Článek
Jindřich Trpišovský tentokrát předvedl se Slavií něco výrazně jiného, než na co jsme byli z předchozích let zvyklí. Místo silového fotbalu, nákopů a jednoduchého překonávání soupeře vsadil na důsledné zavírání prostoru a rychlý přechod do útoku. Slavia především eliminovala sparťanská křídla, Mercadovi s Alcócerem nedovolila dostávat se za obranu a po zisku míče vyrážela do rychlých protiútoků. Obzvlášť Alcócer byl evidentně frustrovaný a nedostával se k tomu, na co je zvyklý. V první půli fungoval plán téměř dokonale, po změně stran už sice Slavii docházely síly směrem dopředu, defenzivní organizace však zůstala pevná a proti Karabcovi, kterému pohyb celý zápas „zpříjemňoval“ Sadílek, zasáhl reflexivně Markovič. Ze čtveřice stoperů kraloval ve vápně Zima a jeho výkon měl reprezentační parametry. I on byl jedním z hlavních důvodů, proč Sparta nedokázala skórovat. Paradoxem pak bylo, že na hřišti vydržel celý zápas Provod, přestože většinu osobních soubojů prohrával a na jeho výkonu byla znát evidentně horší forma. Pokud za ní má stát únava po mistrovství světa, nabízí se otázka, jak dlouho ještě bude tato omluvenka platit. Poslední zápas česká reprezentace odehrála 24. června.
Priske prakticky zopakoval sestavu z Brna, pouze Zeleného nahradil čerstvou posilou Sorem. Sparta má velmi silná křídla a solidní střed hřiště, v útoku ji však tlačí bota. Duo Brunes–Vojta je zoufale neproduktivní (a zároveň velmi drahé). Priske navíc Vojtovi zřejmě vůbec nevěří, jinak by těžko nechal Brunese na hřišti celý zápas. Zranitelná je navíc sparťanská obrana. To všechno Trpišovský dobře věděl a ušil na Spartu taktiku přímo na míru.
Před zápasem byl výsledek těžko odhadnutelný, protože proti sobě stály dvě nové verze tradičních rivalů. I proto bylo derby jiné. Hrál se skutečně fotbal a zdržování bylo minimum. Sparta se snažila, tlačila a dobývala slávistickou obranu, byť její snaha často působila jako marné dobývání. Douděrovsko-bořilovský fotbal je nejspíš definitivně minulostí. Slavia ukázala, že dokáže přepnout na jiný typ hry – nejen soupeře přetlačit, ale také ho deptat pohybem bez míče.
Priske oproti tomu prakticky neměl v ruce žádnou další zbraň. Jeho taktika stojí na tom, že Sparta soupeře přehraje kvalitním, rychlým a technickým fotbalem – soupeře prostě přejede. Jenže když někdo její obranu zasáhne smrtelnými jedovatými šípy, těžko se reaguje. Nezbývá než valit dál. Jenže právě tady se ukázala další slabina: Sparta nemá dostatečně silnou lavičku. Když potřebovala změnu, nebylo příliš kam sáhnout. Karabec navíc musel dolů dříve, než bylo v plánu, když ho začaly chytat křeče. I to je otázka na kondiční tým Sparty a připravenost hráčů.
Zásadní byl první gól. Slavia dostala přesně to, co potřebovala, a mohla dál čekat na své příležitosti. Bylo by zajímavé sledovat, co by Trpišovský dělal se svou defenzivně laděnou sestavou, kdyby jako první inkasovala právě Slavia. Nestalo se. A tak mohl po závěrečném hvizdu slavit právě trenér, který svého soupeře přečetl a nachystal lépe.
Priske po zápase přiznal, že ho slávistická sestava překvapila. Možná to ale raději říkat neměl. Když jdete do derby proti Trpišovskému, musíte počítat s tím, že si na vás pár pastí nachystá. A poznat současné silné stránky a slabiny Sparty zase není tak těžké. Pravdou zároveň je, že sestava a hra Slavie jsou momentálně dost nepředvídatelné.
Každopádně Priske může být spokojený alespoň s výkonem Mercada, který obranu Slavie solidně větral, a především s nasazením svého týmu. Sparta makala, dřela, snažila se něco vymyslet a ani za nepříznivého vývoje, kterému čelila prakticky celý zápas, se mentálně nezlomila. To je možná její největší pozitivum z derby. Výsledek je pro ni ale nemilosrdný: snaha zůstala, body si odvezla Slavia. A ještě jedna důležitá okolnost: derby výjimečně přišlo před uzavřením přestupového okna. Uvidíme tedy, zda vedení Sparty z toho, co na Letné včera vidělo, vyvodí důsledky, a ještě zaloví v přestupových vodách.
