Článek
Svět nepotřebuje další abstraktní debatu o tom, zda Tchaj-wan může pomoci. To už dělá. Naléhavější otázkou je, proč mezinárodní společenství nadále drží technologicky vyspělého partnera v oblasti zdravotnictví mimo hru. A to i přes to, že budoucnost veřejného zdraví stále více závisí na konektivitě, umělé inteligenci a digitální odolnosti.
Veřejné zdraví je globálním veřejným statkem. Infekční nemoci se šíří přes hranice. Stárnoucí společnosti čelí podobným tlakům všude po světě. Chronická onemocnění snižují produktivitu. Zdravotnické systémy v bohatých i chudých zemích se potýkají s chybějícím personálem, rostoucími náklady a nedostatkem koordinace dat. V tomto prostředí není vyloučení Tchaj-wanu jen nespravedlivé. Je také neefektivní.
Světová zdravotnická organizace (WHO) význam digitální transformace uznává. Její Globální strategie pro digitální zdravotnictví vyzývá k využívání digitálních technologií k posílení zdravotnických systémů a zlepšení zdraví všech. Rovněž Globální iniciativa pro digitální zdravotnictví, která byla spuštěna během indického předsednictví G20, se zaměřuje na pomoc zemím při využívání digitálních nástrojů způsobem, který je interoperabilní, udržitelný a respektuje lidská práva. Logika je jasná: ochrana zdraví nyní závisí nejen na nemocnicích a vakcínách, ale také na informačních systémech, které umožňují poskytovat péči rychleji, chytřeji a spravedlivěji.
Tchaj-wan má v této oblasti relevantní zkušenosti. Jeho zběhlost v oblasti polovodičů, informačních a komunikačních technologií a lékařských inovací vytvořily přirozený základ pro chytré zdravotnictví. Zdravotnický systém Tchajpejské lékařské univerzity například zahrnuje nástroje podporované umělou inteligencí pro péči o seniory, kognitivní trénink a predikci nemocí na základě zobrazovacích metod, a to včetně systémů, které analyzují snímky z magnetické rezonance a výpočetní tomografie za účelem detekce demence a posouzení rizik plicních onemocnění. Nejedná se o sci-fi. Jde o praktické propojení tchajwanského zdravotnického systému a jeho technologického ekosystému.
Přínos Tchaj-wanu se však neomezuje pouze na laboratoře či domácí péči. V Paraguayi Tchaj-wan v rámci širšího bilaterálního partnerství podporuje digitalizaci zdravotnictví. Cíl je jednoduchý, ale přináší zásadní změnu: posunout veřejné zdravotnické systémy od papírové dokumentace, kvůli které jsou záznamy nekoordinované, k interoperabilním digitálním záznamům a poskytování služeb vyšší kvality. Paraguay zaznamenala značný pokrok v pokrytí národním zdravotním informačním systémem, přičemž podpora Tchaj-wanu pomáhá propojovat veřejná zařízení a rozšiřovat digitální kapacity.
Na Fidži ukázala spolupráce Tchaj-wanu, co může digitální zdravotnictví znamenat na komunitní úrovni. PlatformaSova Ni Bula, vyvinutá ve spolupráci s místními zdravotnickými úřady a mezinárodními partnery, digitalizovala správu případů neinfekčních onemocnění v několika zdravotních střediscích a podpořila sdílení dat v reálném čase a kontinuitu péče. Podle materiálů k projektu systém digitalizoval více než 11 000 záznamů o pacientech, zajistil podporu při tisících návštěv pacientů a výrazně zkrátil dobu zpracování dat.
Tyto příklady jsou důležité, protože ukazují, že digitální zdravotnictví není jen o drahých přístrojích v elitních nemocnicích. Jde o to, zda má zdravotní sestra přístup ke spolehlivým informacím o pacientech, zda může venkovská klinika sledovat chronická onemocnění, zda úředníci vidí, kde jsou potřebné zdroje, a zda zdravotnické systémy dokážou včas reagovat.
Právě proto je digitální zdravotnictví důležité i z ekonomického hlediska. Správně navržená digitální zdravotní péče promění část nákladů na zdravotnictví v produktivní infrastrukturu. Lepší informační systémy mohou omezit zdvojování činností, zkrátit administrativní práci, zlepšit sledování nemocí a podpořit efektivnější alokaci personálu a zásob. Nástroje využívající umělou inteligenci mohou pomáhat při screeningu, třídění pacientů a následné péči, zejména tam, kde je nedostatek specialistů. Telemedicína může snížit zátěž spojenou s cestováním a udržet lidi v kontaktu s péčí, než se jejich stav zhorší.
Nejde pouze o přínosy pro zdraví, jde také o zvýšení produktivity. Zaměstnanec, který se dostane k léčbě dříve, má méně pracovních absencí. Pro pečovatele, který se může spolehnout na dálkové monitorování, je to menší zátěž. Klinika, která tráví méně času vyřizováním administrativy, může věnovat více času léčbě pacientů. Start-upy, které vyvíjejí umělou inteligenci pro zdravotnictví, zdravotnické přístroje a bezpečné datové systémy, mohou vytvářet nová odvětví. Jinými slovy, inovace ve zdravotnictví jsou součástí hospodářské politiky.
Tento bod je obzvláště důležitý pro rozvojové země a malé ostrovní státy. Digitální nástroje nemohou nahradit lékaře, zdravotní sestry ani trvalé veřejné investice. Nejsou to žádné zázračné prostředky. Špatně navržené systémy mohou vést k novým nerovnostem, únikům dat a zbytečným výdajům. Pokud jsou však zaváděny pomocí místních subjektů, s ohledem na interoperabilitu a společně se školením pracovníků, mohou zemím pomoci lépe využít omezené zdroje a vybudovat odolnější zdravotnické systémy.
Tchaj-wan má zkušenosti, o které stojí za to se podělit proto, že se s výše zmíněnými výzvami potýká v praxi. Jedná se o stárnoucí společnost, technologickou velmoc, demokracii s rozsáhlými kapacitami v oblasti veřejného zdraví a partnera v oblasti rozvoje, který již spolupracuje se zeměmi v Latinské Americe, Tichomoří a Asii. V rámci své „Nové politiky zaměřené na jih“ učinil Tchaj-wan lékařskou spolupráci jedním z kanálů, jimiž prohlubuje vztahy s jihovýchodní a jižní Asií.
Vyloučení Tchaj-wanu z WHA proto netrestá pouze Tchaj-wan. Oslabuje sdílení znalostí v době, kdy globální zdravotnictví potřebuje více, nikoli méně, schopných přispěvatelů.
Argument pro smysluplnou účast Tchaj-wanu by neměl spočívat pouze na sympatiích. Měl by spočívat na zájmech. Členské státy WHO potřebují lepší dohled nad nemocemi, odolnější zdravotnické systémy, praktické zkušenosti s digitálním zdravotnictvím a důvěryhodné technologické partnery. Tchaj-wan může přispět ve všech těchto oblastech.
Letošní vyloučení Tchaj-wanu by nemělo být vnímáno pouze jako další každoroční rituál diplomatické frustrace. Mělo by být připomínkou toho, že politizace správy zdravotnictví má své náklady. Mezinárodní společenství nemůže tvrdit, že chce zdraví pro všechny, a zároveň vyloučit společnost 23 milionů lidí, která má k dispozici jak odborné znalosti v oblasti zdraví, tak technologie, o které se může podělit.
Účast Tchaj-wanu na WHA by nevyřešila všechny globální zdravotní problémy. Učinila by ale toto fórum chytřejším, schopnějším a upřímnějším ohledně realit veřejného zdraví 21. století. Pokud je zdraví skutečně globálním veřejným statkem, neměl by být Tchaj-wan ponechán mimo systém, který ho má chránit.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
