Článek
Pravdivost pravdy. Co je vlastně pravda? Nějaký nezvratný fakt? Na věci máme různé pohledy, díky čemu máme i jiné nezvratné výsledky, tedy i jiné pravdy.
Podíváte-li se na ceny bytů, pak zcela jistě Praha se svojí výší 132 000 Kč za metr čtvereční je nejdražším bydlením u nás. Stačí však jiný pohled na věc a nejdražší bydlení máme v Brně pro brňáka. Pražák platí hodně, ale z průměrného příjmu 56 372 korun. Potřebujete 2,34 průměrného příjmu na 1 metr. V Brně je cena jen 104 500 Kč za m2, ale při průměrném platu 43 037 korun potřebujete více než v Praze a to 2,43 krát.
Informace mi poskytl Blesk 11. 10. 2024 o ceně bytů a průměrné platy krajů mám z internetu. Pak je zde mnou spočítaný koeficient.
Kraj..................byt m2............průměrný plat..........koeficient
Brno................104 500................43 037......................2.43
Praha...............132 000................56 372......................2.34
Olomouc............81 200................38 609......................2.1
Pardubice...........76 400...............38 438.......................1.99
Hradec Králové…76 000..............39 647.......................1.91
Plzeň..................74 600..............41 273........................1.81
České Budějovice..67 500..............39 767.......................1.7
Středočeský kraj…83 100...............48 945.......................1.7
Zlín.....................62 800...............38 415.......................1.63
Liberecký kraj.......67 200...............41 375.......................1.62
Jihlava..................57 200...............41 242.......................1.24
Ostrava.................47 700...............39 227.......................1.22
Karlovy Vary..........44 300...............37 089.......................1.19
Ústí nad Labem......34 900...............41 781........................0.84
Tak a víme jinou pravdu. Nejdražší byty mají v Brně ovšem pro brňáky. Vezměte si však takovou situaci občana z Ústí nad Labem. Prodá byt řekněme 60 m2 za 2 094 000 korun. Chce jít do Prahy, ale na stejný byt potřebuje 7 920 000 korun. Chybí mu 5 826 000 korun. Tak to jsou ty paradoxy.
Tady vidíte co všechno se dá ze statistiky vykouzlit.
Statistika se prostě dá dobře využít, ba i zneužít. Nám by nemělo stačit být informováni jen co se děje, ale proč se tak děje.
Tak je vcelku jasné, že když nemáme na důchody, tak je nemůžeme valorizovat jako dosud a přistoupit na výplatu pevným koeficientem ve výši řekněme 50 % vůči průměrné mzdě už vůbec ne. Pak ovšem nechápu proč se zrušily příjmy státu zrušením superhrubé mzdy či EET. Proč platí, že firmy jsou daněny v místě svého sídla a ne tam, kde peníze vydělaly. Veřejně se ví, že mezipodnikové převody jsou jasnými podvody ve výši vyváděných nedaněných peněz a děje se něco? Ne, neděje. Je ticho po pěšině.
Zkrátka statistiku se musíme naučit náležitě využívat a nenechávat se opít, jak se říká, rohlíkem. Pro tohle myšlení musíme zvládnout matematiku. Bez počítání to prostě nebude fungovat.
Uvedu prostý a jednoduchý příklad. Jsem důchodce - takže důchody. Jsme neustále přesvědčováni a to i v době, kdy důchody klesají, že nám sice málo, ale stále rostou a nejsme klamáni. Růst je ovšem nominální, reálně může docházet k poklesu.
Jasným ukazatelem je vyjádření průměrného důchodu vůči průměrné mzdě v %. V roce 1993 tento stav byl rovných 47 % v částce 2 734 korun. Do roku 2018 byl neustálý růst penzí na 12 418 korun tj. 38.744 %. Co vidíme? Pokles důchodů a pak prý pravda je jen jedna. Nedávná vysoká inflace zvedla důchody a přinesla do společnosti nebývalou hysterii, kdy se úspěšně popřela pravda.
Ohýbání pravdy se časem vymstí.
Proč se tak děje si říkejme na 111 %.
