Článek
Když jsem kdysi od kamaráda poprvé slyšel, že je Země placatá, hodně mě překvapilo, že tomu může věřit. Nedával pozor ve škole? Zbláznil se? Ustaraně jsem se mu pokusil vysvětlit jeho omyl.
Jenže má snaha se ukázala jako marná. Na argumentaci odpovídal absurdními protiargumenty. Používal pojmy, kterým jsem nerozuměl — a on možná taky ne. Ukazoval, kde co na ploché Zemi je. Jak se nad ní vznáší Slunce a měsíc. Vysvětloval, že Antarktida je ledová zeď okolo Země, konec světa. A že NASA nám to vše tají.
Nechtěl se nechat přesvědčit, že se mýlí. Byl přesvědčen, že se pouze potřebuji ploché Zemi otevřít. Poradil mi, ať si to nastuduju.
Za ty roky, co od té doby uplynuly, se víra v plochou Zemi rozšířila a stalo se z ní skoro náboženství. Plochozemci organizují setkání, prodávají mapy a globusy, provádějí praktické důkazy. Jeden z nich dokonce Země zahynul v parní raketě, kterou si zhotovil, aby placatost Země ověřil z vesmíru. Nepřestává mě to fascinovat.
Jejich model ploché Země nefunguje z mnoha důvodů, ale to je nezajímá. Vnímají z něj selektivně pouze to, co jim vyhovuje. Věří mu tak, jako křesťané v Boha. A rozhodně se nechtějí nechat přesvědčit, že se mýlí.
Pokusily se s nimi debatovat stovky odborníků, ale diskuze většinou probíhají v angličtině. Proto mě lákalo shlédnout českou sérii diskuzí na kanálu Czexperiment. Definitivně mě přesvědčilo jméno československého kosmonauta Vladimíra Remka. Velmi mě zajímalo, jak se budou plochozemci chovat tváří v tvář člověku, který je živoucím důkazem jejich omylu.
Začal jsem ale sledovat od začátku. Třem plochozemcům — hrdinům série se postupně postavili racionální účastníci. Nejlépe obstál kosmický inženýr Jan Lukačevič a profesionální debatér Tim Kožuchov jim také dal zabrat. Přemýšlivý pražský náměstek Adam Scheinherr tempu dezinformací v „debatě“ nestačil. Plochozemci ale vycházeli s pocitem vítězů z každé debaty. Jejich nejoblíbenějším argumentem bylo, že ten druhý přece tu kulatou Zemi neviděl.
Pak konečně přišel zlatý hřeb série. Dveře se otevřely a do místnosti vstoupil první evropský kosmonaut Vladimír Remek. Postavil se před sedící konspirační teoretiky, představil se a informoval je, že na vlastní oči kulatou Zemi viděl.
Vladimír Remek přišel na setkání s plochozemci bez vědomostí o jejich teorii. Jako kosmonaut a vojenský pilot pak valil oči, co na něj všechno vytáhli. a jak rychle.
Na několik vteřin nastalo ticho. Koukali na něj jako na zjevení. Pak se ale sebrali a začalo velké divadlo. Vsedě se ptali stojícího Remka na jeho zážitky, ale ne protože je zajímalo, co se od něj dozvědí. Spíše to působilo jako zkoušení před školní tabulí. Později se ukázalo, že je zajímá, zda jim lže, nebo je zmanipulovaný.
Obdivuji trpělivost šestasedmdesátiletého Remka, protože ten nabubřelý výslech a poučování vydržel asi dvě minuty. Pak mu zedník Petr ukázal kruh prstem nad mapou placaté Země se slovy: „Pane Remek, vás posadili do rakety a vy jste si to takhle oblétli dokolečka…“ To už bylo na kosmonauta moc. Zavrtěl hlavou a poslal Petra do háje.
Bylo mi pana Remka líto a přece jsem se musel smát. Ti pánové po něm chtěli přísahat. Obchodník Dominik ho nejprve překotně zahltil odbornými pojmy a tvrzeními, pak s kamennou tváří prohlásil, že všichni letci létají podle mapy ploché země. Nebyl s to pojmout, že proti němu stojí skutečný letec a říká mu, že to tak není.
Remek: „Já měl jinou.“
Dominik: „Ne, určitě ne.“
Vrcholem bylo, když na kosmonauta vychrlil konspirační teorii, že astronauti z raketoplánu Challenger ve skutečnosti žijí. Jakmile totiž Remek odpověděl, že o tom nic neví, dozvěděl se, že „by bylo dobré si o tom něco zjistit.“
Nějakou chvíli se Remek pokoušel rozloučit, ale rozhorlený plochozemec Dominik ho znovu zatahoval do „debaty.“ Když se kosmonautovi konečně podařilo uniknout a zavřít za sebou dveře, Dominik jeho výkon odsoudil: „Pan Remek neviděl ty hvězdy. Rozčiloval se u toho. Za mě to bylo jako jakákoliv jiná debata s těma americkejma kosmonautama, který se u toho taky takhle rozčilujou.“
