Článek
Zase naše soudy rozhodují o propuštění doživotně odsouzeného vraha ZV, který původně byl odsouzen k trestu smrti za dvě vraždy, jež spáchal ještě za socialismu. Sametová revoluce mu změnila trest na doživotí a ten se nyní může změnit na propuštění na svobodu.
Kladu si otázku, zda máme právo takhle měnit právo v neprávo.
Zabil?
Ano a byl nakonec odsouzen na doživotí.
Jaký je signál změny trestu vůči obětem a vlastně vůči budoucím obětem jiných pachatelů? Zabij. My tě odsoudíme na doživotí, ale stejně po i dlouhém čase nakonec propustíme na svobodu. Je tohle správné?
Můžete namítnout, že ani možnost trestu smrti nebrání ve vraždění. Jak to víme? Nerozmysleli si pachatelé své konání a pak je „jen“ ventilovali hrubým násilím? Nechme mluvit odborníky. Každá vražda, které je zabráněno, je dobrá.
Doživotně odsouzení za takovéto zločiny by si měli odpykat celý trest bez možnosti propuštění a to ani pro závažnou nemoc. Oni konali nemilosrdně. Milosrdnost si nezaslouží.
Takovýto trest naopak dopadne na ty, co ho chtějí teprve spáchat.
Možná se vám zdá mé horování za trest nepřiměřené.
Vražda je přiměřená?
Je přípustná?
My mnohdy odsuzujeme i vraždu na zločinci jako nepřiměřenou, protože má být přeci souzen dle zákona a ne něčí rukou, kdo vzal zákon neprávem do svých rukou. Nemáme právo potrestat někoho sami. Kdo dal právo jemu? Kdo mu dovolil vraždit? A pokud ho odsoudíme k trestu doživotí, trest má a musí zůstat doživotním.
Není to trest jen jemu, ale i těm, kteří se chystají vraždit. Zabil jsi? Poneseš svůj trest do konce svého zkaženého života.
Je zde ještě jeden fakt k pobytu za mřížemi.
Kvalita pobytu.
Vězeň je ubytován, stravován, s přístupem k televizi, radiu, či knihovně, nebo fitcentra.
Na svůj pobyt by si měl vydělat. Pokud nepracujete na svobodě, máte mizerné ubytování, stravování a o ostatních požitcích raději nehovořím. Pokud vězeň nebude po dobu k práci určenou pracovat, měla by mu být i snížena kvalita pobytu za mřížemi. Strava ne A, ale řekněme D.
Nepracuješ?
Nemáš na televizi, ale i na jiné požitky.
Tak se stane, že pracující vězeň bude mít přístup ke kvalitnějšímu pobytu oproti tomu, kdo nepracuje, či, jak se říká, svoji práci fláká.
Motivace tak nemusí být jenom skrze možnost propuštění, ale musí být k poznání zařazení ke stravování zda A, B, C, D s propojením na další požitky (televize, rádio…).
Možná se vám můj návrh nelíbí. Co tedy navrhujete vy? Jak motivovat odsouzené? Tohle může ostatně platit pro všechny lidi, kteří jsou omezeni ve svém konání. Nejlepší motivací je kvalita ve stravování. Ti co dobře pracují, si zaslouží lepší zacházení oproti těm, co nedělají nic.
Tím, že je člověk omezen na svobodě, ztrácí motivaci cokoliv dělat, tu motivaci mu musíme vrátit. Musí mít důvod, aby usiloval ve vězení o práci. Bude mít důvod se snažit a pokud je na doživotí, pak v době kdy už nebude muset pracovat, bude si užívat svých dosažených výhod.
Myslím, že jsem jasně řekl proč nejsem pro osvobozování doživotně odsouzených a proč jsem k motivaci, aby i život za mřížemi jim přinesl smysl.
Proberme věci ze všech stran, ale i tak si myslím, že ten, kdo byl doživotně odsouzen, nemá být osvobozen. Opakuji znovu a dokola, že tohle není fér vůči jejich obětem a ani obětem příštích zločinců.
Zamysleme se, prosím, nad problémem ze všech stran.
Nemusím mít pravdu, ale hledám ji na 111 %.
