vytvořila pro získávání tajných informací speciální program s krycím názvem „Romeo“. Nasazovala do něj pohledné agenty, jejichž jediným úkolem bylo svést osamělé sekretářky na západoněmeckých ministerstvech. Nejdůležitějším úlovkem tohoto programu se stala studentka Gabriele Gastová. V roce 1968 odjela do NDR psát disertační práci a bezhlavě se zamilovala do muže, který se představil jako Karl-Heinz Schneider. Netušila, že jde o majora Stasi.

Pod vlivem této lásky začala pro Východ špionáž provozovat. Na Schneiderovo doporučení si podala přihlášku do západoněmecké tajné služby (BND). Uspěla a vypracovala se až na zástupkyni šéfa sovětského oddělení. Po dobu 17 let pak posílala fotokopie nejcitlivějších zpráv NATO přímo do Východního Berlína. Nechtěla žádné peníze, jednala čistě z lásky k muži, se kterým se směla vidět jen několikrát do roka při tajných dovolených v bývalé Jugoslávii. Odhalena byla až po pádu Berlínské zdi v roce 1990 a odsouzena k šesti letům a devíti měsícům vězení.

Vizitka:

Tento tragický příběh fungoval opačným směrem: z komunistického Východu na Západ. Ukazuje, jak brutálně režimy trestaly ty, kteří upřednostnili city před ideologií. V padesátých letech pracovala Elli Barczatisová jako hlavní sekretářka premiéra NDR Otty Grotewohla. Měla denní přístup k nejtajnějším vládním dokumentům a plánům vznikajícího socialistického státu. V téže době se zamilovala do Karla Laurenze, který byl ovšem tajným agentem západoněmecké špionáže.

Elli, hnaná hlubokým citem k Laurenzovi, mu začala nosit tajné dokumenty přímo z premiérova stolu a on je předával na Západ. V roce 1955 je ale po dlouhém sledování odhalila rozvíjející se Stasi. Komunistický režim chtěl ukázat absolutní tvrdost vůči všem, jejichž loajalitu narušily city. Soudní proces trval pouhých několik hodin. Elli Barczatisová i její milenec Karl Laurenz byli odsouzeni k trestu smrti a ještě v témže roce popraveni gilotinou v Drážďanech.

Vizitka:

Mezi desítkami agentů východního bloku existuje jeden případ, který nemá ve studené válce obdoby:

Rodák z Bratislavy vystudoval matematicko-fyzikální a filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a od roku 1962 spolupracoval se Státní bezpečností pod krycím jménem Pedro. V roce 1965 dostal s manželkou Hanou téměř nemožný úkol: předstírat emigraci a infiltrovat se do amerických tajných služeb. Podařilo se mu to způsobem, jaký se nepovedl žádnému jinému agentovi z východního bloku. V roce 1973 nastoupil přímo do CIA, na jedno z její nejtajnějších oddělení, kde překládal odposlechy sovětských zdrojů.

Zprávy přitom posílal nejen do Prahy, ale i přímo sovětské KGB, která si ho cenila natolik, že mu tehdejší šéf KGB Jurij Andropov osobně udělil mimořádnou odměnu čtyřicet tisíc dolarů. Köcher zůstává dodnes jediným známým agentem východního bloku, kterému se podařilo proniknout přímo do srdce CIA. FBI ho s manželkou zatkla až v listopadu 1984 a byl odsouzen na doživotí. Trest ale netrval dlouho. V únoru 1986 byl na berlínském Glienickém mostě vyměněn za sovětského disidenta Anatolije Ščaranského v poslední velké výměně špionů studené války.

Po návratu do Československa pracoval Köcher v Prognostickém ústavu, kde se v listopadu 1989 kvůli své specifické vizáži a sportovní postavě stal terčem spekulací o neuvěřitelné podobnosti se svým tehdejším kolegou Václav Klausem.

„Za Köchera bychom vyměnili ne tři, ale pět Ščaranských.“
- Vladimir Krjučkov, pozdější šéf KGB

Vizitka:

Napříč všemi osmi osudy se opakuje totéž: nikdo z nich nakonec nezvítězil. Philby dožil pod neustálým dohledem v Moskvě, Peňkovskij byl popraven, Bentleyová se propila k předčasné smrti a Haaviková zemřela osamocená ve vazbě.

Studená válka nakonec nebyla ani tak o vítězích, ale o lidech ochotných vsadit vše na jednu jedinou kartu, a o tom, jak mrazivě draze se taková sázka v reálném životě platí.