Článek
Co se děje?
Až do loňského roku se zdálo, že pozice japonské Liberálně demokratické strany (LDP) je politicky neotřesitelná. U moci byla skoro nepřetržitě od roku 1955 a své skandály zvládala (i díky roztříštěné opozici) relativně snadno ustát. Japonsko tak pod jejím vedením zůstávalo většinu času tzv. demokracií jedné strany (v angličtině one-party democracy). Nyní se však tato éra možná chýlí ke konci. Po ztrátě většiny ve Sněmovně reprezentantů (dolní komora japonského parlamentu) v říjnu loňského roku ztratila nyní LDP většinu i ve Sněmovně poradců (horní komora) a poprvé ve své 70leté historii tak nemá kontrolu ani nad jednou komorou. A noví vyzyvatelé jsou přitom na vzestupu!
Jaké jsou širší souvislosti?
Horní komora japonského parlamentu má 248 křesel. Zástupci jsou voleni na šest let, přičemž každé tři roky se obměňuje 121 křesel. LDP a její menší koaliční partner Komeito potřebovali k udržení většiny získat 50 křesel, zajistili si však pouze 47. Po volbách však pozornost upoutalo nejen to, kdo křesla ztratil, ale také to, kdo je získal, a to zejména s ohledem na opoziční stranu Sanseito.
Sanseito, založená v roce 2020, je pravicově populistická strana stavící se proti imigraci, opatřením proti COVID-19 a poválečné ústavě Japonska. Její nacionalistická, antiglobalistická a sentimentální rétorika rezonuje zejména u nespokojené mládeže. Slogan strany „Japonci na prvním místě“, inspirovaný rétorikou Donalda Trumpa, oslovuje zejména ty, kteří se cítí dotčeni japonskými protipandemickými opatřeními, rostoucím overturismem a tím, kam z Japonska směřuje mezinárodní pomoc. V těchto volbách se Sanseito dostalo ze dvou křesel na patnáct a stalo se tak šestou největší stranou v horní komoře.
Sanseito je hnutí mající kořeny v diskurzu nespokojené mladé generace na sociálních sítích. Vzniklo současně s únavou z pandemie a z odporu k nepopulárním opatřením, jako byla povinnost nosit roušky, ale pokračuje dodnes – kvůli přetrvávajícím ekonomickým problémům, rekordním přívalům turistů a pokračující podpoře Japonska cizím zemím, jako je Ukrajina. To vše vede příznivce hnutí k pocitu, že s cizinci je zacházeno lépe než se samotnými Japonci a že se kultura jejich země rychle mění.
Volby do horní komory ukázaly, že pro mnoho lidí představuje LDP „starou gardu japonské politiky“, což mladé voliče a ty, kteří nejsou spokojeni se současným stavem, vede k hledání alternativ. Sanseito volilo přibližně dvakrát více lidí ve věku od 18 do 39 let nežli LDP. Podpořilo jej také 15 % nezařazených voličů, zatímco u LDP tak učinilo jen 12 %.
Proč je to důležité?
Šigeru Išiba byl loni v září zvolen předsedou LDP, aby obnovil důvěryhodnost strany po velkém korupčním skandálu. Prezentoval se jako reformátor usilující o „vytvoření nového Japonska“ a slíbil, že bude řešit inflaci, nízké mzdy i demografickou krizi. Išiba, kterému bylo v té době 67 let (nyní 68), měl straně zajistit hlasy tím, že bude uvnitř LDP představovat závan nového větru. Za necelý rok však LDP ztratila svou dominantní roli v obou komorách parlamentu. Předseda Sanseito Sohej Kamija (47 let) tak vidí příležitost pro budoucí koalici malých stran evropského typu, pokud bude jeho blok dále růst.
Navzdory neúspěchu ve volbách do horní komory parlamentu je premiér Išiba odhodlán zůstat ve funkci apokračovat v hledání konsensu s opozičními stranami v jednotlivých politických otázkách. V rámci LDP, včetně její mládežnické organizace, však sílí hlasy volající po odstoupení Išiby a dalších vedoucích představitelů strany, nebo alespoň po svolání oficiální schůze, na které by se projednala jeho odpovědnost za porážku ve volbách. Větší pozornost nyní dostávají také Išibovi oponenti z loňských voleb na předsedu strany.
Išiba chtěl vytvořit nové Japonsko a zdá se, že ono skutečně vzniká. Otázkou je, zda a jak dlouho budou LDP a samotný Išiba přímou součástí tohoto procesu.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
