Článek
Zaprvé online diskutující přisuzují mladým lidem role, které jsou jim představovány jako vhodné pro jejich věk, a zároveň jim upírají politickou aktivitu, která je prezentována jako pro jejich věkovou kategorii nepatřičná. Zadruhé v online diskusích představují mládež jako irelevantní politické aktéry tím, že mladé aktivisty označují za nositele nenormálních hodnot a/nebo za zmanipulované jinými aktéry, kteří se pro své politické názory údajně zdiskreditovali.
Strategie vyloučení mladých aktivistů online veřejností
A) Přisuzování rolí, které jsou pro děti a mladistvé vhodné:
- Mladí se mají soustředit na „bytí dětmi“, místo toho, aby se zapojovali do politických akcí.
- Mladí se mají aktivně podílet na přímé ochraně životního prostředí, ne na politice.
- Mladí mají studovat a stát se odborníky, místo aby byli politicky aktivní.
- Mladí by se neměli odchylovat od předepsaných rolí. Diskutujícími jsou například mladí označováni za rozmazlené, líné záškoláky nebo flákače, protože údajně raději chodí na demonstrace, než aby se učili nebo pracovali na záchraně planety. Dále je stávkující mládež označována za pokryteckou, protože příliš konzumuje, a tak paradoxně „demonstruje proti ničení klimatu, k němuž významně přispívá“.
B) Nálepkování na základě hodnot s cílem vyloučit mládež z veřejné sféry - označení za zmanipulované loutky „levičáků“, liberálů a globalizovaného Západu.
Strategie vyloučení mladých aktivistů online veřejností
Sázejte stromy, snižte spotřebu a studujte, místo abyste křičeli na ulici
Pokud jde o vyloučení na základě rolí, jedním z nejdominantnějších argumentů online diskutujících ve prospěch vyloučení mladých lidí z politické participace je nedostatek znalostí a zkušeností. Tento důraz na expertní či racionální pozici, údajně nezbytnou pro politickou participaci, představuje v historii dobře známý argument pro vyloučení jiných skupin, jejichž účast v politické diskusi byla (a často bohužel stále je) vnímaná jako nežádoucí - například žen, etnických menšin či jinak marginalizovaných. Čeští diskutující nabízejí řešení tohoto „problému“ posílením role vzdělávání a masivně kritizují skutečnost, že aktivisté podle nich v době demonstrací chodí za školu a místo vzdělávání protestují v ulicích. „Náš výzkum ale ukazuje i to, že mladistvým klimatickým aktivistům není upírána relevantní politická role jen proto, že jsou mladí. Zdá se, že online diskutující mnohem problematičtěji vnímají především formu jejich protestu a požadovaná řešení, tedy fakt, že jde o veřejně exponovanou kolektivní globální akci volající po komplexním, systémovém řešení klimatické krize,“ doplnila doktorka Lenka Vochocová z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK.
Sorosovi vojáci, povaleči a pionýři bez odborných znalostí
V českém případě je to podle autorek důsledek neoliberálního přístupu, který se zříká všeho, co připomíná socialistický kolektivismus. Přetrvávající vyrovnávání se se socialistickou érou u Čechů zřejmě ovlivňuje negativní asociace mladých aktivistů s pionýry.
Výzkum se spolu s českým prostředím on-line diskusí zaměřil také na virtuální veřejné dění v Maďarsku. „Možnost srovnat data z ČR a Maďarska nám ukazuje například to, jak důležité je při interpretacích dat zohledňovat konkrétní historicko-politický kontext. Kolektivní politická akce mladistvých, kteří požadují systémová řešení globálního problému, totiž evidentně v každé ze zemí působí provokativně z trochu odlišných důvodů. Zatímco v Česku je v rozporu s neoliberální ideologií transformační politiky 90. let, jejíž hodnoty hlásají odmítání čehokoliv připomínajícího socialistický kolektivismus a volají po osobní odpovědnosti jednotlivců, v Maďarsku stojí za odmítáním kolektivní globální akce křesťansko-konzervativní ideologie ukládající občanům věnovat se soukromým, prorodinně zaměřeným aktivitám místo těch kolektivních, a samozřejmě odpor maďarské oficiální politiky ke globálnímu liberalismu,“ objasňuje zaměření studie a jeho výhody Vochocová.
Tento trend však zároveň studie interpretuje jako příznaky vzrůstajících protiliberálních tendencí v Evropě a silné polarizace naší společnosti, v níž se generačně rozdílné přístupy k řešení klimatické krize (nebo vůbec k jejímu vnímání jako problému) mohou stát novou osou, která společnost rozděluje.
K tomu podle výzkumnic dochází i proto, že toto téma silně rámcují právě jako střet generací či generační konflikt média, ačkoli o aktivistickém hnutí jako takovém, až na výjimky, referují překvapivě vstřícně a pozitivně.
