Článek
Opoziční Kuomintang (KMT) a Tchajwanská lidová strana (TPP) nedokázaly překonat patovou situaci při vyjednávání o vytvoření společné prezidentské kandidátky, zatímco obchodní magnát Terry Kou (郭台銘) z boje odstoupil. Nadcházející volby tak budou třístranným soubojem mezi Williamem Čching-te Laiem (賴清德) z vládnoucí Demokratické Progresivní Strany (DPP), Chou Jou-i (侯友宜) z KMT a Kche Wen-če (柯文哲) z TPP. Dramatická jednání, která trvala až do jedenácté hodiny před termínem registrace, odhalila značnou nejednotnost tchajwanských opozičních stran, což jasně kontrastuje s poselstvím o mezifrakční shodě, které ztělesňuje spojení Lai- Siao (Siao Mej-čchin, 蕭美琴) z DPP.
Jaké jsou širší souvislosti?
Po dlouhém období spekulací oznámily 15. listopadu KMT a TPP, že hodlají kandidovat společně. Obě strany přislíbily, že k rozhodnutí, zda bude v čele kandidátky stát Chou nebo Kche, dospějí na základě analýzy výsledků posledních průzkumů veřejného mínění. Vzhledem k tomu, že osmileté období vlády DPP se může chýlit ke konci, prohlásil Kche, že je „nezbytné“, aby opozice spojila své síly a dosáhla společného cíle, kterým je porážka vládnoucí strany. Nicméně jejich jednání nakonec ztroskotala na neshodách ohledně interpretace výsledků průzkumů veřejného mínění.
Ve čtvrtek v předvečer termínu registrace kandidatury uspořádaly KMT, TPP a nezávislý kandidát Kou dramatické veřejné jednání mezi třemi uchazeči o prezidentský úřad a dvěma vysokými představiteli KMT, bývalým prezidentem Ma Jing-ťiouem (馬英九) a předsedou strany Ericem Čuem (朱立倫). Za účasti domácího i zahraničního tisku se Chouovi a Kcheovi nepodařilo zakrýt zdánlivě nesmiřitelné rozdíly mezi jejich stranami a fakticky se navzájem velmi veřejně ztrapnili. To nakonec vedlo k oficiálnímu krachu dohody. Toto selhání také účinně podrylo pověst obou kandidátů. Podle hodnocení Nathana Batta, výzkumného pracovníka Academia Sinica a odborníka na volby a politické chování na Tchaj-wanu, „to ukázalo, že Kche je neschopný vyjednavač. Že KMT nevěří Chouovi, že by mohl jednat samostatně bez doprovodu.“
Začátkem týdne DPP oficiálně oznámila, že Siao Mej-čchin, která do 20. listopadu působila jako tchajwanská vyslankyně ve Spojených státech, se stane Laiovou spolukandidátkou. Siao je všeobecně chválena za svou diplomatickou obratnosta úspěšné řízení vztahů Tchaj-peje s Washingtonem, který je pravděpodobně jejím nejdůležitějším neformálním diplomatickým partnerem. Jmenování Siao viceprezidentskou kandidátkou také naznačuje, že Lai je odhodlán zachovat kontinuitu s vládou Cchaj Jing-wen (蔡英文) ve své zahraničněpolitické orientaci. Během prezidentského klání v roce 2020 se Cchaj a Lai, kteří reprezentovali různé vnitřní frakce v DPP, střetli, když soupeřili o nominaci DPP. Vzhledem k tomu, že Siao je ve straně považována za klíčovou členku frakce prezidentky Cchaj, její nominace jako Laiovy „pravé ruky“ jasně signalizuje, že Lai je ochoten hodit vnitrostranické spory za hlavu a upevnit poselství jednoty. Tento přístup se jasně odlišuje od třenic v opozičním táboře.
Proč je to důležité?
Nedávný vývoj má důležité důsledky pro tchajwanskou domácí politiku a zahraničněpolitické postoje země. Vnitropoliticky veřejný konflikt mezi opozičními stranami, které nedokázaly překonat své rozpory a zavázat se k většímu misi porazit DPP, nejspíš podlomí důvěru jejich příznivců, kteří budou v lednu méně pravděpodobně volit strategicky a soustředit své hlasy na vedoucího kandidáta. Navenek DPP účinně upevnila svou zahraničněpolitickou orientaci, neboť se pravděpodobně bude i nadále soustředit na diverzifikaci zahraničních vztahů Tchaj-wanu nad rámec vazeb přes průliv. Sem patří zejména Cchajina vlajková loď Nová politika jižních vazeb (New Southbound Policy) a probíhající proces prohlubování vazeb mezi Tchaj-pejí a Evropou.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-pacifik aktuálně.
