Článek
Zdánlivě geniální objev
Homeopatie vznikla v době před vznikem moderní medicíny. V té době se často léčilo například přikládáním pijavic a pouštěním žilou, tedy metodami nebezpečnějšími než většina nemocí. Proti tomu stáli lékaři, kteří léčili podáváním léčivých přípravků. Ty mohly být připravené ze skoro čehokoliv od bylinek až po nerostné látky. Jeden ze směrů lékařství tvrdil, že lze „podobné léčit podobným,“ latinsky similia similibus curentur. Například k léčení ledvin tak stoupenci onoho směru mohli používat tvarem podobné fazole, k léčení onemocnění mozku se mohl hodit vizuálně podobný květák nebo vlašský ořech. Také ale mohli léčit podáváním rtuti, protože otrava rtutí vyvolávala spoustu podobných příznaků jako rozličné nemoci.
K tomuto směru se připojil i Samuel Hahnemann, když se v roce 1796 při překladu práce skotského lékaře Cullena dočetl, že kůra s obsahem chininu léčí malárii. Nezdálo se mu však Cullenovo tvrzení, že kůra léčí svou hořkostí a zkusil ji užít. Chinin mu způsobil podchlazení a třesavku. Teploměr ještě neexistoval a Hahnemann si stav mylně vyložil jako horečku, jeden z příznaků malárie, což jej vedlo k domněnce, že kůra léčí díky podobnosti malárii.
Zkusil kůru před podáním ředit a zjistil, že výsledný stav se úměrně ředění zmírňuje. Logicky bychom z toho nejspíš vyvodili, že účinek kůry se ředěním snižuje, Hahnemann však dospěl k opaku: ředěním se účinek léčivého přípravku zvyšuje.
Podobnost a ředění pak definoval jako dva základní pilíře nového medicínského směru, který pojmenoval homeopatie (z řeckého „homeo“ - podobný a „pathos“ - utrpení).
Počet a poměr ředění k názvu léku doplnil číselně. Římskou číslicí vyznačil poměr ředění (C pro 1:100 nebo pro M 1:1000) a arabskou číslicí počet ředění. Tedy například homeopatikum s označením C10 je zředěno v poměru 1:100 celkem desetkrát po sobě. Ředění pak „odborně“ nazval „potencování,“ protože ředěním se podle něj zvyšovala potence (účinnost) přípravku.
Z Hahnemannových písemných záznamů je patrné, že jeho cílem bylo dosáhnout co největšího ředění, aby současně v přípravku zůstalo trochu léčivé látky. K dosažení takového stavu ovšem Hahnemannovi chyběly potřebné informace, do jejichž objevu v té době zbývaly desítky let. Proto mu nezbylo než tipovat. A přitom se pořádně „sekl.“
Nulový obsah léčivé látky
Při ředění 1:100 to totiž jde opravdu rychle. Po prvním ředění zbyde setina ředěné látky, po druhém desetitisícina, po třetím miliontina, po čtvrtém stomiliontina, po pátém desetimiliardtina, po šestém biliontina, a tak dále. Vzhledem k opakovanému ředění tak Hahnemannova homeopatika, stejně jako většina dnešních, neobsahovala ani jedinou částici údajně léčivé látky.
Při poměrně běžném homeopatickém ředění C30 připadá jeden litr účinné látky na objem vody odpovídající velikosti naší galaxie.
Zlatý věk homeopatie
Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století byl pro libovolnou novou metodu velký prostor a mohla být opravdu prospěšná, protože byla šetrnější než agresivní metody jako pouštění žilou a podávání jedů. Není divu, že se pacienti léčení homeopatií uzdravovali častěji a lépe, než pacienti jiných lékařů. Homeopatické nemocnice byly úspěšnější, než nemocnice konvenční. A to působilo jako jasný důkaz, že homeopatie funguje.
Své objevy a výsledky Hahnemann zveřejnil v letech 1805 a 1810. Byly všeobecně přijaty. Homeopatie se díky své jednoduchosti a zdánlivé účinnosti rychle šířila. Homeopaté si otvírali praxe a v USA i Evropě vznikly desítky specializovaných institucí. Když Hahnemann v roce 1843 zemřel, díky homeopatii byl již velmi bohatý. A bohatla také spousta jeho kolegů. Už tehdy se však našli kritici.
Extrémně malé dávky v homeopatii jsou zesměšňovány jako zbytečné. Je to urážka lidského rozumu.
Nástup moderní medicíny
V druhé polovině devatenáctého století se díky objevům v oblasti chemie potvrdilo, že přehnaným ředěním z homeopatik mizí léčivá látka. Naprostý převrat pak znamenala práce Roberta Kocha a Louise Pasteura: nemoci způsobují mikrobi a léky je možné směřovat proti konkrétním mikrobům. Začala éra moderní medicíny a farmaceutiky.
Homeopatikum - čistý cukr
S jejich rozvojem homeopatie úměrně ustupovala a zájem o ni opadal. Praxe i instituce postupně zavíraly a z významného směru medicíny se stalo okrajové šarlatánství. Homeopatii nezachránil ani zájem nacistických vědců. Jejich výzkum totiž žádné plody nepřinesl.S jejich rozvojem homeopatie úměrně ustupovala a zájem o ni opadal. Praxe i instituce postupně zavíraly a z významného směru medicíny se stalo okrajové šarlatánství. Homeopatii nezachránil ani zájem nacistických vědců. Jejich výzkum totiž žádné plody nepřinesl.
Velký návrat
A tak se homeopatie vrátila až v sedmdesátých letech dvacátého století, kdy se ve společnosti začaly projevovat obavy z léků, které vedly k rozmachu léčitelství a alternativní medicíny. Homeopatie si opět rychle získala popularitu. Léčitelé si ji zřejmě oblíbili pro její jednoduchost a pseudovědeckou tradici. V jejích příznivcích vznikl mylný dojem, že homeopatie je přírodní léčba podobně jako třeba zázvorový nebo heřmánkový čaj. Homeopatů i uživatelů opět rychle přibývalo.
A velkým paradoxem je, že ačkoliv se homeopatie zpočátku šířila jako jakýsi vzdor proti farmaceutickému průmyslu, brzy trh s homeopatiky ovládly farmaceutické firmy. Stal se z ní mnohamiliardový byznys. Homeopatická lobby v mnoha státech světa prosadila výjimku pro homeopatika jako léky. Pseudovědecké léčitelství tak dostalo punc podpory státu. To se stalo i v České republice. Dnes tu dokonce některá homeopatika máme jedině na předpis. Svým pacientům homeopatika doporučuje asi 5 % českých lékařů.
(…)homeopatický přípravek se považuje za léčivý přípravek, i když nemá zcela vlastnosti léčivých přípravků a látky v něm obsažené nejsou vždy látkami s prokázaným léčivým účinkem
Výroba a vynalézání
K registraci léků jsou obvykle zapotřebí tři věci: důkaz bezpečnosti, důkaz účinnosti a vysvětlení principu fungování léku. Homeopatika mají výjimku. Stačí prokázat pouze bezpečnost, kterou přitom zaručuje ředění. Zákon v podstatě předpokládá, že v homeopatikách žádná léčivá látka nebude.
ředěním lze zaručit bezpečnost humánního homeopatického přípravku
Při výrobě homeopatik se přitom dodnes používají Hahnemannovy pavědecké postupy. Vedle ředění jde také o protřepávání a údery, „odborně“ nazývané „dynamizace.“ Proces ředění obvykle zahrnuje odměření 1 % roztoku a následné smíchání se sto díly vody. Po opakovaném ředění se nakonec roztok stříká na cukrové kuličky nebo míchá s cukrem.
Pokud jde o „léčivé látky,“ používá se skoro cokoliv. Může jít například o byliny, hadí a včelí jed, tkáně, stříbro, arzén, tuhu, ale také nechemické „přísady“ jako sluneční paprsky, magnetické vlny nebo pozitivní vibrace. Použít se dá skoro cokoliv.
K výrobě možná nejpopulárnějšího homeopatického přípravku Oscillococcinum se používají kachní játra a srdce. Pokud se vám užívání kachních vnitřností zdá nechutné, nemusíte mít strach, vzhledem k ředění 200C by bylo štěstím najít byť i jen jedinou molekulu kachních jater v množství homeopatika odpovídajícímu objemu našeho vesmíru. Výrobu Oscillococcina by tak nemuselo ohrozit ani případné vymření všech kachen. Jediná kachní játra by totiž mohla vystačit na pokrytí produkce až do konce věků.
Balení homeopatika Oscillococcinum mj. vytváří dojem, že je v něm něco jiného než cukr a že se dá použít k léčení a prevenci.
Oscillococcinum vymyslel francouzský lékař Joseph Roy. V krvi obětí španělské chřipky údajně pozoroval bakterii, která kmitala, tedy oscilovala. Pojmenoval ji proto Oscillococcus. Domníval se, že ji objevil i v pacientech s jinými virovými onemocněními a považoval ji za původce ekzémů, oparů, planých neštovic, revmatismu, tuberkulózy, spalniček a dokonce i rakoviny. Pátral po bakterii Oscillococcus i ve zvířatech a nakonec ji objevil v kachních játrech. To všechno víme, protože své objevy v roce 1925 popsal v knize s velmi sebevědomým názvem Vstříc vědění a léku na rakovinu.
Přitom je to celé nesmysl. Žádná bakterie Oscillococus neexistuje v kachních játrech ani jinde, neexistuje jeden univerzální choroboplodný mikrob a původci chřipek jsou viry. Nevíme, co Roy přesně pozoroval, ale víme, že omyl až do své smrti neuznal, natožpak, aby se za něj omluvil. Ani ostatním homeopatům to nevadí (stejně jako jim nevadí omyly zakladatele homeopatie). Homeopatický přípravek Oscillococcinum běžně doporučují, z mé zkušenosti zejména na podporu imunity, proti chřipce a proti nachlazení. Homeopatie doslova od základu stojí na chybách.
Jsou homeopatika nosiče léčivých informací?
Když se prokázalo, že v homeopatikách chybí léčivá látka, homeopaté přišli s různými vysvětleními. Obvykle tvrdí, že homeopatika jsou nosiče léčivých informací. Vysvětlují to například „pamětí vody.“ Voda si má pamatovat informace, s čím přišla do styku. Tato teorie vyvolává spoustu otázek. Co všechno si voda pamatuje? Jenom léčivé informace? Nebo i jiné? Jak pozná, co si pamatovat? A na jak dlouho? Ne, je to opravdu nesmysl. Dalším vysvětlením, jak homeopatika mají nést léčivou informaci, je „kvantový otisk.“ Takový jev skutečně existuje, ale trvá pouze desítky biliontin sekund.
Můžete narazit i na vysvětlení, že přenos léčivých informací věda vysvětlí teprve v budoucnu, až dojde k objevu dalších částic. To je ale skoro nemožné.
Perličkou je, že v půllitru vody nebo třeba piva najdete molekuly, které byly skoro kdekoliv na světě. Každá sklenice vody by tak byla dokonalým všeléčivým homeopatickým mixem.
Takže ne. I kdyby arzén, rtuť nebo kachní játra skutečně byly schopné léčit (nejsou) a jejich léčivost by se skutečně zvyšovala ředěním (nezvyšuje), homeopatika by ani tak léčivá nebyla.
Homeopatika fungují, ale jinak
Homeopaté rádi poukazují na studie, které mají účinnost homeopatik dokládat. Takové studie ovšem bývají neověřitelné nebo neopakovatelné. Anebo potvrzují, že léčba či podpůrná léčba homeopatiky funguje podobně jako placebo. A to není náhodou.
Homeopatika jsou placebo. To naše mysl léčí bolest.
Díky placebo efektu totiž někteří lidé věří, že jim homeopatika pomáhají. A to u nich může mít pozitivní vliv na ústup psychických a psychosomatických obtíží, dokonce i na schopnost organismu bojovat s nemocí.
Je to vlastně taková hra. Tváříme se, že jsou v homeopatikách nějaké léčivé látky, nejspíše přírodní. Hraje ji stát (když to umožňuje zákonem), farmaceutický průmysl (když ony přípravky vyrábí a draze prodává), homeopat (když je doporučuje), a uživatel (když homeopatikům věří, ačkoliv fakta o nich jsou snadno dostupná, a připisuje jim případný ústup nebo vymizení nemoci).
Kdybych měl vytvořit co nejúčinnější placebo, bylo by v pěkném balení a stálo hodně peněz.
Ne všichni homeopaté jsou lékaři. Homeopatem může být i léčitel, výživový poradce, vlastně kdokoliv, kdo si na to pořídí vhodnou živnost. Jinými slovy, homeopatem se během pár dní můžete stát i vy.
Podmínky poskytování zdravotních služeb jsou v zákoně stanoveny jednotně pro všechny jejich poskytovatele (…). Homeopatie nicméně nespadá mezi obory zdravotní péče.
Kromě lékařů, kteří homeopatika používají jako psychickou podporu léčby pacienta, a homeopatů, kteří je tak doporučují, proto existují také lidé, kteří homeopatika vnímají nebo dokonce doporučují jako náhradu návštěvy lékaře, léků, operací a procedur. To může být velice nebezpečné. Případy, kdy lidé zanedbali klasickou léčbu nebo prevenci, protože příliš spoléhali na homeopatii, jsou běžné. Některé z nich vedly až k úmrtí, a to i u dětí.
Ten problém vlastně začíná v legislativě. Výrobce u homeopatik (logicky) nesmí uvést, že jde o lék, ani k čemu je určen. Účel sdělí až lékárník, lékař nebo homeopat. A bezpečnost pacientů je tak dána spolehlivostí oněch osob. O tom, jak takové doporučování funguje si můžete během pár minut ověřit na stránkách lékáren. Já při zběžné rešerši narazil na očividné lži. Co potom asi musí zaznívat ústně?
Já jsem byl teď u svojí homeopatičky, aby mi dala nějaké pilulky. A víte o tom, že existuje homeopatikum na křivdu?
Je to obrovská škoda. Korektně prezentované a používané placebo, které homeopatika někdy představují, by se naší společnosti hodilo. Britský mentalista Derren Brown to ilustroval ve svém pořadu Víra a strach. Několika skupinám dobrovolníků podal údajný převratný přípravek Remiadin spolu s propracovaným příběhem o jeho vývoji a účincích., Přípravek je měl zbavit například strachu, vyrážky, závislosti na kouření aj. Až na jedinou výjimku všichni účastníci experimentu se zájmem o léčbu zaznamenali převratné zlepšení. Narozdíl od homeopatů však Brown svým subjektům na závěr přiznal, že jde o placebo, a řekl jim, že změnu umožnila jejich víra ve zlepšení. Že změny dosáhli sami.
Brownovo placebo má s homeopatiky společný smyšlený příběh. Oproti homeopatikům jsou tu však tři klíčové rozdíly: 1. žádné nesmyslné léčivé látky, 2. žádná pavědecká tvrzení, 3. přiznání a povzbuzení nakonec. Díky tomu Brownovi účastníci z pořadu odešli s výrazně lepším životem a vědomím, že „víra hory přenáší.“
Uživatelé homeopatik však končí s přesvědčením, že za zlepšením stojí jakási magie surovin, ředění a podobnosti. Místo víry v sebe sama za své peníze dostanou pomýlenou víru v homeopatika. A ta si pak kupují a doporučují je.
Homeopatie je státem podporované šarlatánství. Podvod.
Odpověď autora na komentáře najdete v tomto článku.
Zdroje:
Úvodní foto Khawar1994, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
