Článek
Dosud zůstával tak trochu ve stínu. Trochu dost. Reprezentační debut Lukáše Horníčka si mnoho fanoušků možná ani nevybavuje, přitom od něj uplynulo sotva pár měsíců. Ani osobně tehdy mnoho fanoušků na stadion Sparty kupodivu nezavítalo. V přípravném utkání před mistrovstvím světa proti Kosovu na Letné zela řada míst prázdnotou. Horníček se na samotném šampionátu do branky nedostal, přestože příležitost se nabízela minimálně v posledním utkání proti Mexiku, ne-li dříve proti JAR.
Mnohem víc si tak fanoušci mohou vybavit jeho odlehčené momenty mimo hřiště – třeba jak s reprezentačními kolegy Chaloupkem a Chytilem ochutnával korejské, africké či mexické sladkosti podle toho, kdo zrovna stál na druhé straně jako soupeř české reprezentace. Ještě teď při vzpomínce na ta videa možná leckterému fanouškovi stoupne hladina cukru v krvi.
Teď se však může všechno změnit. A to dost zásadně.
Po letním přestupu do Newcastlu z portugalské Bragy, kde loni zažil velkou jízdu Evropskou ligou, udělal v Anglii během prvních dvou utkání obrovský dojem. Fanoušci Newcastlu chválou rozhodně nešetří. Zaujala je především jeho jistota mezi tyčemi. Horníček výborně ovládá své pokutové území, dokáže si správně vybrat místo a díky své výšce i obrovskému dosahu pokrývá značnou část branky. Vyzařuje z něj klid a sebevědomí, což je na tak náročné scéně velmi cenná vlastnost.
Zároveň velmi dobře zapadá do moderního pojetí fotbalu. Nebojí se hrát nohama, pomáhá s rozehrávkou a ani pod tlakem nepůsobí nervózně. Právě spojení jistoty mezi tyčemi a kvality při práci s míčem z něj dělá pro Newcastle mimořádně zajímavou posilu.
Horníček nepůsobí jako hráč, který má na kontě teprve dva zápasy v Premier League a stále si zvyká na nové prostředí. Naopak. Vypadá jako dlouholetá opora svého klubu s několika trofejemi v kapse. Není proto divu, že se v Anglii už objevují nadšená hodnocení a padají slova jako „drahokam“.
Sečteno podtrženo, vychází z toho obraz ideálního moderního gólmana. Jistota, klid, výborné postavení, obrovský dosah i schopnost hrát nohama. Co víc si mohou hráči v poli přát? A co teprve trenér?
Nový trenér české reprezentace Santi Denia skládá po nevydařeném mistrovství světa nový tým a fanoušci jsou jistě zvědaví, jaké změny přinese jeho první nominace oproti té na MS. Zajímavý boj se může odehrát také mezi tyčemi. Česko má totiž v brance hned několik možností, jenže místo jedničky může připadnout jen jednomu.
Matěj Kovář sice výrazně pomohl k postupu na mistrovství světa, když v rozhodujících chvílích vychytal penalty proti Irsku i Dánsku, samotný šampionát mu ale příliš nevyšel. Nepředvedl nic navíc, čím by tým podržel nebo mu pomohl v klíčových momentech. Spíše naopak. Jeho výkony tak zůstaly za očekáváním a po turnaji rozhodně nelze říct, že by měl pozici reprezentační jedničky pevně v rukou.
Ve hře je navíc Antonín Kinský, který už ukázal, že dokáže obstát i na nejvyšší úrovni. Loni v Tottenhamu dostal pořádnou šanci v Premier League a v těžké situaci pomohl týmu odvrátit hrozbu historického propadu.
A za nimi? Celá armáda „dvojek“ a „trojek“ – Jedlička, Markovič, Zadražil, Staněk, Jaroš či Koutný. Jenže právě tady je háček. Ne každý brankář se spokojí s rolí náhradníka. Přijmout úlohu dvojky, která čeká na svou příležitost a kryje záda prvnímu gólmanovi, není pro každého. A zároveň se najdou i tací, kteří by dali cokoli za to, aby byli alespoň číslem tři.
Na Deniu, který říká, že si zakládá na komunikaci a chce z reprezentace vytvořit jednu velkou rodinu, tak čeká na brankářském postu docela šichta. Nevybírá totiž pouze nejlepšího gólmana. Čeká ho tak trochu „nominace v nominaci“ – vybrat trojici brankářů, kteří si spolu sednou, přijmou své role a budou fungovat jako jeden tým.
Vybrat dvojku a trojku může být pro Deniuho pořádný oříšek. U jedničky by ale měl být výběr mnohem jednodušší. Po letech čekání si Horníček o svou šanci řekl tak hlasitě, jak jen to v nejlepší lize světa jde. Byla by obrovská škoda – a vlastně i hřích – nechat ho dál jen čekat.
I když… čekat on umí taky perfektně.
zdroje:
www.livesport.cz
