Článek
Dne 20. května 2026 bylo v Ženevě pod heslem „Přetváření globálního zdraví: sdílená odpovědnost“ zahájeno 79. zasedání Světového zdravotnického shromáždění (WHA). Předseda Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreyesus při této příležitosti apeloval na mezinárodní společenství a zdůraznil potřebu „vybudovat novou globální zdravotní architekturu připravenou na budoucnost“.
Letošní shromáždění však opět podtrhuje přetrvávající rozpor. Již desátý rok v řadě zůstal z WHA vynechán Tchaj-wan, navzdory principu shromáždění „nenechat nikoho stranou“. Toto vyloučení pokračuje i v době, kdy se přeshraniční zdravotní hrozby stávají stále složitějšími a vzájemně propojenějšími, což posiluje obavy, že politické překážky podkopávají kolektivní zdravotní bezpečnost.
Tchajwanská vláda i občanská společnost však paralelně se zasedáním WHA pokračují v prosazování svého poselství: „Tchaj-wan může pomoci, a Tchaj-wan pomáhá.“ Prostřednictvím fór, výstav a mezinárodních aktivit se Tchaj-wan snaží ukázat, že jeho kapacity v oblasti veřejného zdraví, medicínská expertiza a technologické inovace nejsou pro globální zdravotní agendu pouze relevantní, ale přímo nezbytné.
Jedním ze způsobů, jak toto poselství předat, byl letošní veletrh Taiwan Smart Medical and HealthTech Expo, který proběhl pod heslem „WHO Cares? Taiwan Cares!“ a se sloganem „Chip in with Taiwan“. Akce představila rostoucí roli Tchaj-wanu v globálním dodavatelském řetězci chytré medicíny a v síti pro prevenci nemocí a ukázala tak i další silné stránky ostrova, než jen známé polovodiče a umělou inteligenci.
Na veletrhu se sešlo 30 tchajwanských zdravotnických center a společností, což ukázalo šíři tchajwanského zdravotnického ekosystému i jeho schopnost přispívat praktickými řešeními jak v oblasti klinické péče, tak v odolnosti veřejného zdravotnictví. Součástí byly také tři přelomové odborné diskusní panely zaměřené na onkologii a inovace, na snahy o globální vymýcení hepatitidy C a na implementaci chytrého zdravotnictví a modernizaci systémů veřejného zdravotnictví. Zvláštní sekce byla navíc věnována činnosti mezinárodního fondu International Cooperation and Development Fund (TaiwanICDF) se sídlem v Tchaj-peji upozorňujícího na dlouhodobé humanitární a zdravotnické programy Tchaj-wanu. Dohromady tyto aktivity jasně ilustrovaly připravenost Tchaj-wanu podílet se na globální zdravotní spolupráci navzdory jeho formálnímu vyloučení ze systému WHO. Akce se údajně zúčastnilo více než 610 představitelů zemí, které jsou diplomatickými spojenci Tchaj-wanu, a také představitelů mezinárodních lékařských asociací. To potvrzuje důvěryhodnost Tchaj-wanu a zájem, kterému se ostrov nadále těší.
„Viry neznají hranice,“ uvedl tchajwanský ministr zdravotnictví Š’ Čchung-liang (Shish Chung-liang, 石崇良). Zdůraznil, že ostrakizace Tchaj-wanu v důsledku čínského tlaku není ztrátou pouze pro samotný ostrov, ale je i „globální krizí“. Podle Š’a WHO během incidentu s výletní lodí zasaženou hantavirem požádala Tchaj-wan o sdílení zkušeností s prevencí a zvládáním epidemie. Bez formální možnosti zapojení se do organizací přidružených k OSN jsou však tchajwanské snahy a jeho možnost těmito zkušenostmi nějak přispět soustavně podrývány.
Tato situace je obzvláště relevantní v době charakterizované paralelními krizemi. Nové pandemie, mimořádné zdravotní situace mezinárodního významu spojené s ebolou (PHEIC), ekonomická nestabilita a klimatické změny nadále odhalují limity fragmentovaného řízení. Odolnost veřejného zdravotnictví je stále více vnímána jako klíčový pilíř tzv. netradiční bezpečnosti, nikoli jako izolovaná část politiky. V tomto kontextu nabízí tchajwanská zkušenost více než jen symbolickou hodnotu. Představuje funkční model toho, jak lze propojit technologie, data a zdravotnické systémy za účelem posílení připravenosti a schopnosti reagovat.
Tchaj-wan opakovaně prokázal svou hodnotu jako důvěryhodný partner v oblasti zdravotní bezpečnosti, a to jak pro západní země, tak pro partnery v Indo-Pacifiku. V Evropě přispělo přizpůsobení se Tchaj-wanu mezinárodním regulačním rámcům a farmaceutickým standardům k posílení důvěry v jeho instituce. Ve Spojených státech získalo tchajwanské úsilí v oblasti zvládání epidemií uznání prostřednictvím American Institute in Taiwan (AIT). V celém Indo-Pacifiku pak tchajwanská partnerství ukázala, jak může jeho lékařská expertiza pomoci řešit konkrétní problémy jednotlivých zemí. Významným příkladem je tchajwansko-filipínské partnerství v oblasti chytrého zdravotnictví, které nabízí praktická řešení geografických a administrativních obtíží ostrovního státu. Filipíny se svými rozptýlenými ostrovními komunitami dlouhodobě čelí problémům v oblasti reakcí na katastrofy, integrace zdravotních dat a dostupnosti péče. Zkušenosti Tchaj-wanu v oblasti zpracování dat Národního zdravotního pojištění (NHI), telemedicínské infrastruktury a diagnostiky podporované umělou inteligencí poskytují model, jak tyto obtíže překonat a posílit všeobecně dostupnou lékařskou péči.
Ve chvíli, kdy WHA vyzývá k inkluzivnějšímu a na budoucnost připravenému globálnímu zdravotnímu řádu, je stále obtížnější tchajwanské poselství ignorovat. Vyloučení Tchaj-wanu z mezinárodních struktur může zabránit jeho formální účasti, nemůže však vymazat jeho schopnosti, zkušenosti ani relevanci. Pokud má být globální zdraví skutečně sdílenou odpovědností, měla by se strategická spolupráce řídit účelností, nikoli politickými ohledy. Přínos Tchaj-wanu v oblasti lékařství a technologie ukazuje, že odolnost je nejvyšší tehdy, když se zapojí všichni schopní partneři.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
