Článek
Avšak důvody, které debatu v první řadě vyvolaly, tedy především obavy z Číny, Ruska a Severní Koreje, nikam nezmizely, a tak se spolupráce mezi Japonskem a NATO nadále prohlubuje i bez styčného úřadu. Po zahájení plnohodnotné invaze Ruska na Ukrajinu v roce 2022, jež následovala krátce po vyhlášení „přátelství bez limitů“ mezi Moskvou a Pekingem, začalo Japonsko dramaticky navyšovat výdaje na obranu a zároveň usilovat o užší vztahy s NATO a jeho členskými státy. Nejaktuálnějším příkladem tohoto úsilí je mise „Atlantic Eagles“, během níž byly čtyři japonské stíhačky (F-15J) podporované dvěma tankovacími letadly, dvěma transportními letadly a 180členým personálem vyslány do Spojených států a poté vůbec poprvé pokračovaly také do Kanady a Evropy, konkrétně do Velké Británie a Německa.
Jaké jsou širší souvislosti?
Mise se konala od 14. září do 1. října s cílem demonstrovat operační schopnosti japonských vzdušných sil na dlouhé vzdálenosti, ukázat podporu partnerským zemím ze strany NATO a prohloubit vzájemnou spolupráci. Japonský ministr obrany Gen Nakatani popsal misi jako důkaz „společného rozpoznání skutečnosti, že bezpečnost euroatlantického a indopacifického regionu je neoddělitelná a vzájemně provázaná“. Narážel tím mimo jiné na společná rusko-čínská námořní cvičení v blízkosti japonských vod, severokorejské jednotky bojující v Ukrajině a materiální podporu Číny Rusku v jeho válce proti Ukrajině.
Mise „Atlantic Eagles“ je však jen jedním z příkladů stále aktivnějšího přístupu Tokia k NATO. Na začátku letošního roku Japonsko zahájilo svou první samostatnou misi při NATO u tamní centrály Aliance v Bruselu s cílem rozvíjet efektivnější partnerství. V dubnu pak navštívil Japonsko generální tajemník NATO Mark Rutte, který se setkal s premiérem Šigeruem Išibou, aby projednali možnosti dalšího posílení spolupráce.
V létě pak uskutečnily Spojené království a Japonsko společná námořní cvičení s cílem zlepšit interoperabilitu a flexibilitu. Po cvičeních zakotvilo britské úkolové uskupení Carrier Strike Group 25 pod vedením letadlové lodě Prince of Wales v Japonsku na období od 12. srpna do 2. září.
Spolupráce Japonska s evropskými zeměmi však přesahuje rámec vojenských cvičení. Tokio a Brusel se připravují na zahájení dialogu mezi EU a Japonskem o obranném průmyslu, který má navázat na stávající dohodu mezi EU a Japonskem o bezpečnosti a obraně. Tato spolupráce zahrnuje ambiciózní projekty v oblasti obranného průmyslu, jako je program na vývoj stíhacího letounu šesté generace Global Combat Air Programme, na němž se podílí Japonsko, Spojené království a Itálie, nebo iniciativa Japonska, Francie a Německa zaměřená na vývoj elektromagnetického kolejnicového děla.
Proč je to důležité?
V době, kdy se Washington snaží omezit svou vojenskou přítomnost v zahraničí a administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa zůstává relativně nepředvídatelná, je pro demokracie v indopacifickém a euroatlantickém regionu klíčové rozvíjet bezpečnostní spolupráci, jež bude méně závislá na USA.
Cílem výše popsaných aktivit je posílit odstrašující účinek vůči Číně a Rusku, budovat nová bezpečnostní partnerství a signalizovat připravenost a odhodlání čelit společným bezpečnostním výzvám. To ovšem neznamená, že by Japonsko žádalo Evropu o vyslání vojenských sil v případě regionálního konfliktu. Tokio usiluje spíše o praktickou a vzájemně prospěšnou spolupráci v oblastech, jako je kybernetická a vesmírná bezpečnost, strategická komunikace či obranný průmysl.
Japonsko je rovněž aktivní ve spolupráci s partnery v jihovýchodní a jižní Asii, jakož i s tichomořskými ostrovními státy prostřednictvím své koncepce One Cooperative Effort Among Nations (OCEAN), jejímž cílem je podporovat a udržovat svobodný a otevřený Indo-Pacifik. V rámci své Oficiální bezpečnostní pomoci (Official Security Assistance, OSA) pak Tokio poskytuje partnerským zemím podporu v oblasti budování vojenských kapacit. Kromě toho se Japonsko profiluje také jako most mezi regionálními institucemi, jako je ASEAN, a strategickými seskupeními, jako je Quad.
Tokio si uvědomuje, že k zajištění vlastní národní bezpečnosti musí aktivně přispívat k regionální stabilitě a posilování mezinárodního řádu založeného na pravidlech po celém světě. A pokud bude prohlubování spolupráce s aliančními partnery z NATO pokračovat úspěšně, mohlo by to nakonec vést k obnovení diskuse o zřízení styčného úřadu NATO v Tokiu, což by zlepšilo nejen povědomí japonské veřejnosti o NATO, ale také pomohlo Alianci rozšířit si obzory, co se týče Indo-Pacifiku.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
