Článek
Co se děje?
Tento měsíc došlo k nečekanému rozkolu mezi Japonskem a Čínou ohledně Tchaj-wanu. Dne 7. listopadu japonskápremiérka Sanae Takaiči během zasedání rozpočtového výboru dolní komory parlamentu prohlásila, že jakákoli mimořádná situace na Tchaj-wanu zahrnující použití vojenské síly by mohla představovat hrozbu pro přežití Japonska. To by mohlo být dle zákona o kolektivní sebeobraně z roku 2015 důvodem pro zapojení Japonska do obrany Tchaj-wanu. Vzhledem k tomu, že Čínská lidová republika považuje Tchaj-wan za součást svého území(přesto, že jej nikdy neovládala), reagoval Peking na výrok japonské premiérky velmi ostře a v duchu tzv. diplomacie vlčích válečníků se nezdržel ani urážlivých prohlášení. Tokio se snaží situaci zvládnout, ale oheň, jenž byl zažehnut, bude velmi obtížné uhasit.
Jaké jsou širší souvislosti?
Čína reagovala na několika frontách. Do sporných vod kolem ostrovů Senkaku, které jsou pod kontrolou Japonska, vyslala pobřežní stráž, zatímco v blízkosti tohoto odlehlého japonského území létaly čínské vojenské drony. Svým občanům doporučila, aby se vyvarovali cestování do Japonska, a zároveň vyzvala k opatrnosti ty, kteří zamýšlejí v této zemi studovat. Kromě toho pozastavila dovoz japonských mořských produktů a na pozdější dobu odsunulauvedení vybraných populárních japonských filmů. Čínská strana také na poslední chvíli odložila zveřejnění výsledků každoročního průzkumu veřejného mínění na téma vztahů mezi Japonskem a Čínou, který se v obou zemích provádí.
Na diplomatické frontě si čínské ministerstvo zahraničí předvolalo japonského velvyslance Kendžiho Kanasugiho a požadovalo odvolání premiérčina výroku, který čínský náměstek ministra zahraničí Sun Wej-tung (孫衛東) označil za extrémně zlovolný, podrývající politické základy čínsko-japonských vztahů a hluboce urážející city 1,4 miliardy Číňanů, kteří nic takového nebudou tolerovat. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning (毛寧) prohlásila, že nyní, 80 let po skončení druhé světové války, „se militarismus v Japonsku nesmí znovu oživit“. Největší pobouření však v Japonsku vyvolal Süe Ťien (薛劍), čínský generální konzul v Ósace, jenž je považován za jednoho z čínských diplomatů přezdívaných „vlčí válečníci“, kteří jsou známí svou agresivní rétorikou. Na sociálních sítích premiérce Takaiči odpověděl: „Tvůj špinavý, vlezlý krk musí být bez váhání useknut. Jsi na to připravena?“.
Japonský náměstek ministra zahraničí Takehiro Funakoši si předvolal čínského velvyslance v Japonsku Wu Ťiang-chaoa (吳江浩), aby vznesl ostrý protest. Příspěvek na sociálních médiích označil za „krajně nevhodný“. Japonští politici napříč politickým spektrem vyzvali k tomu, aby byla přijata opatření proti čínskému generálnímu konzulovi zahrnující i jeho případné vyhoštění. Takaiči později upřesnila, že její poznámka byla učiněna za předpokladu nejhoršího možného scénáře a dosavadní postoje vlády se tím nijak nemění. Japonský ministr zahraničí Tošimicu Motegi dodal, že tato poznámka neporušuje mezinárodní právo a není třeba ji odvolávat.
Čína je největším obchodním partnerem Japonska a japonské podniky působící v oblastech, jako jsou cestovní ruch, vzdělávání a rybolov, rychle pocítily dopady napětí mezi oběma zeměmi. Tchaj-wan proto na podporu Japonska zrušil všechna zbývající dovozní omezení na japonské potravinářské výrobky, která byla zavedena po havárii jaderné elektrárny Fukušima v roce 2011. Hlavní tajemník japonské vlády Minoru Kihara uvedl, že čínská prohlášení týkající se cestování a studia v Japonsku podrývají úsilí o prohlubování mezilidských vztahů, které se vedoucí představitelé obou zemí dohodli podporovat. Zdůraznil také, že Japonsko zůstává i nadále otevřeno dialogu s Čínou. Japonské ministerstvo školství, kultury, sportu, vědy a techniky mezitím varovalo japonské občany pobývající v Číně, aby přijali bezpečnostní opatření, jako např. nevycházet ven o samotě a být opatrní v tom, co říkají a jak se chovají při interakci s místními obyvateli.
Proč je to důležité?
Japonsko a Čína normalizovaly své vztahy po druhé světové válce podpisem společného komuniké z roku 1972, podle kterého Japonsko „plně chápe a respektuje“ postoj Číny, že Tchaj-wan je „nezcizitelnou součástí“ jejího území. V návaznosti na toto komuniké sice Japonsko přerušilo oficiální diplomatické vztahy s Čínskou republikou na Tchaj-wanu, avšak formulace komuniké umožnila Tokiu být flexibilní a nadále s Tchaj-wanem udržovat neoficiální vztahy. Peking však nyní uvádí dohodu z roku 1972 jako důkaz, že Tokio uznává, že tchajwanská otázka je vnitřní záležitostí Číny.
Článek 9 japonské ústavy navíc odmítá použití síly coby prostředku k řešení mezinárodních sporů a zavazuje Japonsko k tomu, aby nemělo vlastní armádu. K ochraně svého území má pouze takzvané Japonské síly sebeobrany (Japan Self-Defense Forces, SDF). Legislativa z roku 2015 však SDF povoluje užití síly pro takzvanou kolektivní sebeobranu v případech, jako je ozbrojený útok na cizí zemi, která má s Japonskem úzké vztahy, pokud útok ohrožuje přežití Japonska a pokud nejsou k dispozici žádné jiné vhodné prostředky. Proto Tokio tvrdí, že se poznámka premiérky Takaiči od oficiálního japonského postoje k Tchaj-wanu neodchýlila.
Případná krize v Tchajwanském průlivu je jednou z největších hrozeb pro mír v Indo-Pacifiku a její důsledky by měly významný dopad na celý svět. Čínský prezident Si Ťin-pching nařídil Lidové osvobozenecké armádě, aby se do roku 2027 připravila k invazi na Tchaj-wan, což je jedním z důvodů, proč bývalý japonský premiér Fumio Kišida prohlásil, že dnešní „Ukrajina může být východní Asií zítřka“. Potenciální zapojení regionálních aktérů do tchajwanské krize je nesmírně citlivou otázkou, ke které se většina státních představitelů snaží nevyjadřovat. Zdá se proto nepravděpodobné, že by se napětí mezi Japonskem a Čínou v dohledné době zmírnilo. Tím spíše, že již před výrokem premiérky Takaiči byly vztahy mezi oběma zeměmi napjaté.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
