Článek
Nová éra české reprezentace začala příchodem španělského trenéra Santiho Denii.
Zajímavé už je i jen to, jak se Denia k reprezentaci vlastně dostal. Jednoduše si o ni zavolal. Kontaktoval dávného spoluhráče Radka Bejbla a ujišťoval se, zda Česko skutečně shání trenéra reprezentace. Slovo dalo slovo a následoval telefonát Bejbla Pavlu Nedvědovi, kterému tím zřejmě vytáhl trn z paty.
Těžko říct, proč David Trunda na tiskové konferenci celý proces popisuje úplně jinak. Podle něj Nedvěd vytipoval vhodné kandidáty na základě profilu a první kontakt tak proběhl na trase Nedvěd–Denia. Jeho řeč těla ale naznačovala, že to možná tak úplně nebude. Zřejmě bylo potřeba zachovat Nedvědovi tvář – aby to byl on, kdo s tím přišel jako první, trenéra vytipoval a zároveň obhájil, proč vlastně pozici generálního manažera zastává. Jeho úkolem bylo zjistit příčiny neúspěchu na letním mundialu.„Tajnou“ zprávu, kterou generální manažer reprezentace Nedvěd vypracoval a v níž analyzoval neúspěch na MS, těžko může někdo brát vážně, když jedním z hlavních faktorů neúspěchu byl Nedvěd sám. Nezasáhl ani v situaci, „kdy se chlapci od prvního dne neusmívali“, a následující tři týdny tomuto trápení nečinně přihlížel.
Tedy dobře, dejme tomu. Počítejme tedy s „oficiální“ variantou. Pavel Nedvěd skutečně Santiho Deniu vytipoval a vyprofiloval.
Pak je ale na místě podívat se, jaký profil vlastně vybral.
Vybral trenéra, který má na poli mládežnických reprezentací nesporné úspěchy a zkušenosti s prací s talenty. Zároveň má ale velmi omezenou, prakticky nulovou zkušenost s dospělým fotbalem. Mezi muži odtrénoval podle dostupných údajů pouhých 14 utkání, z nichž čtyři vyhrál. V Kataru. V Kataru, kde jeho angažmá skončilo předčasným odvoláním. Proč nikdy netrénoval žádný španělský klubový tým, pokud chtěl opustit reprezentační fotbal a španělský svaz a vydat se vlastní cestou, zůstává otázkou.
To samo o sobě samozřejmě neznamená, že nemůže být dobrým trenérem A-týmu. Každý trenér někdy u mužů začíná a jeho zkušenosti u mládežnických týmů jsou imponující. Jenže Pavel Nedvěd nevybíral trenéra pro českou jednadvacítku. Vybíral trenéra pro A-tým.
A právě proto je zajímavé, jak obrovský a riskantní skok Denia, Nedvěd a s nimi celá česká reprezentace dělají.
Do Česka přichází trenér, který umí anglicky jen o trochu lépe než česky. Přichází do prostředí, které nezná, a po měsíci u reprezentace je podle svých vyjádření překvapený tím, jak fyzická česká soutěž je a že kvůli tomu bude muset své původní plány přehodnotit.
Prakticky tím přiznává, že před příchodem neměl o českém fotbale takovou představu, jakou by člověk u reprezentačního trenéra očekával. Vlastně neměl ani tušení, do jakého dobrodružství se vrhá. Navíc říká, že český fotbal nemá problém. Kdyby ho neměl, těžko by teď Denia měl na Strahově vyhrazené parkovací místo a vizitku Santi Denia, reprezentační trenér.
Český fotbal přece není tajemství. Data jsou dostupná, zápasy jsou dostupné. Pokud si vybíráte trenéra reprezentace ze zahraničí, měl by ještě před podpisem smlouvy poměrně přesně vědět, do jakého prostředí přichází, jaký typ fotbalu se zde hraje a jaké hráče bude mít k dispozici.
Neměl by to zjišťovat až po podpisu smlouvy, což se evidentně děje. Zároveň přichází a je pomalu propagován jako jakýsi spasitel. Jenže on k tomu nemá prakticky žádné předpoklady. Přichází z propracovaného španělského systému, kde byl jedním z mnoha mládežnických trenérů a kde si trenéři postupně předávali klenoty typu Lamineho Yamala. Jenže Yamalové nám tady jaksi neběhají.
Ano, teoreticky mohl být jednou nástupcem trenéra španělské reprezentace. A upřímně, dávalo by to tisíckrát větší smysl než jeho angažmá u české reprezentace. Ve Španělsku by totiž pokračoval v prostředí, které zná, v systému, ze kterého vzešel a jehož fungování dokonale rozumí.
Tady má naopak ten systém teprve začít budovat. Bez nutného know-how, bez znalosti anglického jazyka, bez zkušeností s dospělým fotbalem, bez znalosti českého fotbalu a jeho prostředí, bez vybudovaných vazeb a s podporou Pavla Nedvěda a Davida Trundy. No potěš pánbůh. Co by se tak asi mohlo pokazit?
Pak je tu tolik vzývaná komunikace.
Denia řekne, že chce zavolat Patriku Schickovi a zeptat se, zda by si konec v reprezentaci přece jen nerozmyslel. O měsíc později mu podle Schickových slov stále nezavolal. Mezitím Schick poskytne rozhovor, který atmosféře kolem reprezentace rozhodně nepomůže.
A nový trenér přitom mluví o tom, jak důležité je vytvořit tým, který bude fungovat jako jedna velká rodina. Jak pěkně to zní.
Jenže „rodina“ se nebuduje nicneříkajícími frázemi na tiskových konferencích. Buduje se komunikací, osobním kontaktem a vztahem mezi trenérem a hráči.
A právě v komunikaci má Denia kvůli jazykové bariéře objektivní handicap. Když navíc řekne, že chce mluvit s jedním z nejdůležitějších hráčů reprezentace, a měsíc mu nezavolá, působí to přinejmenším jako nesplnění domácího úkolu, který si navíc sám zadal.
V pátek se zveřejňuje první nominace na utkání Ligy národů a už za deset dní se koná klíčové utkání o udržení se v prvním koši Ligy národů.
Jasně, na tento cíl Pavel Nedvěd evidentně zcela alibisticky rezignoval a stanovil Deniovi jiný, odvážný cíl: postup na Mistrovství Evropy za dva roky…
Přitom první koš je prakticky jedinou šancí pro českého fanouška vidět nejlepší týmy světa naživo. Že je uvidíme alespoň letos, za to je třeba dodatečně poděkovat Ivanu Haškovi.
Deniova nepřipravenost nebo neseznámení s reáliemi českého fotbalu probublává už teď, ještě před první nominací.
Santi Denia si chtěl přivést vlastní španělské spolupracovníky, ale na FAČRu zjistili, že na ně nezbývají finance, protože většina rozpočtu padla na smlouvu samotného hlavního trenéra.
A pak Denia zjišťuje, že česká reprezentace nemá ani vlastní základnu. Takže reprezentace přebíhá mezi Stadionem Přátelství na Strahově, Letnou a Edenem podle toho, kde jí zrovna stadion půjčí.
Je tedy otázkou, jestli FAČR a generální manažer vůbec připravili podmínky, ve kterých má mít nový trenér šanci uspět. Jestli nežijí v omylu, že když dodali veřejnosti jméno trenéra, všechno už tak nějak poběží samo.
Bohužel ani rozhovorů s Pavlem Nedvědem ohledně reprezentace od tiskové konference, na které byl jmenován, v médiích příliš mnoho nebylo. A pokud se jeho jméno v médiích objevilo, bylo to spíše v souvislosti se svatbou s paní Rolins nebo dostavbou domu u Lago Maggiore než s jeho prací pro českou reprezentaci.
A právě tady je možná jádro pudla. Pavel Nedvěd je totiž především fotbalová legenda a celebrita. A teprve potom manažer.
Český fanoušek se tak musí modlit, aby byl také kvalitním manažerem. Dosud to totiž Nedvěd, vládnoucí krásnými slovy a frázemi a nepochybně zaslouženou aurou legendy z dob, kdy pobíhal po fotbalových trávnících, svými kroky příliš nepotvrdil. Protože manažera nakonec nepoznáte podle toho, jak přesvědčivě mluví na tiskové konferenci, ale podle toho, jaké lidi si vybere, jaké podmínky jim vytvoří a jak dokáže připravit celý projekt.
A tentýž fanoušek musí zároveň pevně věřit a doufat, že nám Grande Paolo nepřivedl reprezentačního Stramaccioniho, který se přijel učit, jak dělat velký fotbal.
Zdroje:
Santi Denia a jeho první reakce v nové roli kouče repre. Momenty z tiskové konference FAČR - YouTube
Podcast: Kudy běží zajíc
