Článek
Dvě velké investice, dohromady 260 milionů korun. 17 utkání. Výsledek? Jediný ligový gól.
Samozřejmě, tohle srovnání je vůči norské posile Brunesovi do velké míry nefér. V lize je krátce a za Spartu zde zatím nastoupil pouze čtyřikrát, s poháry šestkrát. Do Ligy mistrů ani k pohádkovým penězům Spartě nepomohl. Přesto je kontrast mezi investovanými penězi a dosavadní ligovou produktivitou dua Brunes-Vojta natolik výrazný, že ho nelze přehlédnout.
V zimní přestávce přišel na Letnou nadějný Matyáš Vojta z Mladé Boleslavi za 115 milionů korun. V létě pak Sparta přivedla Jonathana Brunese z polského Rakowa. Ani jeden z nich zatím nedokázal naplnit očekávání, která se s jejich cenovkou logicky pojí.
Vojta? Z naděje hráč, od kterého už nikdo góly nečeká
Vojta měl přitom začátek poměrně nadějný. Několik gólů mu ukradl těsný ofsajd a dokázal se prosadit také proti Alkmaaru. Jenže jeho trefa nakonec na výsledku nic nezměnila. Od té doby se jeho příběh na Letné postupně začal měnit.
Do určité míry se zdá, že ho mohla dohnat samotná cenovka. Přestup za 115 milionů korun není jednoduché unést pro žádného mladého hráče, zvlášť ve Spartě, kde je tlak a očekávání obrovské. Vojta ale postupně ztratil sebevědomí, jistotu i pravidelný přísun šancí.
Sparta si ho zatím ponechává, přesto se nabízí otázka, zda by mu více nepomohlo hostování. Potřeboval by především pravidelně hrát, dostávat se do zakončení a znovu získat pocit, že je pro tým důležitý.
Na Letné zatím evidentně hledají způsob, jak ho probudit – ať už mentálně, nebo herně. Jenže Vojta mezitím vyčichl do takové podoby, že od něj už góly prakticky nikdo neočekává. Jakýkoliv jeho gólový příspěvek by byl překvapením, což je u útočníka s cenovkou 115 milionů korun šílené konstatování.
Brunes uvadá. A přestává dominovat i proti slabším
Pak je tu druhý rekordní transfer. Zatímco Vojta se stal nejdražším přestupem v rámci české ligy, Brunes dorazil do Sparty jako nejdražší hráč v její historii s cenovkou kolem 145 milionů korun. Očekávání tak byla znovu obrovská.
V prvních zápasech vypadal přesně tak, jak si Sparta představovala. Byl nabitý energií, dynamický, důrazný, soubojový. Jenže v posledních utkáních jeho výkon postupně uvadá.
Brunes začíná prohrávat souboje, do výraznější šance se dostane maximálně jednou za zápas – a to i proti soupeřům, proti kterým by měl jako drahá posila dominovat. Přibývá frustrace a ubývá momentů, ve kterých je vidět, proč za něj Sparta investovala tolik peněz.
Jeho rozpoložení asi nepomůže ani nešťastné střídání v zápase v Brně. Brunes odešel ze hřiště dříve, než Priske původně zamýšlel. Došlo totiž k nedorozumění s lavičkou. Právě tyto chybějící minuty mu ale mohly dát prostor ukázat, co v něm je, a jít do derby s čistou hlavou.
Teď bude zajímavé sledovat, jak se ho trenérům podaří připravit na derby. Protože přesně kvůli takovým zápasům Brunes do Sparty přišel. Ne kvůli Teplicím nebo Artisu, kde ho při současné produktivitě mohou gólově zastoupit jiní. Zároveň je otázka, proč po útočníkovi s takovou pověstí nesáhl věhlasnější tým než Sparta.
Priskeho úkol: dostat hrot do hry, ale nerozbít fungující křídla
Brian Priske tak stojí před poměrně zásadním úkolem – potřebuje dostat středního útočníka výrazněji do hry a zajistit mu lepší servis, aniž by tím rozbil to, co zatím funguje na křídlech, a zároveň nemůže obětovat jejich produktivitu, která v současnosti představuje největší ofenzivní zbraň týmu.
Čísla jsou neúprosná. 260 milionů korun investovaných do dvojice Brunes–Vojta a dohromady jediný ligový gól.
To už není jen otázka krátkodobé střelecké smůly. Je to problém, který Sparta musí začít řešit. Buď ho rychle vyřeší Brian Priske, nebo bude muset nastoupit Tomáš Rosický se svou přestupovou politikou.
Protože dosud produktivita zmíněného dua děsí tak maximálně sparťanské účetní.
