Článek
Sparta v posledním roce investovala obrovské peníze do hledání střelce, který by táhl její ofenzivu. Jenže hrotoví útočníci Jonatan Brunes a Matyáš Vojta zatím v lize nabídli dohromady jediný gól. A jejich čísla jsou naprosto zarážející.
Brunes nastoupil do sedmi ligových utkání a odehrál 529 minut, Vojta přidal 16 zápasů a 643 minut. Dohromady tak oba naskočili do 23 ligových utkání a pobíhali v dresu Sparty na hřišti 1172 minut. To je téměř 20 hodin fotbalu, respektive více než 13 kompletních devadesátiminutových zápasů.
A za tu dobu? Jeden jediný gól. Proti poslednímu Zlínu, který je stále bez bodu.
Oba útočníci přitom Spartu podle dostupných informací stáli dohromady kolem 260 milionů korun. To je částka výrazně převyšující rozpočty asi tří čtvrtin ligových mužstev. Za tyhle peníze byste rok financovali tři ligové Zlíny…
Ne, není to satira.
Na hráče, kteří měli být řešením sparťanského útoku, je to tragikomická bilance. Zvlášť když hrajete za Spartu, která má ve většině zápasů vyšší držení míče, má fungující křídla, dostává soupeře pod tlak a pravidelně posílá do pokutového území jeden míč za druhým.
A právě proto ještě víc bije do očí srovnání s útočníky, kteří ve Spartě v minulosti působili a dnes nastupují v jiných ligových klubech.
Matěj Pulkrab, Václav Drchal, Václav Sejk nebo Tomáš Čvančara. Každý z nich měl své limity a každý z nich zažil období, kdy se mu nedařilo. Jenže když se podíváme na jejich současné působení v lize, začíná být otázkou, zda se Sparta při jejich odchodech nemýlila, respektive jak by se jí kterýkoli z nich momentálně hodil.
Čvančara je samozřejmě trochu jiný případ. Do Hradce Králové přišel na hostování z Bundesligy a jeho návrat do Sparty je za současných okolností pravděpodobně velmi nepravděpodobný. I tak ale jeho současná forma stojí za zmínku.
Stačí se podívat na aktuální ligové kolo.
Matěj Pulkrab z Teplic byl proti Slavii podle hodnocení Livesportu nejlépe hodnoceným hráčem v poli. Václav Drchal se v dresu Pardubic prosadil proti Baníku, přidal asistenci a výrazně pomohl k překvapivému vítězství na půdě ostravského týmu. Stal se také hráčem zápasu.
To samé, jako přes kopírák, předvedl Václav Sejk. Gólem a asistencí přispěl k vítězství Olomouce v Plzni a rovněž byl vyhlášen hráčem zápasu.
A Tomáš Čvančara? Ten se prosadil v dresu Hradce Králové proti Zlínu a podílel se na obratu svého týmu. Už o týden dříve navíc pomohl Hradci k vítězství nad Spartou.
A teď jejich přibližné, zaokrouhlené ceny po přepočtu na české koruny: Pulkrab cca 6 milionů Kč, Drchal cca 6 milionů Kč, Sejk s hodnotou přibližně 34 milionů Kč a Čvančara s tržní hodnotou přibližně 46 milionů Kč. Dohromady tedy nějakých 92 milionů korun, zhruba třetina toho, co stálo duo Brunes–Vojta.
Samozřejmě nic není vyloučené. Klidně se může stát, že Jonatan Brunes bude na konci sezony přebírat cenu pro nejlepšího střelce ligy s dvaceti góly. Ale věří tomu dnes opravdu někdo?
Pokud klub za dva hráče utratí částku kolem čtvrt miliardy korun a následně zjistí, že v lize nemá funkčního střelce, musí přijít na řadu odpovědnost. Především lidí, kteří jejich příchod doporučili, schválili a následně vyhodnocovali.
A právě tady se nabízí otázka na Tomáše Rosického.
Proč Sparta v létě investovala tak obrovské prostředky do útočníků, ale ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že Vojta ani Brunes zatím nejsou schopni pravidelně doručovat góly, nevyužila přestupové období k nalezení alespoň provizorního řešení?
Proč například neposlala Vojtu na hostování, kde by mohl pravidelně hrát a získávat zkušenosti, a místo toho nepřivedla útočníka, který už má českou ligu vyzkoušenou a dokázal v ní pravidelně skórovat?
Jasně, Vojta dokázal vstřelit hattrick Žižkovu. Jenže proti soupeři, který má v současnosti mnohem blíže do třetí nejvyšší soutěže než do první. Takový výkon může být povzbuzením, ale rozhodně nemůže zakrýt to, co se děje v nejvyšší soutěži.
Čtvrt miliardy za jeden ligový gól proto není jen bizarní statistika. Je to symbol problému, který sahá mnohem výš než k samotným útočníkům.
Je to otázka skautingu, vyhodnocování hráčů, práce s rozpočtem a přestupové strategie. A především otázka, zda sportovní úsek Sparty skutečně odvádí práci odpovídající velikosti klubu, ve kterém působí. Nikde jinde by svoji práci zřejmě dělat ani nemohli.
Protože není větší obžaloba než absolutně bezzubé duo na hrotu za čtvrt miliardy.
Zdroje:
www.livesport.cz
