Článek
Poslední dva roky je Slavia Praha v Česku symbolem dominance. V Evropě ale stále častěji působí jako klub, který narazil na vlastní strop.
A možná je právě čas položit si otázku: Je Slavia skutečně evropským klubem, nebo je „jen“ nejlepším klubem v Česku?
Červenobílí naposledy vyhráli evropský zápas 25. září 2024 v Ludogorci. Od té doby na evropské vítězství marně čekají. Patnáct zápasů v Evropě bez vítězství, přičemž poslední domácí výhra v Edenu se datuje až do prosince 2023.
Ano, Slavia narazila na silné soupeře. Jenže tak dlouhá série už není jen otázkou náhody.
Její model funguje dokonale doma. V Evropě ale začíná narážet na své limity.
Titul, Liga mistrů, titul, Liga mistrů…
A právě tady se nabízí možná ještě nepříjemnější otázka: Vadí to Slavii vůbec?
Klub má v české lize dominantní postavení. Pokud získá titul, zajistí si přímý postup do Ligy mistrů a s ním obrovský finanční příjem i atraktivní soupeře do Edenu. Když se to podaří znovu, může celý cyklus zopakovat. A mezitím stavět kádr tak, aby především vyhrávala titul doma – silovým, atletickým, soubojovým a intenzivním fotbalem. Fotbalem, který ale v Evropě nepřináší potřebné výsledky.
Titul → Liga mistrů → peníze → titul → Liga mistrů.
Z pohledu českého klubu je to téměř ideální obchodní model. Vlastně není důvod něco zásadně měnit.
Slavia nemusí bojovat o postup přes kvalifikaci. Nemusí procházet úmornými předkoly a podstupovat riziko zranění či přetížení hráčů. Má cestu do Ligy mistrů umetenou. A pokud je jejím hlavním cílem domácí titul, není vlastně nucena dělat nic jinak.
Letenští se před dvěma lety dostali do Ligy mistrů přes kvalifikaci, jenže kombinace náročného evropského programu, domácích povinností a zranění se následně výrazně podepsala na celé sezoně. Toho je Slavia ušetřena a je rovnou v základní fázi nejprestižnější evropské soutěže.
Ale zde přichází problém. Šance Slavie nebo jiného českého klubu na postup do další fáze Ligy mistrů, k němuž je potřeba získat zhruba 10, nebo lépe 11 bodů, je naprosto minimální. Tři vítězství a dvě remízy v takové společnosti jsou momentálně utopií.
Ano, ve hře je prestiž, zviditelnění klubu, zkušenosti a zhodnocení hráčů. Půjdete udělat co nejlepší výsledek, ale hlava je nastavena hlavně na domácí soutěž. Liga mistrů je prostě bonus navíc, ale s mizivou šancí na postup. A když víte, že cesta dál vede přes téměř nemožných 10 či 11 bodů, není těžké pochopit, proč se hlavní pozornost přirozeně soustředí na domácí soutěž.
Příznivý los může pomoci, ale nesmí být strategií
Slavia samozřejmě potřebuje i štěstí. Fotbal není matematika a los může rozhodnout o tom, zda dostanete Barcelonu, nebo tým, který je papírově výrazně hratelnější.
Jenže příznivý los může být pomoc, nikoliv strategie.
Pokud do Edenu přijede hratelný soupeř a Slavia zvítězí, bude to pro její fanoušky velký večer. V českém prostředí navíc takové vítězství dostane okamžitě punc historické události.
Slavia na další vítězství v hlavní fázi Ligy mistrů stále čeká. Její poslední výhra v soutěži je z roku 2007.
To je na klub, který se v posledních letech stal suverénem českého fotbalu, poměrně tristní bilance.
Český fotbal Slavii pomáhá
Paradoxem je, že zatímco Slavia v Evropě tápe, ostatní české kluby sbírají body do koeficientu a tím jí nepřímo pomáhají k dalším automatickým postupům do Ligy mistrů bez nutnosti kvalifikace.
V přípravě tak odpadají stres a riziko zranění v kvalifikaci, je více času na zkoušení a Slavia se může soustředit především na domácí soutěž.
Sparta, Plzeň a Olomouc odvedly v evropských pohárech pro český pohárový koeficient důležitou práci, mnohdy na úkor domácí soutěže. Letos se navíc mohou přidat Hradec Králové a Jablonec. S trochou nadsázky se dá říct, že ostatní české kluby se dřou, aby Slavii spadla Liga mistrů do klína a ona se mezitím mohla soustředit na domácí dění.
A právě proto je otázka na začátku tohoto textu možná ještě důležitější.
Pokud ale chce být skutečným evropským klubem, musí přijít další krok. Nestačí se do Ligy mistrů dostat. Slavia musí začít dokazovat, že do ní patří. Hlavně sama sobě.
