Článek
Co se děje?
Tchaj-wan rozšiřuje spolupráci s domorodými národy v celém Tichomoří. Tchajwanská rada domorodých národů (Taiwan’s Council of Indigenous Peoples, CIP), Kamehameha Schools (soukromá charitativní vzdělávací nadace pro domorodé polynéské obyvatelstvo Havaje) a Polynéská plavební společnost podepsaly v září v Honolulu Deklaraci o austronéské spřízněnosti a tichomořské jednotě.
Daná dohoda se soustředí na revitalizaci domorodých jazyků a kultury, tradiční navigaci, vzdělávání a udržitelný rozvoj a počítá s dalším rozvojem styků, včetně budoucí návštěvy Tchaj-wanu flotilou Hōkūleʻa, kterou provozuje Polynéská plavební společnost. Hōkūleʻa je typ kánoe s dvojitým trupem, který byl poprvé spuštěn na vodu v roce 1975 za účelem ověření teorie, že austronéské národy se do Tichomoří dostaly migrací po moři z Asie.
Deklarace rozšiřuje rostoucí síť vztahů propojující tchajwanské domorodé národy s domorodými komunitami a institucemi v celém Tichomoří i mimo něj. Na Tchaj-wanu dnes tvoří 17 oficiálně uznaných domorodých skupin přibližně 3 % obyvatelstva země, avšak jejich mezinárodní vazby nabyly významu daleko přesahujícího jejich demografický podíl. Pro Tchaj-wan, jehož formální diplomatický prostor zůstává omezený, představují tyto kanály možnosti pro mezinárodní spolupráci, která není závislá výlučně na diplomatickém uznání státu.
Jaké jsou širší souvislosti?
Tchajwanské domorodé jazyky patří do austronéské jazykové rodiny, která se rozprostírá přes ostrovní jihovýchodní Asii a Tichomoří až po Nový Zéland, Havaj a Rapa Nui a západním směrem pak dosahuje až k Madagaskaru. Jazykové a historické vazby se nyní stále více stávají základem pro spolupráci v oblastech sahajících od oživení kultury a jazyků až po obchod, vzdělávání a správu přírodních zdrojů.
Jednou z nejrozvinutějších je spolupráce s Novým Zélandem. Spolupráce domorodých národů byla přímo začleněna do hospodářské dohody ANZTEC z roku 2013, čímž vztahy mezi Maori a tchajwanskými domorodými národy získaly v rámci bilaterálního obchodního rámce neobvykle formální postavení. Dohoda, která v roce 2023 oslavila 10. výročí, se skládá z 25 kapitol, přičemž kapitola 19 je věnována výhradně spolupráci domorodých národů. Tchaj-wan se následně připojil i k Dohodě o hospodářské a obchodní spolupráci domorodých národů (IPETCA), jejímiž dalšími signatáři jsou Nový Zéland, Austrálie a Kanada. Ta podporuje účast domorodých národů na mezinárodním obchodu a je výslovně koncipována tak, aby byla domorodými národy i řízena.
Vztahy s Novým Zélandem přesahují rámec kulturní výměny. To je vidět na příkladu rozvoje geotermální energie: významné geotermální zdroje na Tchaj-wanu i na Novém Zélandu se nacházejí na územích domorodých obyvatel, což činí otázky týkající se konzultací, pozemkových práv, dělby výnosů a účasti na správě zdrojů relevantními pro domorodé komunity v obou zemích.
V roce 2019 Tchaj-wan rovněž institucionalizoval spolupráci s Marshallovými ostrovy prostřednictvím dohody, která se týká kultury, jazyka a tradičních znalostí. Širší platformu pro regionální spolupráci pak poskytuje nově obnovené Austronéské fórum. A mimo austronéský svět formalizovalo memorandum o porozumění z roku 2026 vztahy s japonským národem Ainu. Výše zmíněná nejnovější dohoda s institucemi havajských domorodců tuto síť vztahů dále rozšiřuje o oblasti revitalizace jazyků, vzdělávání a tradiční navigace.
V souhrnu tyto iniciativy ukazují, že spolupráce domorodých národů se již neomezuje pouze na kulturní diplomacii, ale zahrnuje nyní i ekonomickou participaci, vzdělávání, správu životního prostředí a hospodaření se zdroji. Vytváří se tak nadnárodní vztahy, které mohou fungovat souběžně s konvenční diplomacií.
Proč je to důležité?
Rozšiřování těchto sítí odráží širší posun v postavení tchajwanských domorodých národů: namísto objektů státní politiky se stávají stále aktivnějšími protagonisty utvářejícími své vlastní mezinárodní zapojení.
V minulosti začleňoval Tchaj-wan austronéské vazby do svých vnějších vztahů proto, aby se vymanil z rámce orientovaného na Čínu. Tím však riskoval instrumentalizaci domorodých obyvatel a jejich historie. Peking naopak prosazuje konkurenční narativ o společném původu a historických vazbách na Čínu, který Tchajwanská rada domorodých obyvatel (CIP) – orgán na úrovni ministerstva odpovědný za záležitosti domorodých obyvatel – kritizuje jako pokus o začlenění tchajwanských domorodých obyvatel do čínského národního narativu.
Rozšiřující se sítě spolupráce domorodých národů se nicméně těmto rámcům zaměřeným na stát začaly vymykat. Právě v tom spočívá jejich význam: posilují mezinárodní přítomnost Tchaj-wanu a zároveň vytvářejí větší prostor pro domorodé národy, aby samy utvářely vztahy, priority a narativy, jejichž prostřednictvím se angažují na mezinárodní scéně.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
