Článek
Navzdory prvnímu pokusu o zavedení zákona o uprchlících před více než dvěma dekádami postrádá Tchaj-wan stále právní rámec, který by formálně řešil potřeby a práva jedinců žádajících o azyl. V současné době zůstává přibližně 40 žadatelů o azyl v právním limbu – jejich žádosti jsou pozastaveny kvůli absenci jasných procesních i právních pokynů. Tato situace je ponechává nejen bez právní ochrany a statutu, ale vystavuje je také dlouhodobé nejistotě a psychickému strádání.
Jaké jsou širší souvislosti?
Vzhledem ke svému jedinečnému mezinárodnímu postavení není Tchaj-wan jako nečlenský stát OSN smluvní stranou Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 – ústřední mezinárodní smlouvy, která definuje postavení uprchlíků a jejich práva, jakožto i povinnosti států. Zároveň neexistuje žádný vnitrostátní právní rámec pro udělování azylu nebo statusu uprchlíka a neexistuje ani žádný formální systém ochrany uprchlíků. Snahy o přijetí azylového zákona na Tchaj-wanu se datují do roku 2005, kdy byl tchajwanskému zákonodárnému sboru předložen jeho první návrh. Podobné návrhy následovaly v letech 2011 a 2012, ale žádný z nich nepostoupil do fáze projednávání v parlamentním výboru. Navzdory závazkům vyplývajícím z Národního akčního plánu pro lidská práva na období 2022–2024 neprosadila vláda dosud právní předpisy zavádějící formální azylový systém.
V důsledku toho jsou žádosti o azyl řešeny případ od případu s ohledem na mezinárodní praxi a lidská práva. Tchaj-wan ratifikoval několik klíčových dohod o lidských právech týkajících se zacházení s uprchlíky, včetně Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR), Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (ICESCR), Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) a Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (ICERD). Během nedávného přezkumu ze strany ICERD však byly vzneseny obavy ohledně způsobu, jakým tchajwanská Národní imigrační agentura (NIA) žádosti o azyl vyřizuje. Kritici NIA obvinili, že podává zkreslené informace o svých postupech a neřeší porušování práv žadatelů. Navzdory ujištěním o opaku hrozí žadatelům o azyl nadále vazba, přičemž i nedávné případy jsou v rozporu s oficiálními prohlášeními. Mnoho žadatelů nemá dočasný právní statut ani přístup k podpůrným službám. Více než polovina všech případů zůstává po šesti měsících nevyřešena, což ponechává jednotlivce v právní a sociální nejistotě. Někteří žadatelé o azyl však žádají o ochranu na Tchaj-wanu i nadále, přestože zde neexistují o uprchlících jasné předpisy.
Nedostatečně ucelený právní rámec pro azylové řízení na Tchaj-wanu je podle názoru odborníků částečně ovlivněn složitým právním a politickým kontextem, zejména citlivou otázkou národní suverenity. Mnoho žadatelů o azyl pochází z Čínské lidové republiky, Hongkongu a Tibetu – tedy z oblastí, které jsou podle tchajwanské ústavy stále považovány za součást Čínské republiky. V důsledku toho jsou tyto osoby často považovány za občany, nikoli za cizí státní příslušníky, což komplikuje jejich právní postavení. Svou roli hrají také nálady veřejnosti: v online prostředí se často projevuje rozporuplný postoj k žadatelům o azyl i cizincům obecně.
Proč je to důležité?
Ačkoli OSN odmítla oficiální dokumentaci Tchaj-wanu k výše zmíněným mezinárodním úmluvám, jsou tyto úmluvy nyní zakotveny ve vnitrostátním právu a jsou nadřazené jakýmkoliv protichůdným právním předpisům. To znamená, že Tchaj-wan je právně vázán zásadou, která stanovuje, že osoba nemůže být vydána, deportována nebo vyhoštěna ze země v případě, kdy existuje důvodné podezření, že je ohrožen její život nebo svoboda. Problémem je tak spíše konzistentní vymáhání daných zákonů.
Tchaj-wan má navíc vzhledem ke svému jedinečnému politickému pozadí a svému závazku lidským právům potenciál sloužit jako regionální centrum pro mezinárodní nevládní organizace, které se věnují ochraně demokracie – pro organizace, jejichž členové mohou být v zemích původu nebo hostitelských státech pronásledováni v důsledku měnící se politické situace. Poskytnutím bezpečného a podpůrného prostředí by Tchaj-wan mohl hrát klíčovou roli při ochraně demokratických hodnot a lidských práv v regionu.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
