Článek
V časech dávných, snad už za časů krále Holce, chtěl nějaký měšťan rozjet řemeslnou výrobu, na kterou se mu nedostávalo peněz a tak si je prostě půjčil. Jeho záměr mu vyšel. Tak prosadil svoji prosperitu na dluh. Tenhle vzor následovali úspěšně mnozí. Dnešek však takovéto jednotlivosti povýšil na pravidelnost. Nestačilo rozhýbat ekonomiku vydělanými penězi, ale ve velké míře právě půjčkami. Zde jsme u meritu věci. Prosperita postavená na dluhu.
Není dluh jako dluh.
Tam, kde se půjčí peníze a pak z vydělaných prostředků se celá částka vrátí včetně úroků, je vše v pořádku, obzvláště pokud je generován další zisk.
Dnešek je však poznamenán vytvářením zadlužení státu, kdy se splácí jen úroky z dluhu, dluh samotný však ne.
Chápete ten rozdíl?
V prvním případě splácíme celou půjčku, v druhém jen úroky dluhu.
Ti první musí splácet dluh celý, protože jsou smrtelní. S jejich koncem může tedy nastat i konec splácení. Stát neumírá, může tedy platit jen úroky. Tato geniální myšlenka stojí za tímto principem zadlužování. Přišli s ní bankéři, kteří takhle lapili státy do léčky - do dluhové pasti.
Není tedy dluhová past součástí zločinného spolčení?
Pokud ano, nabízí se jednoduché řešení a tím je anulování státních dluhů bez náhrady. Řešení se jeví jako nespravedlivé, ale podívejte se na druhý případ a to dlužníků nám dobře známých „šmejdů“, kdy i oni svými smlouvami zavedli lidi do dluhové pasti. Řeknete, že se jedná o hloupost těch, co na takové podmínky přistoupili, ale co záměr? A co celé uspořádání? To necháme jen tak bez povšimnutí, protože vše je podpořeno „spravedlivým“ podnikáním?
Co je na lži spravedlivé?
Zde musí hovořit ekonomové, kteří k danému tématu nyní mlčí.
Zasloužíme si rozebrat celou historii státních dluhů, úlohu bankéřů v nich, zvláště směřování k nesplatitelnosti dluhu, kdy se pak nejedná o doživotní zadlužení (stát tak lehce neumírá) avšak zadlužení dalších a dalších generací.
Již jsem vzpomenul, že se mi tohle celé jeví se znaky zločinného spolčení. Vzpomínám ekonomy, že je na nich říci nám pravdu, ale…
Dnes jsme stále svědky, že policie, soudci či politici jsou úplatní. K jakým závěrům nás tito občané přivedou?
Máme naštěstí selský rozum, tak se na věci podívejme i sami.
Otroctví i nevolnictví jsme poslali z našich společností pryč prostým zákonem. Je pravdou, že tyhle společnosti se samy překonaly. Otrokářství bylo překonáno výkonnějším nevolnickým systémem, kdy i tento svým výkonem překonali svobodní občané. Nemůžeme srovnávat nesrovnatelné. Státní dluh a jeho příjem pro bankéře překonáme čím? Tudy cesta nevede. Nezbývá než prokázat ono zločinné spolčení a pak se nám otevírá cesta k jeho zrušení s následnou nemožností tímto způsobem dál parazitovat na státu, kdy z jeho občanů jsou novodobí nevolníci.
Sám si dovolím poukázat na dnešní zákon, kdy daněny jsou firmy v místě svého sídla a ne tam, kde byly peníze vydělány. Tenhle zákon, kdy stát přichází o peníze, je též pro současný systém výhodný. Státy peníze nemají a tak si je půjčují. Tenhle nešvar musí skončit. S tím jsou spojeny i další podvody, kdy matky z dceřiných firem podvodně vyvádějí další peníze.
Děláme dluhy. Proč máme stovky generálů? Jsou jejich výsluhy v pořádku? Potřebujeme senát? Nač máme prezidenta, když jsme republika. Republika si věru nežádá císařské, či královské hlavy.
Nastala změna, kdy z prosperující společnosti se postupně stává smradlavá stoka skrze své konání ohledně zvyšujícího státního dluhu. Tenhle obraz se nám ukazuje v nadmíru rostoucí ceně zlata, stříbra, platiny i dalších komodit. Svět spěje k ozdravnému řešení, které nás bude velmi bolet. Ovšem, jako vždy budou zde někteří, kteří z dnešní krize vyjdou posíleni.
Článek jsem napsal na základě dostupných informací s výsledkem vlastních úvah, kde hlavně žádám o prošetření celého problému, kterým se státní dluh stal a to dluhovou pastí.
Nyní jsme svědky končící efektivity, která byla vyvolána na dluh. Výsledek je tedy předvídatelný.
Státní dluh učiňme přehledným na 111 %.
