Článek
V podcastu To nemá kam od sázkové společnosti Fortuna Patrik Schick řekl něco, co by v českém fotbale nemělo zapadnout. Hráči se podle něj jezdí do reprezentace „znehodnotit“. Pokud přijíždějí s pocitem horších podmínek a horšího servisu, než jaký mají v klubu, odjíždějí otrávení, z formy a často ještě čelí zlobě fanoušků. Nabízí se jednoduchá otázka: Tak proč by měli jezdit? Je pak reprezentace čest, nebo trest?
Mistrovství světa skončilo rezignací Miroslava Koubka. Před šampionátem o něm Pavel Nedvěd mluvil jako o trenérovi brücknerovských kvalit. Po neúspěchu na mistrovství už byl Koubek podle jeho slov člověkem, se kterým si generačně úplně nerozuměli a měli také odlišný pohled na fotbal. Najednou se začalo mluvit o problému s mladými trenéry, mládeží a špatným tréninkem. Střílelo se bezhlavě na všechny strany. Poté přišla slova kapitána Ladislava Krejčího o tom, že český fotbal musí vychovávat novou trenérskou generaci. Jenže ti tady jsou. Kozel, Svědík, Majer. Přesto reprezentaci v posledních letech vedli především trenéři starší generace – Jarolím, Rada, Šilhavý, Hašek a Koubek. Mladší trenérská generace reálnou šanci u národního týmu nikdy nedostala.
Samozřejmě, mistrovství světa bylo z hlediska cestování, klimatu, nadmořské výšky a změny režimu extrémně náročné. Právě proto tam ale měl být tým expertů a profesionálů, který hráčům vytvoří co nejlepší servis, a pokud něco nefunguje, tak to změní. Jestli se český tým vyždímal prakticky pokaždé ještě před výkopem, jak naznačuje Schick, je to především vysvědčení pro logistiku, zázemí a lidi, kteří se o reprezentaci starají. Trenér pak těžko může s týmem něco dělat, když má k dispozici unavené hráče a prakticky nikoho, kdo by po úmorném cestování stihl pořádně zregenerovat. Pro samotného Koubka to přitom muselo být fyzicky i psychicky nesmírně náročné. A když hráči podají v jednom utkání slabý výkon, trenér začne pochopitelně točit sestavou a doufat, že v ní snad ještě zbyl někdo, komu nějaké síly zůstaly. Takhle se mužstvo trénovat nedá. V takové situaci můžete všechny taktické poznámky rovnou hodit do koše a čekat na zázrak. A pak jen poslouchat, jak špatný trenér vlastně jste.
Nový španělský trenér situaci nezmění. Může pozměnit herní systém, sestavu, dát šanci mladým nebo změnit atmosféru v kabině. Není ale v jeho silách změnit fungování celého reprezentačního aparátu. Organizace, komunikace, servis a přístup k hráčům nejsou věcí trenéra a jeho asistentů na lavičce. Pokud je problém v nastavení těchto oblastí, musí ho řešit především vedení českého fotbalu a generální manažer reprezentace.
A právě proto zůstává míč na straně Pavla Nedvěda a předsedy českého fotbalu Trundy. Pokud si myslí, že jmenováním španělského trenéra uspokojili veřejnost a mohou si poplácat po zádech, jak to zvládli, je to bláhový omyl. Za neúspěch na mistrovství světa nesou velkou část odpovědnosti právě oni dva. Nedvěd od prvního dne viděl a věděl, že něco není v pořádku, přesto prakticky nereagoval – a to česká reprezentace hrála svůj zápas jednou za týden. Schick jim svými slovy připomněl, že problém není jen na lavičce. Dokud se nezmění podmínky a způsob fungování reprezentace, nový trenér bude jen další v řadě neúspěšných. A na otevřený rozhovor s Miroslavem Koubkem navíc stále čekáme …
